Pravda a paměť: britské výtvarné umění a první světová válka

Ani během první světové války nemlčely Múzy. Mnozí výtvarníci vytvořili jedinečná díla, která tento hrozný válečný konflikt reflektovala. A to jak již během ní, nebo nedlouho po jejím konci. K zhlédnutí jsou nyní na výstavě Pravda a paměť v londýnském Imperiálním válečném muzeu.

Právě během první světové války vzniklo ve Spojeném království schéma oficiálních válečných umělců, kteří byli najímáni k tomu, aby vytvořili umělecká díla, která by válečné boje měla veřejnosti představit v uměleckém podání.

Tento úkol dostalo do vínku v roce 1917 Imperiální válečné muzeum. Z první světové války tak má celkem 3 613 uměleckých děl, z toho 509 obrazů, 1 775 kreseb, 1 317 grafik a 12 skulptur. Z tohoto neuvěřitelného množství je na výstavě Pravda a paměť, kterou londýnské Imperiální válečné muzeum uspořádalo jako další z připomínek loňského stého výročí vypuknutí první světové války, představen jen zlomek, na sto dvacet obrazů a kreseb.

Výstava je uspořádána chronologicky tak, jak jednotlivá díla vznikala. V úvodu proto například vidíme dobové plakáty, které ve své době lákaly britskou veřejnost na výstavy, které již během první světové války představovaly díla, která tento konflikt reflektovala. A závěr výstavy pak patří dílu, které možná nejpůsobivěji vyjadřuje tu hrůzu bojů první světové války. Je to obraz amerického malíře Johna Singera Seargenta, nazvaný Zasaženi plynem. Je zároveň zřejmě nejrozměrnější – 231 x 611 cm. I on měl zkušenosti ze západní fronty, i když „jen“ jako výtvarník. V roce 1918 strávil nějakou dobu u Arrasu a v okolí Yprů. Jako téma si vybral vojáky, které v srpnu 1918 oslepil hořčičný plyn. Olejomalbu dokončil v březnu 1919 a v témže roce ji Královská akademie výtvarného umění vybrala za „obraz roku“.

Tehdy se však nevytvářely jen obrazy z válečné fronty, ale i z té „domácí“. To byla do značné míry doména žen. Jako jedna z prvních malířek se do této společnosti zapsala Anna Airy. Ve svých obrazech zachytila například život v muničních továrnách. Její práce byly součástí výstavy zahájené 7. října 1918 v londýnské Whitechapel Art Gallery, zaměřené výhradně na umělecká díla představující podíl žen na válečném úsilí. Během šesti týdnů ji shlédlo více než 82 tisíc návštěvníků včetně královny Mary, manželky krále Jiřího V. Na scény z válečného průmyslu se zaměřila i Flora Lion.

Jedním z nejznámějších a největších malířů první světové války byl Paul Nash, který se narodil v Londýně 11. května 1889. V britské metropoli také studoval výtvarné umění na několika školách včetně proslulé Slade School of Art, kde se spřátelil s dalším, později slavným britským výtvarníkem Benem Nicholsonem.

Již v listopadu 1912 měl svou první výstavu kreseb v londýnské Carfax Gallery. V roce 1914, po vypuknutí první světové války, vstoupil dobrovolně do armády. V únoru 1917 utrpěl v belgických zákopech zranění. Hrůzné zážitky vyjádřil ve svých prvních olejomalbách, například dnes již klasických obrazech Meninská cesta či Tvoříme novy svět.

Byl jmenován oficiálním válečným umělcem, jímž byl i během druhé světové války. Mezi válkami se stal jednou z vůdčích osobností britského moderního umění. Roku 1933 spoluzaložil avantgardní hnutí, skupinu Unit One, k níž patřili krom jiných také Henry Moore, Barbara Hepworth či Ben Nicholson. Vytvořil rovněž svoji vlastní formu surrealismu, symbolického a také velmi lyrického. Ve své tvorbě čerpal i z poezie. V mládí rád četl romantické básniky jako Wordsworthe či Rossettiho, v oblibě měl i Williama Blakea. Paul Nash zemřel 11. července 1946 na zápal plic. Malířem byl i jeho mladší bratr John (1893–1977), jenž ale zůstává tak trochu ve stínu svého slavnějšího sourozence.

Zajímavou postavou mezi válečnými malíři byl také William Orpen (1878–1931), původem z Irska, ovšem většinu svého života působil v Londýně. Stal se součástí britského „establishmentu“, členem Královské akademie a byl dokonce povýšen do šlechtického stavu. Působil jako portrétní malíř vysoké společnosti a neváhal malovat ani nádherné akty. I on se během války stal jedním z oficiálních válečných malířů.

Kromě vynikajících portrétů maršála sira Douglase Haiga či maršála Foche, vytvořil i velmi působivá díla z fronty. Zobrazil v nich utrpení prostých vojáků i civilistů. Jeho díla zachycující Den příměří, 11. listopad 1918, připomínají téměř goyovské scenérie z napoleonských válek. Vytvořil také několik autoportrétů v uniformě britského pěšáka.

Výstava Pravda a paměť je v londýnském Imperiálním válečném muzeu zdarma přístupná do 8. března 2015.

Jaroslav Beránek