Vojenský historický ústav Praha v loňském a letošním roce podpořil projekt Českého rozhlasu „Bitva o rozhlas“. V jeho rámci dochází k detailnějšímu historickému zpracování válečných dnů v květnu 1945. Došlo tak například i k vyjasnění otázek týkajících se života a smrti jednoho z bojovníků u vinohradské budovy rozhlasu, Jaroslava Šimůnka.
Fotogalerie
Na internetové adrese http://www.rozhlas.cz/bitvaorozhlas/portal/ bylo zveřejněno množství doposud neznámých údajů z boje o rozhlas ve dnech 5. až 8. května 1945 a zejména nový seznam jeho obětí. Projekt ovšem se závěrem oslav sedmdesátého výročí konce druhé světové války neskončil. Tým soustředěný kolem projektu v Českém rozhlase pokračuje v jeho rozvíjení, stejně jako pokračuje badatelská podpora Vojenského historického ústavu Praha.
Mezi padlými v boji o rozhlas je na pamětní desce u vchodu do budovy z Vinohradské třídy uveden četnický závodčí Jaroslav Šimůnek. Vzhledem k tomu, že zemřel na plicní chorobu až v červnu 1945, byly v jeho případě určité pochybnosti, zda jde opravdu o oběť bojů Pražského povstání. Díky pomoci pana Jaroslava Kurfiřta, synovce Jaroslava Šimůnka, se nyní podařilo Vojenskému historickému ústavu Praha nejen rozptýlit pochybnosti o jeho účasti v boji o rozhlas, ale přiblížit veřejnosti i jeho životní osud.
Jaroslav Šimůnek se narodil 26. 4. 1922 jako nejstarší syn kováře Františka Šimůnka ve Sklenařicích. Odtud rodina odešla do Vítkovic v Krkonoších, kde si koupili malou kovárnu. Zde se narodili další dva synové, František a Miloslav. Zanedlouho se stěhovali znovu, koupili kovárnu v Bozkově u Semil a zde se narodila do kovářské rodiny dcera Zdeňka.
Jaroslav jako nejstarší syn odešel do učeni. Vyučil se číšníkem a pracoval ve Svatém Petru, v hotelu Panorama. Pro svou šikovnost a pracovitost byl u majitelů hotelu velice oblíben.
Během války byl nucen odejít na práci do říše. V Hamburku a v Brémách pracoval v lodním průmyslu. Po návratu se na jaře 1945 v Praze přihlásil k četnictvu a stal se příslušníkem četnické pohotovostní roty v kasárnách Jiřího z Poděbrad. V květnu 1945 byl povolán spolu s dalšími četníky a mnoha civilisty do bojů o rozhlas.
Zde byl velice vážně raněn do hlavy. Při hospitalizaci po zranění nastaly vážné komplikace a dne 11. 6. 1945 zemřel ve Všeobecné nemocnici svaté Alžběty na plicní tuberkulózu a zápal plic. Dne 19. 6. 1945 byl zpopelněn ve strašnickém krematoriu a jeho ostatky jsou pochovány na hřbitově v Bozkově.
Tomáš Jakl