Vojenský historický ústav Praha získal v letošním roce výměnou se Švédskem celkem sedmnáct ojedinělých historických exponátů z oblasti dělostřelectva, těžké obrněné techniky a automobilové techniky. Jako poslední doputoval nyní do České republiky exponát rozměrově největší: těžký pobřežní kanón Škoda ráže 21 cm m/42. Byl vyroben v plzeňské Škodovce v roce 1943 a rok později byl vyvezen do Švédska.
O zisku exponátů ze Švédska jsme vás již informovali během léta, jednotlivé články s popisem exponátů a početnou fotogalerií najdete ZDE a ZDE. Příjezdem kanónu Škoda do areálu Vojenského technického muzea Lešany v pátek 30. října se tak završuje celá výměna historických zbraní. V případě kanónu Škoda ráže 21 cm m/42 se do České republiky vrací po 71 letech představitel slavné české konstrukční školy námořních a těžkých kanónů a moždířů, který dosud ve sbírkách českých muzeí absentoval.
Těžký pobřežní kanón Škoda ráže 21 cm M/42 bylo možné dopravit do České republiky až nyní, přeprava vzhledem k velikosti exponátu a celkově váze přes 35 tun vyžadovala speciální prostředky. Kanón bylo také nutno před převozem rozebrat.
Jak se tento dnes již historický kanón ocitl ve Švédsku? Skandinávská země již od konce 30. let 20. století jednala o dodávce těžkých kanónů Škoda, které hodlala použít pro potřeby pobřežní obrany. Základem se stala jedna z nejmodernějších dělostřeleckých zbraní konce 30. let, škodovácký 21cm těžký kanón s dostřelem 30 kilometrů. Švédsko nakonec z celkem dvacetikusové výrobní série vyrobené v letech 1943 a 1944 odebralo devět zbraní.
Zmíněných devět kanónů tvořilo nejprve tři palebné baterie po třech zbraních. Později tuto složku armáda reorganizovala na dvě palebné baterie po čtyřech zbraních, devátý kanón byl určen jako záloha. Výcvik na kanónech probíhal do roku 1972, z výzbroje švédské armády byly vyřazeny až v roce 1982.
Do současnosti se ve Švédsku dochovaly celkem tři kusy. Jeden je v muzeu Djuramossa v Helsingborgu, druhý v muzeu Rörliga v Karlskroně a třetí byl nyní získán Vojenským historickým ústavem Praha. Jde o kanón s pořadovým výrobním číslem 7 ze švédské dodávky. Od roku 1989 až dosud se nacházel v areálu historických pobřežních Göteborských kasáren, jejichž součástí je i vojenský přístav. Areál u ústí řeky Göta Älv sloužil v minulosti jako důležitý bod bránící vstup do vnitrozemí ze Severního moře. Dnes se v areálu nachází více útvarů, například Försvarsmedicincentrum - Centrum švédských zdravotnických sil.
Díky konzervaci je kanón v poměrně dobrém stavu. Spolu s ním získal VHÚ i dva kusy nábojů, každý váží 135 kg. Před převozem bylo nutné kanón rozebrat, resp. oddělit od sebe hlaveň a tělo zbraně. Tím byla celková váha 35,5 tuny rozdělena na 24,5 a 11 tun. Demontáž hlavně u historického exponátu nebyla z hlediska správného postupu jednoduchá, ale velmi vypomohli samotní Švédové: na demontáži se podílel i bývalý příslušník ozbrojených sil Švédska a jeden z posledních pamětníků podílejících se na instalaci, Per-Olof Linde. K dispozici poskytl pracovníkům VHÚ nejen technické výkresy děla, ale i VHS kazetu zachycující instalaci děla poté, co bylo naposledy převezeno z výcvikových prostorů jižně od Göteborgu.
Demontáž probíhala pomocí jeřábu, při manipulaci s jednotlivými díly bylo potřeba pracovat obezřetně, neboť v blízkosti se nacházelo vedení vysokého napětí. Celá demontáž trvala tři dny. Pak už konvoj vyrazil z Göteborgu směrem k Malmö, poté přes Dánsko do Německa a přes sever Čech do Vojenského technického muzea Lešany. Cesta měřila přes 1 500 kilometrů.
Historie kanónu a technické údaje
Historie tohoto typu kanónu se začíná již v roce 1934, kdy v Plzni vznikl projekt 21cm kanónu a 24cm houfnice určené pro mobilní pobřežní obranu. Děla měla být schopna plnit palebné úkoly jako těžká velkorážní pevnostní děla a zároveň měla být snadno rozebíratelná a přepravitelná do nové pozice. Takové dělo se hodilo pro státy s dlouhým pobřežím, jehož obranu nemohly stabilní baterie těžkých pobřežních děl zcela zabezpečit.
Škodovým závodům v Plzni se podařilo vyvinout 21cm kanón schopný střílet 135 kilogramové granáty na vzdálenost 30 kilometrů. Zároveň byl rozebíratelný na tři díly a schopný přepravy do nového palebného postavení. V roce 1936 projevilo o tento kanón zájem Turecko, které muselo zabezpečovat své táhlé úžiny Bospor a Dardanely. V roce 1938 si 21cm kanóny objednal také tehdejší Sovětský svaz. Plzeňská konstrukce těžkých děl se tak rozjela na plné obrátky, aby zabezpečila tyto lukrativní zakázky.
Když Němci v březnu 1939 zabrali Čechy a Moravu, byly zakázky do Turecka a Sovětského svazu ve vysokém stupni rozpracovanosti a noví němečtí vlastníci plzeňského koncernu je nechali z hospodářských i politických důvodů realizovat. Do Sovětského svazu tak v roce 1940 odešla kompletní zásilka dělostřeleckého materiálu spolu s podklady pro licenční výrobu. Část dělostřeleckého materiálu byla vyvezena také do Turecka.
Pak však nastal v německém náhledu na tato děla obrat a zbytek turecké objednávky se ocitl v zájmu Wehrmachtu. Němci kanón otestovali a byli s ním natolik spokojeni, že se rozhodli jej zavést do německé armády pod označením 21cm K 39. Zároveň bylo rozhodnuto o pokračování jeho další výroby ve zdokonaleném provedení. Tento typ pak dostal označení 21cm K 39/40. O rok později následoval typ se zjednodušeným ložištěm a opěrným chobotem lafety vzadu, který zvyšoval stabilitu při střelbě s malým náměrem. Tento typ dostal označení 21cm K 39/41 a v letech 1942-43 bylo vyrobeno 20 kusů. Jedenáct jich odebral Wehrmacht a devět kusů se vyvezlo v roce 1944 do Švédska, kde byly zavedeny do výzbroje švédské armády pod označením 21 kanon M/42.
Osudy těžkých děl, které si ponechali Němci, byly různé. Zatímco 21cm K 39 si zabojovaly především na východní frontě, následné typy 21cm K 39/40 a 21cm K 39/41 směřovaly především na atlantické pobřeží do Francie a do Norska. Svoji přesnost kanóny 21cm K 39/41 prokázaly 6. června 1944 v Normandii, kdy ostřelovaly invazní spojenecké loďstvo a následně americké vojáky na pláži Utah. Než všechna děla vyřadila z boje svými 35,6cm děly bitevní loď Nevada, podařilo se jim mimo jiné potopit na vzdálenost 17 kilometrů torpédoborec Corry.
Takticko-technická data kanónu:
Ráže 210 mm
Váha střely 135 kg
Počáteční rychlost střely 800 m/sec.
Maximální dostřel 29 925 m
Náměrové pole pro střelbu 0 – 45°
Odměrové pole 360°
Váha v palebném postavení 37 000 kg.
Doprava se prováděla ve třech jednotkách, z nichž každá byla tažena jedním tahačem. Hlaveň se dopravovala na hlavňovém voze, nosič kolébky s kolébkou na lafetovém voze a točnice s ložištěm na ložišťovém voze.