První výstava VHÚ v jeho poválečné historii

Když v noci z 8. na 9. května 1945 osvobodila bojová jednotka Památníku národního osvobození pod velením kpt. Františka Herolda komplex budov tzv. Heeresarchivu, našla jej v neutěšeném stavu. Vnitřní vybavení bylo z větší části rozbité a archivní materiál ležel rozházený po celé budově. Jeho část posloužila jako provizorní střílny v oknech. Příslušníci jednotky ještě téhož dne zahájili střežení objektů, aby zabránili případnému rabování, a na muzeum umístili provizorní nápis Československý vojenský archiv.

Tato jednotka střežila budovy spolu se zaměstnanci Památníku osvobození škpt. Svatoplukem Minaříkem a por. Bohuslavem Šináklem až do 18. května, kdy na základě rozkazu Vojenského velitelství Velké Prahy převzal zatímní správu Památníku osvobození spolu s pplk. Jaroslavem Rousem a škpt. Rudolfem Brožem PhDr. František Šteidler, kterého vystřídal plk. Rudolf Smetánka.

V těchto dnech se začala navracet většina zaměstnanců předválečného Památníku, mezi nimi přednosta Muzea Památníku osvobození pplk. Emanuel Prüll (od roku 1946 Emanuel Pryl), jenž se záhy spolu se svými spolupracovníky pustil do obnovy muzea. Situace však nebyla zdaleka jednoduchá, neboť Prüll nalezl sbírky „…okupanty vyloupeny, do posledního hřebíku. Od půdy po skladiště musejní, umístili Němci regály se spisovým materiálem. … Se sbírkami musea P. O. nábytkem a vitrínami, zmizel též všechen cenný materiál soustřeďovaný v první polovině roku 1939.“

V první etapě se zaměstnanci muzea soustředili na vyklizení muzejních sálů a depozitáře, aby mohly v co nejkratší době sloužit svým původním účelům. Poté věnovali veškeré své úsilí dohledání sbírek, ukrytých za okupace na různých místech republiky a v zahraničí. Z původních fondů se do muzea vrátilo 127 historických a čs. vojenských praporů, 55 bronzových bust a reliéfů, vzácné zbraně, vyznamenání předních představitelů prvního československého odboje a další sbírkové předměty pocházející z působení čs. legií ve Francii, Rusku a Itálii.

Počátkem června 1945 předal fotbalový klub AC Sparta Praha devět kusů bronzových poprsí a sádrových matric, které za okupace ukryli zaměstnanci zrušeného Památníku osvobození na fotbalovém stadionu Sparty. Při dalším pátrání se nalezlo na různých místech doma i v zahraničí 161 vojenských praporů, několik bronzových bust, sbírka válečných a propagačních plakátů od Vojtěcha Preissiga, 2500 obrazů z majetku Památníku osvobození a MNO a také dvě třetiny muzejního zařízení a mobiliáře. Přesto se stále nedařilo dohledat na 7 000 obrazů a 520 plastik, pozůstalost po M. R. Štefánkovi čítající 3083 položek, část výzbroje legií, sbírku razítek čs. zahraničního vojska a rovněž materiál čs. branné moci, soustředěný v muzeu v roce 1939.

Současně s restitucí původních sbírkových fondů získalo Muzeum Památníku osvobození nové přírůstky, které pocházely především ze zdrojů MNO. Na podporu sbírkotvorné činnosti bylo v letech 1945–1948 vydáno několik nařízení. Nejdůležitějším se stalo vládní usnesení ze 17. května 1946, doplněné vyhláškou ministra národní obrany z 23. srpna téhož roku, pověřující Vojenský historický ústav sbírat doklady o národně osvobozeneckém boji za druhé světové války. Tím vytvořilo solidní základ pro další rozšiřování sbírkových fondů obou muzeí.

Muzeum Památníku osvobození získalo do svých sbírek předměty od československých jednotek na Západě a na Východě, od příslušníků domácího odboje i kořistního původu. Z převážné části šlo o vojenské prapory, výstroj a výzbroj, fotografie a filmy (např. z bojů o československý rozhlas), osobní předměty Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, zbraně partyzánských skupin, dokumenty velitelství Bartoš a Alex, sbírku nacistických odznaků, obrazy a kresby od osob uvězněných v koncentračních táborech, prsť z bojiště u Tobruku atd.

Sbírky však rozšiřovali sami zaměstnanci Vojenského historického ústavu. Například referent Vojenskohistorického oddělení a kronikář ústavu škpt. Svatopluk Minařík během Pražského povstání fotografoval činnost povstalců ve Strašnicích, sbíral listinný materiál (hlášení, rozkazy, německý leták vyzývající k zastavení bojů apod.) a hmotné doklady.

Přes různé těžkosti s obnovou Muzea Památníku osvobození, se jeho zaměstnanci snažili působit i na širokou veřejnost a záhy začali uvažovat o výstavě s aktuálním tématem. Nakonec bylo rozhodnuto uspořádat „Leteckou výstavu“, na níž se začalo pracovat v posledním týdnu listopadu 1945. Slavnostního zahájení výstavy 12. prosince se zúčastnili britský velvyslanec Philip Nichols, letecký přidělenec plk. Geoffrey Wyatt, ministr národní obrany arm.gen. Ludvík Svoboda, velitel letectva div.gen. Ing. Alois Vicherek a podnáčelník hlavního štábu pro zvláštní úkoly, div.gen. RNDr. Karel Janoušek, jenž donedávna vykonával funkci inspektora čs. letectva ve Velké Británii.

Kromě fotografického materiálu byla vystavena zařízení pro výcvik pilotů, modely letadel, záchranné čluny, různé druhy zbraní používaných letectvem i část německé rakety V-2. Zvláštní pozornost věnovali tvůrci výstavy československým letcům. Návštěvníci mohli, mimo jiné, spatřit originály znaků československých perutí RAF, které byly do sbírek ústavu předány britským leteckým přidělencem právě při této příležitosti. Výstava o britském Královském letectvu se tak stala první výstavou v poválečné historii Vojenského historického ústavu respektive obnoveného Památníku osvobození a jeho muzea.

Jan Šach