Gustav Krautstengl-Krátký

V odborné i populární literatuře je často připomínána účast československých tankistů na krvavých bojích v oblasti východní fronty. Jejich tankový prapor poprvé zasáhl do ohně bitvy při finálním útoku na Kijev a přispěl k jeho osvobození od nacistických jednotek, účastnil se pak dalších operací včetně osvobození Bílé Cerkve. Roku 1944 došlo k reorganizování jednotek a v době bojů o Duklu již na frontě operovala 1. československá samostatná tanková brigáda. S ní je spojeno i osvobození Ostravy roku 1945. Mezi výraznými osobnostmi, které se nesmazatelně zapsaly do historie tankových sil východního sboru, je však zcela neprávem opomíjeno jméno vůbec prvního velitele československých tankistů. Gustav Krautstengl, vystupující pod krycím jménem Krátký, přitom stál v čele jednotky právě v době jejího slavného nasazení v ulicích Kyjeva.

Gustav Krautstengl-Krátký se narodil 4. září 1896 na tehdejších Královských Vinohradech (po sloučení s hlavním městem tvoří dnes součásti městských částí Praha 2 a Praha 3). Po obecné a měšťanské škole absolvoval vyšší reálné gymnázium a dva semestry vysoké školy technické, oboru stavebního. V dubnu 1915 narukoval do rakousko-uherské armády jako jednoroční dobrovolník a absolvoval školu pro důstojníky v záloze. Jako velitel čety bosensko-hercegovinského pěšího pluku byl nasazen na ruské frontě, kde padl do zajetí. Dne 6. srpna 1917 vstoupil do československých legií a stal se příslušníkem 9. čs. střeleckého pluku „Karla Havlíčka Borovského“, který se mu měl stát jeho osudem na mnoho let. Účastnil se bojů u Bachmače i dalších operací legií, do vlasti se vrátil až v srpnu 1920.

Po válce zůstal v československé armádě, v níž sloužil až do března 1939 v hodnosti majora. Zapomenutou kapitolou jeho života se staly Krautsenglovy literární pokus, roku 1928 vyšla tiskem jeho drobná publikace Výtah z dějin pěšího pluku 9 „Karla Havlíčka Boroského“, vydaná u příležitosti odhalení pomníku padlým tohoto pluku. U něj v té době Gustav Krautstengl v hodnosti štábního kapitána stále sloužil.

Záhy po okupaci 15. března 1939 se zapojil do protinacistického odboje a před zatčením gestapem musel 1. května 1940 odejít do zahraničí. Podařilo se mu dostat až do Francie, kde v táboře v městě Agde vzniklo československé exilové vojsko. Gustav Krautstengl do něj vstoupil a prožil dramatické chvíle německého útoku proti zemím západní Evropy a ústup. Po zhroucení odporu a kapitulaci Francie evakuoval lodní cestou do Velké Británie, kde vystřídal několik funkcí v československých ozbrojených silách. Roku 1941 jej povýšili na podplukovníka.

V září 1943 odešel se skupinou dalších československých důstojníků, sloužící u pozemních jednotek v Anglii, aby posílili velitelský sbor rozšiřujícího se exilového vojska na východě. Odjel do Sovětského svazu, kde převzal velení tankového praporu československé brigády. Na své funkci byl v době bojů o Kyjev, Čerňachov i Bílou Cerkev. Stal se tak historicky prvním československým velitelem tankového vojska, jehož muži podnikli skutečnou válečnou operaci. Prapor pod jeho velením po boku Rudé armády provedl obrněný útok na Kyjev a probojoval se až do centra ukrajinské metropole a napomohl k jejímu osvobození.

Jeho jméno však v širší veřejnosti není příliš známé a v pozdějších desetiletích se tankové boje na východní frontě spojovaly především s osobami Vladimíra Janka nebo Richarda Tesaříka. Je pravděpodobné, že se pozdějším autorům ideologicky ovlivněné literatury jeho postava nehodila, neboť v sobě slučoval legionáře, vojáka masarykovské armády a důstojníka, který přešel do SSSR ze Západu. On sám se již z fronty do vlasti nevrátil.

Od tankové zbraně odešel v lednu 1944 a byl přemístěn k 1. čs. náhradnímu pluku v SSSR. Při výkonu své poslední vojenské funkce však podlehl zraněním, utrpěným při autonehodě 7. června 1944. Po válce byl povýšen na plukovníka in memoriam. Jeho hrob se nachází na pražském Vinohradském hřbitově.

 Ivo Pejčoch