Tomáš Houška

Pro obranu Československé republiky měly v letech 1932–1939 mimořádnou hodnotu informace o potenciálních nepřátelích. Zpravodajskou službu, přesněji 2. oddělení Hlavního štábu, zajímalo všechno. Pražské ústředí i jeho podřízené složky sledovaly mírovou výstavbu cizích armád, jejich válečné plány a mobilizační potenciál. Československá agenturní síť sice nikdy nedosáhla na nejutajovanější skutečnosti nacistického Německa, ale řadu podstatných informací přesto opatřila. Zisk určité informace byl prvním krokem. Zachycená zpráva musela být vyhodnocena, uvedena do souvislostí s dalšími poznatky, a pak se teprve plně projevila její vypovídací hodnota. Přesně to byla práce zpravodajských analytiků. Ti, jejichž práce měla pro obranu státu největší význam, byli soustředěni do německé sekce plánovací a studijní skupiny zpravodajského oddělení. V jejich čele stál v letech 1934–1939 pplk.gšt. T. Houška.

Rodák z Častrova na Pelhřimovsku zakončil na konci roku 1915 gymnaziální studia úspěšně složenou maturitní zkouškou. Krátce poté narukoval jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. Po absolvování školy na důstojníky v záloze odešel na frontu. Na počátku roku 1918 utrpěl těžké zranění a po uzdravení se na frontu již nevrátil. Počátkem listopadu 1918 se přihlásil ke službě v československé armádě. Rok 1919 strávil v různých posádkách v Čechách. V následujícím roce absolvoval 3. kurz pro pěchotu, jenž se konal ve Vojenské instrukční škole v Milovicích. Do roku 1927 vykonával různé velitelské funkce u horského pěšího pluku 4 a horského praporu 9.

V letech 1927–1928 se dostal do intenzivního kontaktu se zpravodajskou činností, neboť působil u zpravodajského oddělení štábu Zemského vojenského velitelství (ZVV) v Košicích. V roce 1928 začal studovat na Válečné škole, kterou úspěšně zakončil v roce 1931. K praxi zpravodajského důstojníka se vrátil na podzim 1932, kdy stanul v čele zpravodajského oddělení štábu ZVV Košice. Později působil také jako přednosta operačního oddělení. V Košicích pobýval služebně až do září 1934, kdy byl přeložen do Prahy, kde jej přidělili ke zpravodajskému oddělení Hlavního štábu. Zde se stal referentem a později přímo přednostou německé sekce plánovací a studijní skupiny. V této funkci odpovídal za veškeré podkladové materiály, rozborová hlášení a elaboráty o německé armádě, které byly předávány na nejvyšší místa Hlavního štábu. O jejich obsahu byli informováni členové Nejvyšší rady obrany státu a prezident republiky. Výstupy z práce německé sekce si našly cestu také ke zpravodajským orgánům spojeneckých a spřátelených armád. Shodné úkoly plnil i v rámci zpravodajského oddělení válečného Hlavního velitelství, jež existovalo za branné pohotovosti státu. Zpravodajské řemeslo vykonával i v okamžiku, kdy do českých zemí vtrhli nacisté.

Po likvidaci česko-slovenské armády se stal v létě 1939 pracovníkem zemské samosprávy Čechy. Na ředitelství Zemského národního muzea pracoval jako zástupce ředitele. Také v odboji uplatnil rozsáhlé zkušenosti z analytické práce. V červenci 1939 jej bývalí kolegové z někdejšího zpravodajského oddělení Hlavního štábu zkontaktovali se zástupci polského vojenského zpravodajství, jimž předal vyhodnocené a detailní informace o materiálním vybavení a organizaci německé branné moci. Přes zpravodajské oddělení Ústředního vedení odbojové organizace Obrana národa měl přístup k informacím až z kanceláře státního prezidenta JUDr. Emila Háchy. Koncem roku 1939 byl ale gestapem zatčen a podroben nejbrutálnějším výslechovým metodám. Ohleduplnost k odbojovým spolupracovníkům jej ale přivedla k rozhodnutí spáchat sebevraždu skokem z okna Petschkova paláce. V roce 1946 byl za svou odbojovou činnost posmrtně vyznamenán a povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu.

Karel Straka