Mašínovy motáky

Dne 13. května 1941 padl po dramatické přestřelce do rukou gestapa pplk. Josef Mašín (1896–1942), jeden z vedoucích představitelů domácího odboje a člen legendární skupiny Tři králové.

Následovala série mimořádně brutálních výslechů, při kterých před něj byla předvedena i jeho zmučená žena, kterou velmi miloval. Navzdory tomu nadále podával vyšetřovatelům pouze nepoužitelné informace, pral se s nimi a ve vězení se pokusil dokonce o sebevraždu. V důsledku prožitých útrap mu zcela vypadaly vlasy a tělo mu pokrývaly hnisavé rány. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha jej stanný soud odsoudil 30. června 1942 k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán ještě téhož dne v podvečer na střelnici v Praze-Kobylisích.

Těsně před popravou stihl Mašín napsat dva krátké vzkazy, určené manželce a dětem. Oba se do rukou Mašínovy vdovy Zdeny dostaly v roce 1945. První z nich vynesla z Pankráce manželka jeho spoluvězně Vojtěcha Vrnaty, druhý byl nalezen na základě informace ve Vrnatově motáku v ostění dveří pankrácké cely č. 10. Oba vzkazy jsou psány tuhou na toaletní papír.

Josef Mašín se narodil v Lošanech (okres Kolín) jako jediné dítě sedláka Aloise Mašína a jeho manželky Marie. Po začátku první světové války bojoval jako jednoroční dobrovolník c. a k. pěšího pluku č. 36 na ruské frontě, po porážce pluku v bitvě o předmostí na Sanu, kdy větší část pluku padla do zajetí, byl převelen k maďarskému c. a k. pěšímu pluku č. 66, který byl z většiny tvořen Slováky a Rusíny. V dalších bojích na východní frontě však na počátku září 1915 padl do ruského zajetí i on. Zde se už v lednu 1916 přihlásil do československých legií.

Zúčastnil se památných bitev u Zborova a Bachmače i bojů s bolševickými jednotkami na Transsibiřské magistrále. Po návratu do Československa sloužil v letech 1923–1939 u dělostřelectva v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci a v Praze-Ruzyni.

Po okupaci Československa se zapojil do odbojové činnosti v rámci vojenské organizace Obrana národa. Úzce spolupracoval s podplukovníkem Josefem Balabánem a štábním kapitánem Václavem Morávkem. Činnost této trojice jim vynesla přezdívku „tři králové“. Společně vybudovali zpravodajskou ústřednu, v níž se soustřeďovaly informace vojenského, hospodářského i politického charakteru z celého protektorátu. Nezanedbávali však ani sabotážních činnost, jejímž vrcholem byly dva bombové atentáty v Berlíně, první zasáhl německé policejní ředitelství a ministerstvo letectví, druhý na Anhaltském nádraží líčil na Heinricha Himmlera, který mu však shodou náhod unikl.

První vzkaz:

„Milovaná ženo a drahé moje děti! Naskytla se mi poslední možnost poslati Vám poslední pozdrav na věčné rozloučení. Tebe, moje milovaná ženo, prosím, abys mi odpustila, provinil-li jsem se na Tobě. Vím dnes, že jsem byl k tobě zbytečně tvrdý a snad nespravedlivý. Odpusť a nevzpomínej na mne ve zlém! Zanechávám Tě zde, moje drahá, s velikým úkolem. Vychovat naše děti. Vím, že je to úkol nesnadný, ale věřím, že jej splníš a že se Ti to zdaří. Vychovej z nich lidi čestné, uvědomělé Čechy…

Ať žije vlast a národ, ať žije svobodné Československo!…a vlastence! Byl bych rád, kdyby některý z hochů se ujal našeho rodného statku – A vy, mé drahé děti, nezapomeňte na svého nešťastného otce, který bojoval za to, aby naše drahá vlast byla opět svobodná a volná. Pamatujte, že pro vlast a národ nutno obětovat i život. Pamatujte, že Vašeho otce ubili nelidským způsobem Germáni, největší naši nepřátelé. Nezapomeňte nikdy na to! – Buďte hodní, poslouchejte a milujte svoji matku a mějte se vzájemně rádi. Pomáhejte si vždy navzájem! – Učte se pilně, buďte v životě vždy čestní a poctiví! Pozdravujte též maminku a prosím ji, aby mi i ona odpustila, provinil-li jsem se proti ní. Též i strýce B. Doufám, že ten se snad vrátí. Buďte všichni šťastni! Líbám Vás všechny v duchu naposled. Váš otec.“

Druhý vzkaz:

„Drahé moje děti! Posílám Vám poslední svůj pozdrav před odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám, a to mne nejvíce tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou musíte takto postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí. Zůstanete zde nyní jen se svou mamičkou. Musíte ji poslouchat, abyste jí ulehčili její těžký úkol a starost o Vás. Ty, Radko, jsi nejstarší, vím, že jsi rozumný a vážný chlapec. Buď oporou Pepovi a Nenušce! Ty musíš zastupovati mne. Spoléhám na Tebe. Ty, Pepíčku, musíš pomáhati mamičce a Radkovi. Starejte se o Nenušu a nikdy ji neopusťte! Jest nešťastný chudáček, jenž bude potřebovat Vaší péče. Mějte se vzájemně rádi a nikdy se neopouštějte, pomáhejte si vždy a ve všem s láskou a porozuměním! Učte se pilně, abyste byli vzdělanými a prospěšnými lidmi. Buďte vždy svědomití a čestní! A nyní Ty, moje drahá Nenušo – moje sladká holčičko! Buď šťastná a nezapomínej na svého tatíčka, který Tě měl tolik rád. Vím, že máš dobré srdéčko, že máš ráda svoji mamičku a bratříčky, že jim budeš dobrou… Chlapci, mám ještě jedno přání. Jeden z Vás se ujme rodného statku. Ovšem, není to žádná podmínka. Nebudete-li mít chuti, nemusíte. Tím končím, moje nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni! Váš milující otec. Vlasti zdar!“

Petr Bjaček