Náborový plakát pro slovenské vojáky zajaté ve válce proti SSSR

Od konce roku 1942 začala prudce klesat spolehlivost slovenských vojáků bojujících po boku Německa proti SSSR. Důvodem bylo bojové vyčerpání, celková změna strategické situace a nesouhlas s německou okupační politikou vůči slovanskému obyvatelstvu. Ti z nich, kteří dobrovolně přeběhli nebo padli do sovětského zajetí, se pak stali cennou posilou pro formující se československou armádu v SSSR.

V prvním období své existence se československá armáda v SSSR potýkala s nedostatkem lidských zdrojů. Stejně jako v časech 1. světové války se tak počítalo s náborem zajatců – předválečných československých občanů, sloužících v některé z nepřátelských armád. Největší příliv těchto lidí přišel po porážce slovenské armády u Melitopole v říjnu 1943, po které se do sovětských zajateckých táborů dostalo více než 2000 Slováků.

Dokladem agitační činnosti mezi slovenskými zajatci je i prezentovaný rukopisný plakát, který byl zřejmě vyvěšen v zajateckém táboře v Usmani, kde byli zajatí slovenští vojáci soustředěni. Autor stručně shrnuje morální důvody vstupu do československé vojenské jednotky a ostře odsuzuje „těch několik desítek oportunistů, pro které je jedinou motivací vstupu vlastní žaludek nebo vidina pozdějších výhod v osvobozené ČSR“. Zajímavé je, že autor v textu používá pro 1. československou samostatnou brigádu v SSSR pojmenování „Československá Suvorovská brigáda“, což je zřejmě reminiscence na udělení Řádu Suvorova II. stupně, který československá jednotka obdržela za boje o Kyjev v listopadu 1943. Plakát je doplněn o obrázky československých vojáků vystřižených z novin. Autorem plakátu byl svobodník Stanislav Smržík (nar. 15. 1. 1922, Vavrečka, okr. Námestovo), který obdobných plakátů stvořil několik.

Ze slovenských zajatců byla v lednu roku 1944 vytvořena v Jefremově 2. československá paradesantní brigáda v SSSR. Ta se posléze vyznamenala pod velením plk. Vladimíra Přikryla v bojích na Dukle a především ve Slovenském národním povstání, kdy byla letecky přepravena na povstalecké území. Po porážce povstalců se stáhla do hor a v únoru 1945 se spojila s postupující rudou a rumunskou armádou, v německém týlu tak brigáda strávila dlouhých 5 měsíců.

Petr Bjaček