Sto let našeho vojenského zpravodajství: slovem i obrazem to, co mělo zůstat skryto

V Praze 6 na Vítězném náměstí, před budovou Generálního štábu Armády České republiky, byla v pátek 16. listopadu představena veřejnosti výstava Ve službách republiky - 100 let vojenského zpravodajství. Výstavu připravil Vojenský historický ústav Praha. Vernisáže se zúčastnil také současný ředitel Vojenského zpravodajství brig. gen. Jan Beroun a ředitel Vojenského historického ústavu Praha plk. gšt. Aleš Knížek 

Na letošní výročí vzniku samostatného státu navazuje jen s minimálním časovým odstupem také sté jubileum vzniku prvních zpravodajských složek. Ty před sto lety vytvářely základy armádního zpravodajského systému. Autory výstavy nazvané Ve službách republiky - 100 let vojenského zpravodajství jsou Tomáš Bandžuch a dva historici VHÚ, Prokop Tomek a Karel Straka.

Karel Straka v úvodním slově při vernisáži výstavy zmínil kromě jiného klíčovou roli zpravodajství v období druhé světové války: "Bez významné práce tehdejších zpravodajců, v jejichž čele stál František Moravec, by prakticky nebylo možné organizovat naše zahraniční vojsko." Straka také připomněl smutnou roli vojenského zpravodajství v období komunistického režimu, nicméně připomněl, že již téměř tři desítky let mohou naši zpravodajci pracovat za svobodných a demokratických podmínek.

"Při přípravě výstavy jsme se samozřejmě potýkali s určitými problémy, které vycházejí z podstaty práce zpravodajských orgánů," zmínil rovněž Karel Straka. "Zpravodajská práce má být z principu utajena, co nejméně se o ní má vědět a nikdo by ji neměl vidět. Ovšem připravujete-li výstavu, musíte naopak veřejnosti ukázat dokumenty, osoby, události." Autorům výstavy nicméně významně pomohlo nedávné zpřístupnění pramenných materiálů z období meziválečného a válečného.

Osud československého státu byl údělem jeho armády, mimořádnou měrou se však otiskl do vývoje vojenského zpravodajství. Je obdivuhodné, jak během relativně krátkého období meziválečného Československa vyzrál armádní zpravodajský systém do podoby moderně pracujícího aparátu. Ve 30. letech dosahoval bez nadsázky výsledků, jež byly srovnatelné s výkony zpravodajských složek velmocí. Mezi prvními objektivně správně upozorňoval na smrtelné nebezpečí nacismu. Srovnatelné charakteristiky si zachoval též v letech 2. světové války. Připomeňme zde nejvýznamnější čin československého protinacistického odboje, tedy útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Zpravodajci v zahraničí i v okupované vlasti měli zásadní podíl na tom, že Československo náleželo do tábora vítězné koalice.

Ještě před úplným uchopením moci komunisty usilovaly totalitní síly o ovládnutí veškerých zpravodajských složek a o jejich všestrannou přeměnu podle svých cílů. Dřívější nástroje na obranu státu se staly v moci komunistů vysoce nebezpečnými prostředky destrukce demokracie. Vojenské zpravodajství působilo v letech 1948‒1989 jako jeden z nejvýznamnějších nástrojů tehdejšího mocenskopolitického systému.

Sametová revoluce vytvořila podmínky k návratu standardní funkce vojenského zpravodajství, jakou má mít v podmínkách armády demokratické země. V současnosti je Vojenské zpravodajství jednotnou ozbrojenou zpravodajskou službou České republiky integrující rozvědnou a kontrarozvědnou činnost. Základním úkolem Vojenského zpravodajství je získávat, shromažďovat a vyhodnocovat informace důležité pro obranu České republiky. Vojenské zpravodajství je přímou součástí Ministerstva obrany.

S vědomím historické dimenze, kterou přehledně připomíná právě tato výstava, tvoří dnes Vojenské zpravodajství klíčovou složku obrany státu a významně se podílí na zapojení České republiky do společného úsilí Severoatlantické aliance a Evropské unie.

RED