Dubnové boje roku 1945 o slezské a moravské úseky linie československého opevnění dostaly v průběhu let nádech mýtu. Pro mnohé zájemce o československé opevnění tyto boje představují dodatečnou generální zkoušku na průběh bojů v roce 1938 po očekávané Hitlerově agresi.
Postup 1. ukrajinského frontu v horním Slezsku umožnil 4. ukrajinskému frontu postoupit ve dnech 24. až 31. března do blízkosti Olše a v prostoru obce Tworków na krátkou dobu i za Odru. Do útoku byla nasazena také 1. československá samostatná tanková brigáda. Na počátku dubna byl front posílen o dosud sousedící 60. armádu z 1. ukrajinského frontu, která již stála na území Českého Slezska v prostoru Sudic. Tím se 4. ukrajinský front dostal na československé území.
Dne 15. dubna 1945 zaútočily 60. a 38. armáda 4. ukrajinského frontu z prostoru jižně od Ratiboře na jih, na Opavu a Ostravu a dále na Olomouc, vstříc 2. ukrajinskému frontu. Ten mu postupoval vstříc od Brna na severovýchod, přes Vyškov.
Útok byl načasován na jeden den před zahájením berlínské operace a jeho hlavním cílem bylo zaměstnat německou skupinu armád „Mitte“ v Českých zemích a zabránit jí odeslat posily k Berlínu.
Útok 4. ukrajinského frontu měl probíhat podle metodiky obvyklé v Rudé armádě na konci války, tedy klasického blitzkriegu. Sovětské velení počítalo s prolomením německé polní obrany ve Slezsku a svižným postupem rychlých skupin německým týlem k Ostravě, kterou měly dosáhnout třetí den operace.
Rychlé skupiny ale 17. dubna narazily v hloubce německé obrany na linii bývalých československých opevnění z třicátých let, kterou Němci využili a která sovětský postup paralyzovala. Tanky a automobily rychlých skupin musely počkat na postup pomalejších hlavních sil frontu a vyčkat, až jim ženisté, dělostřelci a pěšáci prorazí další koridory k zahájení nového útoku. Opavu dobyla 60. armáda 22. dubna 1945.
Dne 26. zaútočil front znovu i na Ostravském směru: 60. armáda od Opavy, 38. armáda z předmostí u Dolního Benešova a 1. gardová armáda z prostoru Darkovic. Němci vyklizená Ostrava padla 30. dubna, nicméně postup frontu se bojem o opevnění zdržel natolik, že k plánovanému spojení s 2. ukrajinským frontem u Olomouce došlo až v prvních květnových dnech a německá 1. tanková armáda se z prostoru ohroženého obklíčením stačila stáhnout.
Československé opevnění z roku 1938 tak prokázalo své strategické kvality, i když paradoxně pomohlo armádě, proti které bylo původně budováno.
Tomáš Jakl