Muž - solitér z operace BAUXITE

Na jaře roku 1945 byl odboj v českých zemích ve spojení s Velkou Británií pouze pomocí čtyř radiostanic, které však měly značné technické problémy - dvě z nich byly dokonce vyrobeny na radioamatérské bázi. O to více se očekávalo od dalších plánovaných výsadků, které měly českému odboji ze skladů britské zpravodajské a sabotážní organizace Special Operations Executice (SOE) v jižní Itálii zajistit tolik vytoužené zbraně. Z dlouhé řady důvodů - rychlý postup Rudé armády, která odmítla přelety spojeneckých letounů přes Maďarsko, dlouhodobě špatné počasí nad Alpami, zásahy gestapa v protektorátu - se nakonec již realizovala pouze jediná operace.

Šlo o výsadek BAUXITE s jedním mužem. Byl jím čtyřiatřicetiletý kapitán dělostřelectva Pavel Hromek, který byl vysazen s nožním zásobníkem (leg-bag) a sedmi kontejnery se spojovacím materiálem a zbraněmi v noci z 22. na 23. března 1945 na ploše RYBNÍK (trig. bod 662 Na Nivách, 8 km sv. Velké Meziříčí).

Česká historiografie a publicistika si u našich válečných parašutistů z Velké Británie všímá vždy dvou základních typů – úctyhodných hrdinů jako Jan Kubiš či Adolf Opálka, nebo těch, kteří jako Karel Čurda zradili. V této celkem logické dvojkolejnosti však bohužel tak trochu zaniká nečernobílý životní příběh Pavla Hromka, který, pro svou komplikovanou prchlivou povahu na straně jedné i vysoké vojenské profesionální nároky na podřízené na straně druhé nepatřil u svých kolegů mezi příliš oblíbené, i když na druhé straně byl velice kvalitním vojákem a upřímným vlastencem.

Paličák s podivínskou povahou

Byl chlapem ze železa, který při výcviku ve skotských horách v únoru 1944 k obdivu svých instruktorů spal v závějích a sám prošel desítky mil v těžkém horském terénu. Složitě se však pro něj hledal úkol v rámci kolektivu. Šlo o konfliktního solitéra s podivínskou povahou, který například občas mluvil ze spaní a odpovídal při tom na kladené otázky. Tato událost zpochybnila například na čas jeho nasazení v okupované vlasti a byl proto vyřazen z operace ALUMINIUM (pozdější CLAY), které měl původně velet.

Jeho život je příběhem osamělého "vlka", který se nedokázal včlenit do své "smečky". Přesto byl Pavel Hromek ochoten obětovat i svůj život za zájmy národa, které přes svou svéráznou povahu kladl vždy nad své osobní zájmy.

Narodil se 12. srpna 1911 v Prušánkách na Hodonínsku v rolnické rodině. Sám o sobě po letech napsal, že byl „zatvrzelý paličák“. Při studiu na břeclavském gymnáziu se musel denně vláčet do školy řadu kilometrů pěšky s pouze s kusem chleba s povidly či špekem k obědu a také dřít na hospodářství svých rodičů. Ti ho drželi zkrátka a jeho jednou z mála radostí bylo cvičení v Sokole. Během vojny se proto rozhodl podat přihlášku na vojenskou akademii, kterou úspěšně ukončil v srpnu 1936 jako poručík dělostřelectva.

Po mnichovském diktátu a následné nacistické okupaci se 22. února 1940 vydal se do zahraničního odboje. Po pětitýdenním pobytu v známém maďarském kriminále Tolonczház se nakonec přes Balkán a Střední východ dostal do Francie a po její porážce do Velké Británie, kde se hlásil mezi letce a parašutisty. To druhé se mu splnilo až v červnu 1942.

Na zámečku Bellasis nejprve s vynikajícím hodnocením absolvoval pod patronací SOE tvrdý "assault course", po kterém o něm Britové napsali: „Typ tvrdého bojovníka. Entusiastický důstojník, vyhledávající obtížnou práci...“

Poté na letišti Ringway u Manchesteru bez problémů absolvoval šest seskoků padákem, aby byl zařazen v Chicheley Hall na čs. výcvikovou stanici Zvláštní skupiny D pro výsadkové operace v okupované vlasti. Tehdy prošel řadou dalších náročnými kurzů (střeleckým, konspiračním, šifrovacím, průmyslovou špionáží...). Jako radiotelegrafista dosahoval celkem slušného standardu – na příjmu za minutu 90 písmen a 70 číslic a při vysílání 80 písmen a 50 číslic. V zimním horském výcviku ve Skotsku v únoru 1944 o něm britský velitel napsal: „Tělesná příprava: Je nesmírně výkonný a silný. Jeho "silent killing" je značně dobré - nad standard.  Vykazuje velkou míru útočnosti.

Je schopen pracovat v extrémně náročných podmínkách a vždy chce všechny úkoly splnit absolutně dokonale. Je velmi fyzicky silný a "hill treky" absolvoval proto poměrně snadno. Jako individualita je nesmírně upřímný s okouzlující povahou a já lituji jeho odchodu…“

Šest pokusů o vysazení

V květnu 1944 byl Hromek konečně vyslán lodí do Itálie na základnu SOE jako velitel paraskupiny PLATINUM. Jeho nároky na sebe i druhé zneužil však jeden z parašutistů, který dostal strach z vysazení a začal rozvracet skupinu a osočovat kpt. Hromka z neschopnosti.

Hromek byl z této operace odvolán a po dvou pokusech jej zařadit do ryze britských operací v severní Itálii byl v listopadu povolán do Londýna, aby mu zde byl svěřen nový operační program pod krycím označením BAUXITE.

Na konci prosince se Hromek vrátil zpět do Itálie, aby byl vysazen na Slovensku k jednotkám 2. čs. paradesantní brigády v Nízkých Tatrách, ale nakonec byl jeho úkol změněn s tím, že bude vyslán na Českomoravskou vysočinu k dispozici vedení Rady tří.

Proto již 8. února 1945 obdržel kontaktní adresu na bývalého olympijského reprezentanta v lyžování Cyrila Musila ze Studnice u Nového Města na Moravě. To netušil, že jej v příštích týdnech čeká hned šest pokusů o vysazení! Poprvé odlétl 16. února 1945 se svým operačním materiálem a zásilkou zbraní v 12 kontejnerech z letiště Campo Cassale u Brindisi, ale polský Liberator legendárního pilota z krvavých dnů Varšavského povstání F/Lt E. Ladra plných 49 minut marně kroužil v plánovaném prostoru vysazení, aniž by spatřil světelné signály příjmové skupiny. Další let se uskutečnil příští noc, kdy s Hromkem odstartoval jiný polský letoun. Ale i tento let byl neúspěšný. Zdařil se až šestý pokus v březnu, ale to zdaleka nebyl konec problémů. Již po seskoku se Hromek rozčílil, že neopatrností odbojářů se ztratily všechny 6 V baterie k jeho radiomajáku Eureca!

Další komplikace vytvářel vojenský velitel vojensko-partyzánské organizace Rada tří (R 3) kpt.gšt. Karel Veselý-Štainer, který neustále měnil Hromkovi úkoly a způsobil svými rozhodnutími, že parašutista nemohl pracovat naplno. Hromek chtěl proto po válce, aby bylo zahájeno služební řízení s Karlem Veselým-Štainerem pro jeho chaotické zásahy do jeho operace. To však již nebylo respektováno, protože nyní již plukovník Veselý-Štainer vstoupil do KSČ a stal se v Praze zemským velitelem Sboru národní bepečnosti…

V té době začal nyní již major Pavel Hromek studovat Vysokou školu válečnou a jeho tvář také navždy zvěčnil i filmový pás v epizodní roli radiotelegrafisty ve filmu "Muži bez křídel". Jeho slibně se rozvíjející se vojenskou kariéru ukončil však únor 1948. Když byl vyhozen z III. ročníku VŠV, odešel 10. dubna 1948 s bratrem Františkem do exilu.

V exilu

O jeho životě za hranicemi se ví poměrně málo. Údajně měl určitou dobu sloužit ve francouzské cizinecké legii, pracovat v Anglii jako asfaltér atd. Zpráva Státní bezpečnosti z 13. ledna 1952 však hovoří o tom, že se měl zapojit jako kurýr a zpravodajec do protikomunistického odboje: „Po únoru 1948 byl již 2 x viděn v Praze. Po prvé asi v r. 1949 byl v civilu, po druhé to bylo dne 7. 11. 1951, byl viděn, jak vychází ze stanice SNB v Sobotecké ulici v uniformě příslušníka SNB.“

Tuto realitu i Hromkovu chladnokrevnou odvahu potvrdily i výslechy jeho poslední partnerky Zdeňky (se kterou měl syna Pavla), která přiznala, že ji několikrát po ilegálních přechodech hranic v Praze navštívil.

V roce 1956 již Státní bezpečnost zjistila, že Pavel Hromek již žije v USA. Zde také zemřel daleko od vlasti 10. září 1977 ve věku 66 let v Cocsaike ve státě New York v USA. Tvrdý chlap s rozporuplnou povahou poněkud nespravedlivě unikal řadu let zájmu české historiografie. Řada dokumentů však potvrzuje jeho nadprůměrné vojenské schopnosti i značně vysokou inteligenci. I proto si zaslouží naši pozornost jako jeden z nečítankových hrdinů našeho 2. národního odboje.

Jindřich Marek