Otto Smik. Československý válečný letec, který dvakrát havaroval v Nizozemsku.

Nestává se tak často, aby knižní publikace českých historiků vycházely v cizích jazycích. Tím méně v holandštině. Tato do jisté míry rarita se zhmotnila v závěru minulého roku.  Nizozemské nakladatelství Flying Pencil z Utrechtu vydalo knihu Otto Smik. De tsjechoslowaakse oorlogsvlieger die twee keer in Nederland neerstortte z pera dlouholetého pracovníka VHÚ PhDr. Jiřího Rajlicha, Ph.D.

Československý hrdina

Podporučík letectva v záloze (ve finální britské hodnosti ovšem Squadron Leader, což je zhruba major letectva) Otto Smik (1922–1944) patřil k elitě československého stíhacího letectva ve 2. světové válce. Již s ohledem na své mládí nepatřil k pilotům vycvičeným ještě před válkou. Celý výcvikový cyklus absolvoval až v letech 1941–1942 ve Velké Británii a v Kanadě. Přestože do aktivní bojové činnosti se mohl zapojit až počátkem roku 1943, stačil až do své smrti vykonat celkem 263 operačních letů, z toho 215 ofenzívních akcí nad nepřátelským území. To byl u čs. letectva druhý nejlepší výkon.

Zatímco jména slavného Josefa Františka, Karla Kuttelwaschera nebo Aloise Vašátka a dalších jsou spojena především s prvními roky války, Otto Smik se stal nejúspěšnějším čs. stíhačem let 1943–1944. Při ofenzívních operacích nad okupovanou západní Evropou tehdy sestřelil celkem 10 nepřátelských letounů jistě (z toho 2 ve spolupráci), 2 pravděpodobně a 3 poškodil. Poslední úspěchy ve vzdušných bojích s nepřátelskými letouny získal v průběhu letecké podpory spojenecké invaze do Normandie. Kromě toho dokázal zlikvidovat tři bezpilotní střely V-1, a to dokonce v průběhu jediného letu! (viz článek Před 70 lety zahájili nacisté útoky tzv. odvetnými zbraněmi). V neposlední řadě jsou na jeho kontě také četné cíle zničené, poškozené či jinak vyřazené na zemi a na vodě.

Počtem dosažených vzdušných vítězství se řadí na pátou příčku v historické tabulce československých stíhacích es. Mezi čs. piloty, kteří bojovali výhradně na Spitfirech, byl ovšem jedničkou. Podrobněji jsme o jeho osobnosti psali v souvislosti s odhalením památníku Okřídlený lev na pražském Klárově.

Tradice delší, než bychom čekali

Proč kniha o jednom z československých stíhacích es vychází právě v holandštině? V první řadě je třeba předznamenat, že to není první kniha o československém letectvu, která kdy v Nizozemsku vyšla. Tento pro někoho možná překvapivý fakt souvisí z největší části s tím, že právě na území okupovaného Nizozemska za 2. světové války havarovalo pozoruhodné množství československých letců, sloužících ve svazku RAF.

Již v roce 1980, tedy v dobách, kdy si o něčem podobném v tehdejším Československu mohl nechat kdokoli jen zdát, vyšla v Nizozemsku kniha The Sky is our Ocean. De rol van het 311 (Tsjechisch) R.A.F. squadron tijdens de tweede wereldoorlog (Vzduch je naše moře. Role 311. (české) peruti RAF ve druhé světové válce). Šlo o vůbec první monografické zpracování historie 311. československé bombardovací peruti. Síly zde spojila anglicko-nizozemská autorská dvojice John P. Rennison a Bart M. Rijnhout. První z nich měl k jednotce vztah pamětnický, neboť byl kdysi disciplinárním poddůstojníkem „Třistajedenáctky“. Druhého, nizozemského historika, k problematice přivedla snaha zmapovat havárie letounů 311. peruti sestřelených na území okupovaného Nizozemska. Vydalo nakladatelství Wyt Uitgevers v Rotterdamu.

Bart Rijnhout k „československé“ tématice přilnul již dříve. Jen o rok dříve debutoval, opět ve své mateřštině, vysoce hodnotnou prací Het mysterie van der L7788. De lotgevallen van een Engelse bommenwerper en zijn Tsjechische bemanning 1940/1944 (Tajemství L7788. Štěstěna anglického bombardéru a jeho české osádky 1940–1944). Velice zevrubně pojednávala o osádce vůbec prvního Wellingtonu 311. peruti, který již v září 1940 po nočním náletu na Berlín havaroval v okolí Haagu. V tomto případě byl vydavatelem De Walburg Pers v Zutphenu.

Zájemci o historii československého válečného letectva, kteří se k těmto knihám tehdy dokázali spletitými cestami dostat, obě dodnes jistě uchovávají jako vzácné bibliofilie.

Smrt s nejasnostmi

Fakt, že nyní, se čtyřicetiletým odstupem vychází v Nizozemsku další knižní monografie, věnovaná problematice československých letců v RAF, s již uvedeným do značné míry souvisí.

Jak již její podtitul napovídá (Československý válečný letec, který dvakrát havaroval v Nizozemsku), Otto Smik byl na území okupovaného Nizozemska sestřelen dokonce dvakrát, a to v poměrně krátkém rozmezí. Nejprve 3. září 1944, ještě jako velitel B-letky 312. čs. stíhací peruti při hloubkovém útoku na letiště Gilze Rijen musel se svým Spitfirem zasaženým nepřátelskou protileteckou obranou nouzově přistát na nepřítelem ovládaném území v blízkosti nizozemské obce Prinsenbeek (severně od Bredy). S velkým štěstím se dokázal vyhnout německému zajetí. Za obětavé pomoci příslušníků zdejšího hnutí odporu, kteří jej několik týdnů s obrovským osobním rizikem skrývali, dokázal na konci října úspěšně překročit frontovou linii.

Po krátkém odpočinku se vrátil do služby a dostalo se mu té cti, že byl jmenován velitelem britské peruti (jako v pořadí třetí a poslední čs. letec). Šlo o 127. stíhací peruť RAF, operující na západoevropském bojišti. V jejím čele pak byl 28. listopadu 1944 německým flakem sestřelen podruhé. Štěstěna, která jej doprovázela na jeho dosud tak velice úspěšné válečné dráze, jej však v tomto případě definitivně opustila. Nalezl smrt v troskách svého Spitfiru, který havaroval v Ittersumu poblíž Zwolle.

Zde jen dodejme, že jeho konec doprovázela řada záhad a nejasností. Týkaly se především pravé identity pilota. Byl nejprve pohřben německými vojáky jako „Der unbekante Engländer“ na hřbitově De Kranenburg. Po válce byl exhumován a pochován v Bruselu, neboť úřady došly k závěru, že jde o belgického pilota F/O Henri Taymanse, příslušníka téže perutě, sestřeleného při stejné akci. V důsledku toho se ostatky obou mužů mohly dostat do správných hrobů až více než dvě desetiletí po skončení války. K objasňujícímu rozuzlení došlo až 12. května 1965, kdy byly z bahnitého vodního příkopu poblíž Zwolle konečně vytaženy trosky druhého Spitfira i s Taymansovými ostatky.

Smik po holandsku

Nová kniha, vycházející ze šestnáct roků staré autorovy práce Spitfire nad Evropou (Svět křídel, Cheb 2004) není s tou původní úplně totožná, a to ani obsahově, ani formou.

Po formální stránce hned na první pohled zaujme nejen poutavou obálkou i přebalem, ale především rozměry, které jsou oproti české předloze skoro dvojnásobné (220 x 305 mm). Větší formát a kvalitní papír daly lépe vyniknout fotografiím, jichž je také podstatně více a jsou mezi nimi i četné, které dosud nebyly publikovány.

Po obsahové stránce doznaly nejvýznamnějšího rozšíření zejména ony „nizozemské“ partie Smikova životopisu. Nebylo jich zrovna málo. A netýká se to jen okolností obou jeho zdejších havárií či skrývání mezi příslušníky nizozemského hnutí odporu, ale i detailů některých jeho předchozích akcí nad okupovanou zemí. Z těch lze zmínit například patrně nejúspěšnější Smikův útok na pozemní cíle, který podnikl 25. srpna 1944, kdy v čele své čtyřky zničil cisternovou železniční soupravu. Podle svého dobového hlášení tak učinil na nákladním nádraží v Raalte, podle nejnovějších zjištění k tomu došlo 50 kilometrů odtud, v Zavenaaru. To vše doloženo i unikátní, dosud neznámou fotografií následků útoku pořízenou bezprostředně po jeho skončení.

Z dalšího obrazového materiálu jistě zaujmou některé dosud nepublikované fotografie ze Smikovy předchozí úspěšné služby v řadách britské 222. stíhací peruti v létě 1943, kdy jeho kariéra dosáhla prvního vrcholu. Zajímavý je též snímek trosek Smikova Spitfiru s panem Berendem J. Zomerdijkem, očitým svědkem Smikovy poslední akce, atd.

Jinak si kniha zachovává svůj původní charakter odborné publikace, tedy s rozsáhlým poznámkovým aparátem a dalšími nezbytnými náležitostmi. Oproti původní verzi je ovšem velmi užitečně doplněna o osobní i místní rejstřík. Nejen na těchto doplněních a rozšířeních má největší zásluhu Jasper D. Brinksma. Jak je zřejmé i z úvodní kapitoly nové publikace, tento místní historik, vášnivý amatérský pilot a zapálený letecký badatel byl tím, u něhož se zrodil nápad vydat knihu v jeho mateřštině. Ujal se také nelehké role jejího editora a věc dovedl až do zdárného konce. Jeho zápal šel dokonce tak daleko, že si podle původních plánů vyrobil kopii centrální partie s kokpitem Spitfiru IX – samozřejmě ve Smikově dobovém markingu.

K slavnostní prezentaci nové knihy bylo zvoleno datum i místo vskutku symbolické: 28. listopad 2019 ve Zwolle. Přesně 75 roků po Smikově smrti, která jej zastihla právě zde. Že se příběh československého hrdiny již před mnoha lety stal trvalou součástí paměti tohoto dnes stodvacetitisícového hlavního města provincie Overijssel nejlépe vypovídá i název jedné z jeho ulic – Otto Smikstraat.

Jiří Rajlich: Otto Smik. De tsjechoslowaakse oorlogsvlieger die twee keer in Nederland neerstortte. Uitgeverij Flying Pencil NL B.V., Utrecht 2019, 206 s., foto, tab., ISBN 978-90-818702-4-5.

RED