Ti druzí v pozadí: Československé západní paraskupiny... 2. část.

Přinášíme vám druhou část rozsáhlého textu historika VHÚ Karla Straky, jehož téma i podtitul zní: "Československé západní paraskupiny první vlny z perspektivy Abwehru v Protektorátu Čechy a Morava (1941–1942)." První část studie si můžete přečíst ZDE. 

Od nálezu padáků u Poděbrad... 

Pro následující výsadky Anthropoid, Silver A a Silver B bylo potenciálně nanejvýš nebezpečné nejen to, že německé orgány věděly o nápadně osamoceném letounu, který se pohyboval nad protektorátem v noci z 28. na 29. prosince 1941, kdy došlo k výsadku, ale též konkrétní zajištěné stopy po seskoku skupiny Silver A. O této věci referuje zpráva RSHA z 30. ledna 1942 (viz edice Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava (Ed. Vojtěch Šustek). Svazek 1, Archiv hlavního města Prahy – Scriptorium, Praha 2012 (dále jen Atentát na Reinharda Heydricha, sv. 1), dok. č. I/2, poznámka č. 2).

Další pozoruhodné podrobnosti tohoto ve své podstatě nepříliš známého aspektu z historie paraskupiny Silver A ale obsahuje též Měsíční hlášení referátu III C pražské AST, nesoucí číslo jednací 101/42 g. Kdos. III C a datum 4. února 1942. Již citovaný dokument z provenience RSHA údaje Abwehru rekapitulují a doplňují. U obce Ostrov severně Poděbrad došlo 4. ledna 1942 k nálezu dvou padáků a dalších předmětů, svědčících o nedávném seskoku parašutistů. Tyto věci objevili rolníci při polních pracích. Německé orgány kladly nález do přímé souvislosti s nepřátelským letem z noci na 29. prosince 1942.

Orgány Abwehru zde poznamenávají, že osobní padák byl opatřen tmavým maskovacím potiskem, zatímco hedvábí nákladní padáku bylo světle modré barvy. Pod nákladním padákem byl podle názoru německých pátracích orgánů připevněn zásobník z textilního materiálu, který byl na místě rovněž nalezen. V něm se ještě nacházelo vícero asi 8 cm silných větších plátů z pěnové gumy. Uvedené hlášení RSHA specifikuje, na rozdíl od hlášení AST Prag, že jich bylo šest. Jejich rozměry činily 50 krát 60 cm. Zmiňuje také na místě zanechanou polní lopatku. Záznam Abwehru je ale bohatší o sdělení, že veškeré nalezené předměty byly podrobeny důkladnému ohledání. Cíl této detailně prováděné snahy spočíval v nalezení indicií, které by potvrzovaly předpokládaný britský původ. Pouze na upínacím systému nákladního padáku bylo nalezeno označení ve formě kombinace číslic a písmen 40 a pod touto číslicí písmena SR.

Specialisté AST Prag zde zaznamenali důležité stanovisko pražské Řídící úřadovny Gestapa, že zásobník, opatřený prostředky pasivní bezpečnosti, obsahoval s vysokou mírou pravděpodobnosti agenturní radiostanici. Vše podle jejího názoru bylo britského původu. Gestapo zahájilo pátrání, v jehož průběhu bylo, podle záznamu Abwehru, zatčeno více podezřelých osob z Kolína a okolí. Rolníkům, kteří nález ohlásili, byla vyplacena odměněna ve výši 150 říšských marek. Citovaný pramen naznačuje, že německé orgány od tohoto nálezu počítaly s existencí minimálně jedné paraskupiny ze Západu s agenturní radiostanicí, které se prozatím podařilo uniknout a splynout s protektorátním prostředím. Je nasnadě, že pozornost vůči výsadkům a jejich činnosti v řadách odboje se ještě vystupňovala.

Jedno z prvních podstatných opatření po linii německé branné moci na sebe po uvedených zkušenostech nedalo příliš dlouho čekat. Měsíční hlášení referátu III Luft pražské AST za únor 1942 s číslem jednacím 174/42 III F geh. Kdos. ze 4. března 1942 oznamovalo, že k velitelstvím hlásné služby (Flugwachkommandos) v Praze a Brně mají být po jednom ke každému z nich vysláni úředníci Gestapa. Smysl tohoto opatření spočíval v co nejrychlejším podniknutí pátracích opatření po parašutistech či shozech materiálu z nepřátelských letounů.

O zdokonalování obranné bariéry proti výsadkům svědčí rovněž záznam v Měsíčním hlášení referátu III F AST Prag čísla jednacího 296/42 geh.Kdos. z 8. dubna 1942. V březnu se uskutečnila u pražské AST koordinační porada Abwehru a Gestapa ve věci výsadků. Proběhla nejen za účasti důstojníků referátu III F, ale za Abwehr byl přítomen též vedoucí tohoto referátu. Gestapo zastupoval při této příležitosti kriminální komisař Wilhelm Schultze, šéf III. oddělení Řídící úřadovny Gestapa v Praze. Shodně zaměřené porady probíhaly i v budoucnu.

... k dalším indiciím a stopám

Obranně zpravodajská opatření, motivovaná nebezpečím výsadků, se podstatně projevila též ve snaze ještě lépe chránit výrobní kapacity a infrastrukturní zařízení pro válečnou výrobu. Zaváděná konkréta dokládá měsíční hlášení za duben dosud nezmiňovaného referátu III Wi (Wirtschaft – hospodářství) pražské AST. V dokumentu s číslem jednacím 30 719/42 geh. III Wi ze 7. května 1942 se uvádí, že vnější pasivní zabezpečovací opatření závodů proti průniku nepovolaných osob (oplocení apod.) byla modernizována a zlepšena. Závodní stráž (Werkschutz) v některých podnicích obdržela posily. Plošně ve všech závodech byla ale zvýšena její pohotovost. Ujednáno bylo také zintenzivnění cvičných ostrých střeleb v rámci této složky.

Nastíněná opatření byla zřejmou reakcí na sérii poznatků o dalších výsadcích z Velké Británie. Mezi nimi od konce března 1942 figurovaly čtyři paraskupiny se sabotážními úkoly, k jejichž provádění byly dotovány poměrně bohatým destrukčním materiálem. Všechen ovšem padl do německých rukou. Šlo o paraskupiny Out Distance, Bioscop, Bivouac, Intransitive, resp. také o teroristicky zaměřený Tin, který dostal za úkol fyzicky zlikvidovat kolaboranta Emanuela Moravce. Již zmíněná bezpečnostní opatření v průmyslu kladou otazník nad reálnou proveditelnost úkolů, kterými byly pověřeny zmíněné skupiny se sabotážními úkoly.

O trvale rostoucím významu paraskupin pro činnost Abwehru a Gestapa svědčí mimo jiné skutečnost, že referát III F pražské AST zaznamenával poznatky o nich od března 1942 do specielně vyhrazeného oddílu Zvláštní zprávy referátů (Sonderberichte der Referate) měsíčních svodek. Dokládají to hlášení referátu III F za březen (296/42 III F geh.Kdos. z 8. dubna 1942) a za duben (400/42 III F geh.Kdos. ze 7. května 1942). Takto je přímo doloženo sdílení poznatků s Gestapem o paraskupinách Out Distance, Zinc, Bioscop, Bivouac a Steel. Je nepochybné, že pražské AST byly známy indicie, svědčící též o existenci dalších skupin, vysazených do protektorátu na jaře 1942. Gestapo a zprostředkovaně i Abwehr posunuly vpřed zejména obsáhlé výpovědi čet. Viliama Gerika z paraskupiny Zinc, jenž se dobrovolně vydal Gestapu.

Během jara 1942 se Gestapo dostalo za různých okolností na stopu prakticky všem vysazeným skupinám ze Západu. Jedinou, která bez úhony a nezaznamenána prošla hustou bariérou všech německých protiopatření, byl výsadek Anthropoid. Systematicky a s obětavou pomocí domácího odboje se připravoval na splnění svého úkolu. Nebezpečné stopy po sobě nezanechával, respektive žádné z okupačních orgánů je do dne rozhodnutí nezaregistrovaly. O sobě dal vědět až v momentě, kdy 27. května 1942 na pravém boku kabrioletu zastupujícího říšského protektora Reinarda Heydricha explodovala bomba, vržená rtm. Janem Kubišem. Tato událost a následné děje ovlivnily i činnost celé protektorátní struktury Abwehru. Kromě do maxima vystupňované zpravodajské pohotovosti, velkého toku hlášení a zpráv a maximalizovaného monitoringu celého území, musela pražská AST upravit i činnost své agenturní sítě. V té době ji rovněž silně zaměstnávala záležitost, označovaná v příslušné agendě jako Angelegenheit X či Sachen X. Tímto kódem se označovalo odhalení Paula Thümmela, jeho pracovníka, jenž působil již od roku 1936 jako agent československého vojenského zpravodajství.

Nečekaná návštěva v pražské Biskupcově ulici

Z dnešního hlediska se zdá jako již málo pravděpodobné, že by byly zjištěny další neznámé či málo uvědomované skutečnosti, které se týkají příprav rotmistrů Jana Kubiše a Josefa Gabčíka k akci včetně dění kolem hrdinů, kteří je podporovali. Prameny z provenience pražské AST jsou v tomto směru ale určitou výjimkou. Konkrétně jde o dosud nezmíněné Měsíční hlášení referátu III H (Heer – pozemní vojsko), zpracované pod číslem jednacím 5730/42 geh. III H 7. července 1942. V části strukturovaného dokumentu, jež byla věnována případům zemězrady (Lendesverrat), je popsána kauza Wilhelma Klimy. Tento muž náležel do okruhu důvěrníků Jana Zelenky-Hajského, řídícího učitele, muže, jenž byl jedním z nejbližších spolupracovníků paraskupiny Anthropoid. W. Klima, původně Čech, se v době zlomových událostí let 1938 a 1939 přihlásil k německé národnosti a získal říšskoněmecké státní občanství. V době útoku na R. Heydricha konal činnou službu v německé branné moci jako vojín (Schütze) 4. roty Střeleckého praporu 504 (Landesschützen-Bataillon 504), jenž byl dislokován v Pardubicích.

Klima se znal se Zelenkou-Hajským ještě z doby před Mnichovem, kdy Zelenka-Hajský žil v Háji u Duchcova, kde také mimo jiné vykonával funkci starosty sokolské župy Krušnohorské-Krulišovy. Název zmíněné obce jej později inspiroval k volbě odbojového kryptonymu. V časech před Mnichovem se Zelenka-Hajský za Klimu přimluvil, když hledal práci. Jeho pomoc byla vskutku účinná. Klima získal zaměstnání u státního podniku Československá pošta. V tomto individuálním případě nelze zcela vyloučit příznivý vliv faktoru spolupráce Zelenky-Hajského s československým zpravodajstvím, s nímž byl v kontaktu již v době před Mnichovem. Oba muži se stýkali i po 15. březnu 1939, tedy v době, kdy Klima již sloužil ve Wehrmachtu.

Údiv úředníků Gestapa byl zřejmě značný, když se Klima 20. června 1942 zcela nečekaně objevil u Zelenkova bytu. Ten byl po tragickém zásahu Gestapa z rána 17. června, při němž se Zelenka otrávil, bedlivě střežen. Předpokládalo se, že se do nastražené pasti může chytit někdo, kdo pátracím orgánům v souvislosti s útokem na Heydricha zatím unikal. Stalo se tak. Odhalení však bylo jiné, než strůjci tohoto záchytu nejvíce očekávali. Klima o smrti svého známého vůbec nevěděl. Při výsleších na Gestapu přiznal, že Zelenku-Hajského navštěvoval v civilu i ve vojenském stejnokroji. Přiznal celkem šest takových návštěv.

Uvedl, že mu Zelenka při těchto setkáních kladl mimo jiné otázky, které se týkaly poměrů u jeho jednotky, její výzbroje a kvality zásobování. V tomto smyslu ale podle svých slov nic neprozradil. Gestapo se s touto odpovědí nespokojilo. Podle záznamu Abwehru v dané kauze kontrolně vyslýchalo též Františku Zelenkovou, manželku Zelenky-Hajského. Byla přítomna všem Klimovým návštěvám u jejího manžela. Z dalšího postupu německých orgánů lze usuzovat na to, že její výpověď byla natolik podstatná, že proti Klimovi bylo následně zahájeno trestní stíhání u Divizního soudu 539. divize německého pozemního vojska pro podezření ze zločinu zemězrady. Jako příslušník německé branné moci náležel do kompetence vojenských justičních orgánů. Otázka jeho dalších osudů je předmětem budoucího výzkumu.

Z materiálů Abwehru není zřejmé, kdy přesně a kolikrát Klima skutečně navštívil Zelenku. Lze předpokládat, že jich bylo více, než oněch šest přiznaných. Nelze také vůbec vyloučit, že někteří z parašutistů se s tímto příslušníkem Wehrmachtu mohli u Zelenky i setkat či jen letmo míjet. Jde nepochybně o značnou kuriozitu, současně ale také o závažný, až kriticky nebezpečný deficit v konspirativním zajištění natolik významné akce, jakou byla operace Anthropoid.

Závěr

Z uvedených skutečností vyplývá, že Abwehr v protektorátu plnil ve sledovaném období a v kontextu boje proti výsadkům především evidenční, vojenskou obranně-zpravodajskou a protektivní funkci v širším smyslu. Podstatné byly jeho sledovací funkce, možnosti a další prostředky branné moci, které již v prvopočátcích signalizovaly výskyt parašutistů. Přestože mezi Gestapem a Abwehrem existoval vztah rivality, v oblasti boje proti výsadkům je patrné vzájemné sdílení podstatných skutečností. Podle interních sdělení Abwehru se tento informační faktor dále prohluboval.

Podíl Abwehru na boji s výsadky stoupal. Lze říci, že vrcholu dosáhl v letech 1943–1944, tedy v době rozsáhle koncipovaných rádiových protiher vůči zahraničním střediskům odboje. Na nich Abwehr participoval nejen technicky a materiálně, ale také metodicky. V tomto směru šlo o to, že se významně podílel na koncipování obsahové stránky řízené rádiové komunikace se zahraničím. V tomto směru vykonával důležitou kontrolní funkci při prefabrikování uvěřitelných zpravodajských informací, určených pro druhou účastnickou stranu protiher. Tato participace Abwehru ale vyžaduje vzhledem ke své specifice zvláštní pozornost a samostatné pojednání.

Karel Straka