Ve čtvrtek 22. dubna 2021 byly slavnostně předány dva letouny ze sbírek VHÚ, které v prošly ve státním podniku LOM PRAHA v minulých letech pečlivou renovací. Jedná se o cvičný letoun Aero L-29 Delfín a cvičný bitevní letoun Avia CB-33, který vycházel ze sovětského letounu Il-10. Slavnostní předání se uskutečnilo za účasti ředitele Vojenského historickému ústavu Praha, brigádního generála Aleše Knížka, a Jiřího Protivy, ředitele LOM PRAHA.
"Chtěl bych velmi poděkovat Vojenskému historickému ústavu Praha, že s námi spolupracuje a chtěl bych říct, že máme velký zájem, abychom tuto spolupráci akcelerovali i prohloubili," řekl při slavnostním předávání ředitel LOM PRAHA Jiří Protiva. "Poděkování také patří i našim zaměstnancům, kteří na renovaci podíleli. Letouny jsou renovovány na vysoké profesionální úrovni. Máme v našem podniku šikovné odborníky, kteří mohou tuto práci na špičkové úrovni provádět."
Ředitel VHÚ, brigádní generál Aleš Knížek, zmínil: "Chtěl by rovněž vyjádřit poděkování LOMu PRAHA, za dlouholetou spolupráci, také Lukáši Syrovému a týmu okolo něj, kteří se na restaurování podílejí. Děkuji také zaměstnancům VHÚ, kurátorovi Janu Sýkorovi - společně s Lukášem vytvořili skutečně neodmyslitelnou dvojici a bez jejich aktivity by tyto exponáty dnes tady nestály. Jde o letouny, které se v našich sbírkách nacházejí již dlouho, ale nikdy nebyly v tak krásném stavu jako dnes. Avie přibyla do našich sbírek už v 60. letech minulého století, Delfín L-29 o desetiletí později. Splácíme tím jistý dluh - oba letouny jsme nevystavovali, nyní pro ně najdeme místo v naší expozici ve Kbelích. Snad nám to situace dovolí a brzy otevřeme naše letecké muzeum a návštěvníci oba letouny uvidí."
Autorem následujících řádků, které podrobně popisují historii obou letounů i postup renovace, je Jan Sýkora, kurátor letecké sbírky VHÚ:
Avia CB-33, e. č. 5271
Asi nejnáročnějším projektem posledních dvou let byla celková renovace cvičného bitevního letounu Avia CB-33, nacházejícího se ve sbírce VHÚ již od roku 1967. Letoun Avia CB-33 byl cvičnou verzí bitevního letounu Iljušin IL-10 (označovanou Il-10 UT), licenčně vyráběnou v bývalém Československu v polovině padesátých let minulého století. U nás postavené stroje sloužily v čs. letectvu, ale byly určeny i pro export. CB-33 se od bojové B-33 lišil kabinou instruktora, umístěnou v původním stanovišti palubního střelce.
Ve sbírce VHÚ se dochovala tato cvičná verze v relativně dobrém stavu, včetně téměř kompletního motoru. Šlo o velmi vzácný historický letoun, který se ve světě nachází pouze v několika málo kusech. Byl vyroben v Závodech Jiřího Dimitrova v Letňanech patrně v roce 1954. Je doložena jeho služba u 45. dělostřeleckého průzkumného leteckého pluku umístěného v Líních. Po vyřazení ze stavu letectva byl přelétnut na táborské záložní letiště Všechov, odkud byl po zemi dopraven do Sezimova Ústí a posléze umístěn na letišti Aeroklubu Tábor.
Na podzim roku 1967 byl po získání do sbírky VHÚ přemístěn zpět do leteckých opraven Plzeň-Líně, kde na něm proběhla částečná oprava pro muzejní účely, ukončená v roce 1969. Po několika složitých peripetiích byl letoun občasně vystavován ve vnější expozici Leteckého muzea VHÚ až do počátku devadesátých let minulého století. Poté byl již trvale uložen v depozitáři muzea.
Práce na tomto historickém stroji byly započaty ve státním podniku LOM PRAHA studiem dobové dokumentace a přesným zaznamenáním stavu letounu, rozložení barev a dochovaných znaků i popisů. Přes veškerou snahu se řada složitých přesunů a demontáží podepsala na vnějším i vnitřním stavu letounu. Ten byl v sídle opravce po úvodní dokumentaci postupně zcela odstrojen až na holý drak. I jednotlivé díly konstrukce byly demontovány a podrobeny revizi.
Po celkovém chemickém odbarvení byly na draku provedeny nezbytné klempířské a zámečnické práce, z nichž nejnáročnější byla výměna čelního pancéřového štítku a nová instalace většiny lanovodů k řídicím plochám, dvířkům pumovnic, fotokomory a k nouzovému vysouvání podvozku. Zcela renovována musela být také vzduchová a elektrická instalace. Jako velice náročná se ukázala operace spojená s demontáží vrtule, vyjmutím motoru, vyčištěním jeho pancéřového uložení, renovací celého agregátu a doplňkového vybavení včetně chladicího systému, nádrží a instalací. Mnoho času zabrala také oprava a kompletace pumového prostoru spolu s šachtami hlavního podvozku.
Asi nejvíce úsilí bylo při renovaci věnováno opravě, doplnění a kompletaci obou pilotních prostorů letounu. Přes všechnu snahu chyběla řada ovládacích prvků, mnohé byly nepůvodní nebo poškozené. Došlo tak na výrobu nového ovládání stavění vrtule, vyvážení, vlečného zařízení, bočních pultů a ovládání plynových pák instruktora. Získána a zamontována musela být chybějící páka nouzového odhozu pum, ovládací skříňky ESBR a palubního telefonu.
Částečně ze zdrojů VHÚ a částečně nákupem od sběratelů byly obě pilotní palubní desky kompletovány původními přístroji, signálními světly, spínači a ovladači. Posuvné překryty obou pilotních míst byly zrenovovány a doplněny tak, aby je bylo možné otevírat.
Kompletní renovací prošel také podvozek letounu včetně ostruhového kola. U toho bylo též nutné opravit a zprovoznit aretaci ostruhy, ovládanou z kabiny. Vrtule V-42 byla po sejmutí zcela rozebrána, odbarvena a u povrchovaných částí byla obnovena antikorozní ochrana. Poté byla specialisty smontována, seřízena a nastříkána do původních barev s dobovými popisy. Podobným způsobem byly ošetřeny všechny díly a agregáty letounu ještě před zpětnou montáží do draku letadla. V rámci celkové kompletace byly zhotoveny nové čalounické prvky a poutací pasy k pilotním sedadlům.
Před finálním barvením byl zkompletován celý stroj včetně vnějších částí křídel. U nich byly zrenovovány a opraveny úchyty a instalace palubních zbraní i fotokulometu S-13. Celkový nástřik CB-33 původními barevnými odstíny probíhal v lakovně LOM. Ten byl pak doplněn kruhovými státními symboly a evidenčním trupovým číslem. Spolu se závěrečnou výpravou letounu byly obnoveny na draku známé popisy, štítky v kabině a barevné označení přístrojů.
V Hlavním depozitáři VHÚ byly k tomuto stroji nalezeny původní kanony NS-23 KM i originální sovětská fotokomora AFA-IM, pravé křídlo pak bylo ještě doplněno o fotokulomet S-13, zadní část trupu a kabiny radiostanicí RSI-6 s radiopolokompasem RPKO-10 a palubním dohovořívacím zařízením SPU-2.
V budoucnu se s tímto unikátním exponátem počítá pro expozici v Bombardovací hale na Staré Aerovce, kde bude svědčit o rozmachu našeho bitevního letectva v padesátých letech minulého století.
Aero L-29 Delfín, e. č. 0108
K rozsahem menší, ale velice zajímavé renovaci došlo v LOM PRAHA, s. p. v případě cvičného proudového letounu Aero L-29 Delfín, kde byla provedena konzervační a restaurátorská záchrana unikátního zbarvení .
V československém vojenském letectvu sloužilo mnoho cvičných proudových letounů tohoto typu různých variant od předsériových strojů přes průzkumné verze až po standardní dvoumístné L-29. Snad jediným kamuflovaným Delfínem byl ale stroj výrobního čísla 290108, vyrobený jako osmý kus prvního výrobního bloku pro naši armádu. Zalétán byl v červenci 1962 piloty Miloslavem Šmídtem a Miroslavem Křemenem a následně převzat zástupcem vojenské správy a předán VÚ 6989 Prešov, kde sloužil převážně k výcviku vojenských pilotů. Prodělal dvě generální opravy. První v roce 1968 v Leteckých opravnách Kbely a druhou v LO Trenčín o čtyři roky později. Nějakou dobu také sloužil u VÚ 9957 Košice.
Právě od tohoto útvaru byl stroj převeden do stavu Výzkumného a zkušebního střediska 031 Praha. Podle požadavků VZS 031 na něj byl v únoru 1975 nanesen experimentální nátěr kamuflážními barvami vyvinutými v rámci výzkumného úkolu LERAN. Tyto speciální syntetické barvy měly snížit tepelné vyzařování letounu a omezit tak jeho zachycení zbraněmi s infračerveným naváděním. Celý výzkumný program měl být využit především při ochraně bojových letadel a vrtulníků naší armády.
Po ukončení zkoušek zůstal letoun v novém kabátě ve stavu střediska. Poslední let s ním podle palubního deníku provedl známý nadzvukový letec zalétávací a zkušební pilot Július Zvara dne 15. března 1977. Poté byl Delfín převeden do sbírky Leteckého muzea VHÚ a uložen v depozitáři. I přes nesporně zajímavý vzhled nebyl nikdy expozičně využit a zůstal v původní šedo-zelené kamufláži až do nového tisíciletí.
Vinou častého přesouvání letounu v rámci reinstalací depozitářů utrpělo jeho zbarvení postupně jisté újmy. Proto bylo v roce 2018 rozhodnuto o jeho urychlené renovaci a konzervaci, aby mohl být co nejdříve vystaven v původním stavu v expozici Leteckého muzea. Konzervační práce začaly po přesunu do sídla opravce vyjmutím obou vystřelovacích sedadel a důkladným vyčištěním všech interiérů a dutin stroje. Poté byl letoun vyzvednut na hydraulické zvedáky, byla sejmuta všechna kola a začalo se s renovací podvozkových šachet.
Zároveň se na draku prováděly drobné klempířské práce a retuše poškozené původní barvy. V obou kabinách byly doplněny chybějící přístroje, oživeno interiérové zbarvení a restaurováno čalounění včetně upínacích pasů. Celý letoun pak byl smontován a zkompletován. Byly zaleštěny škrábance na akrylátových překrytech a provedena závěrečná výprava letounu. Pak byly odzkoušeny funkce podvozku, brzdicích štítů, klapek a motor protočen na sucho s následnou mokrou konzervací. Poté byla na celý letoun několikrát aplikována konzervační emulze a po zaschnutí jednotlivých vrstev vždy přeleštěna.
Výsledkem bylo nebývalé oživení původní speciální syntetické barvy, takže letoun vypadal znovu jako v letech svého působení ve Výzkumném a zkušebním středisku. Nyní by měl být v tomto stavu vystaven spolu s dalšími vojenskými stroji v expozičním hangáru Leteckého muzea VHÚ.