Ivančice, moravská obec s mnoha hrdiny i oběťmi

V moravských Ivančicích u Brna příkladně uctívají oběti i statečné osobnosti druhé světové války. Zdejší památníky připomínají jména padlých a umučených, ale i vojáků, kteří prošli zahraničními armádami a bojovali za svobodné Československo.   

Ivančice byly osvobozeny 18. dubna 1945 Rudou armádou. Tuto událost připomíná pomník před budovou dnešní pobočky Střední školy dopravy, obchodu a služeb v Krumlovské ulici číslo 25. Ve stejném areálu byl letos na jaře, u příležitosti 76. výročí konce války, odhalen pomník věnovaný místním příslušníkům československé zahraniční armády. Stalo se tak za účasti starosty města Milana Bučka, paní PhDr. Věry Jelínkové, členky komise pro regeneraci místní památkové zóny, která měla na realizaci celého projektu hlavní podíl, zástupce Vojenského historického ústavu Praha a dalších osobností.

Počet příslušníkům československé zahraniční armády z Ivančic není v našich poměrech nikterak malý. Na pamětní desce je uvedeno 21 jmen mužů a tří žen, jejichž životní osudy byly spjaty s Ivančicemi a kteří se doslova na všech frontách druhé světové války podíleli na boji za obnovu naší státní a národní nezávislosti. Mezi „Vančáky“ bychom našli veterány čs. jednotek z Polska, Středního východu, Francie, Velké Británie i SSSR. Příslušníky čs. letectva v rámci RAF i důstojníky, kteří v době války vstoupili do řad de Gaullovy „Svobodné Francie“ nebo do britské armády.

Na připomínky pohnutých událostí let 1938–1945 však můžeme v Ivančicích narazit doslova na každém kroku. Po Mnichovu se město ležící necelých třicet kilometrů jihozápadně od Brna ocitlo přímo na hranicích Německé říše. Nová demarkační linie procházela řekou Jihlavou. Počátkem října 1938 byl ve městě zřízen uprchlický tábor pro židovské běžence z Rakouska a nacisty okupované jižní Moravy. První skupina v počtu 58 osob byla nejprve ubytována v domě u Lasseckerů na rohu Široké a Krumlovské ulice. Jejich počet však rychle vzrůstal, a proto byl tábor rozšířen i do přilehlých objektů Sinaibergerovy koželužny, v níž byla počátkem 30. let zastavena výroba.

Již na začátku roku 1939 se počet uprchlíků pohyboval okolo pěti set, čímž byla zároveň kapacita tábora naplněna. Nedlouho po 15. březnu 1939 se z uprchlického tábora stal tábor internační. Ten byl zlikvidován v průběhu roku 1942 a jeho nedobrovolní obyvatelé se stali z velké části oběťmi holocaustu. Za dobu existence tábora jím prošlo na osm set osob židovského původu, z nichž 45 (především v důsledku nemocí) zemřelo a je pochováno na ivančickém židovském hřbitově. Existence tábora je připomenuta deskou i na jednom z jeho objektů ve městě.

Nadprůměrný byl v Ivančicích nejen počet účastníků domácího i zahraničního odboje, ale i obětí. Na pamětní desce z roku 1962, umístěné ve vestibulu radnice na Palackého náměstí, jsou uvedena jména celkem 127 místních občanů, kteří během války přišli o život. Z tohoto počtu padlo 26 v boji (míněni jsou především účastníci domácí rezistence), 18 zahynulo při náletech a 83 bylo umučeno v koncentračních táborech (jedná se převážně o oběti holocaustu).

Svůj vlastní památník obětí světových válek a pamětní desku obětem osvobození v roce 1945 má ivančická místní část Alexovice. Hroby nebo kenotafy padlých a umučených je možné najít také na obou ivančických hřbitovech – obecním i židovském.

Tím se také zároveň vracíme k ivančickým zahraničním vojákům. V září 2018 byly na ivančický hřbitov přeneseny ostatky generálmajora v. v. Miloše Knorra, MBE, důstojníka naší zahraniční armády na Západě, který se přímo podílel na druhé vlně vylodění v Normandii a aktivně se účastnili třetího odboje. Také dům v Kounické ulici č. 1087/4, v němž Knorr žil, je opatřen pamětní deskou.

Přímo v ivančických ulicích lze najít i další připomínky osob a událostí spojených s léty druhé světové války. V ulici Josefa Vávry, nedaleko od synagogy, stojí na chodníku kámen, který upomíná na tragickou smrt Jana Fibicha, příslušníka domácího odboje, který byl na tomto místě 15. května 1942 zastřelen gestapem, když se pokoušel uniknout zatčení.

Donedávna „nejmladší“ připomínkou ivančického odboje byla pamětní deska Miroslavu Muchovi, který zahynul 13. října 1942 jako příslušník čs. letectva v rámci RAF. Ta byla odhalena na jeho rodném domě v Růžové ulici počátkem roku 2020, u příležitosti 100. výročí jeho narození.

Nyní tedy všechny uvedené památníky doplňuje také připomínka těch, kteří: „…měli to štěstí, že přežili“.

JP