Na podzim 1971 projednalo kolegium ministra národní obrany materiál, který definoval rozvoj protivzdušné obrany na celá 70. léta. Předkládaný materiál reagoval na Perspektivní plán rozvoje ČSLA na léta 1971 – 1975, ve kterém bylo řečeno, že má dojít k modernizaci a doplnění protiletadlového raketového vojska PVOS a k zahájení přezbrojování vojska protivzdušné obrany pozemních vojsk na nové protiletadlové raketové komplety.
Systém protivzdušné obrany ČSSR byl v bezprostředním styku se státy NATO a nacházel se v prvním sledu armád států Varšavské smlouvy. Základním požadavkem na systém PVOS bylo odražení nenadálého úderu a dalších úderů vzdušného nepřítele s cílem vytvořit podmínky pro organizovaný vstup do bojové činnosti pozemním vojskům a uchránit průmyslově ekonomická, administrativní a politická centra ČSSR. Hlavní sílu protivzdušné obrany tvořila vojska PVOS doplněná prostředky frontového stíhacího letectva, protivzdušné obrany pozemních vojsk a prostředky PVO Střední skupiny sovětských vojsk.
Slabými místy tehdejšího systému PVOS byla nízká účinnost boje s nízkoletícími cíli, nesouvislé radiolokační pole, nízký stupeň automatizace řízení bojové činnosti a malá odolnost systému velení, bojové techniky, bojových sestav proti úderu ze vzduchu a proti radiotechnickému rušení.
To znamenalo přehodnotit stávající bojovou sestavu protiletadlového raketového vojska PVOS, vytvořit smíšené sestavy protiletadlových raketových kompletů a navrhnout optimální systém radiolokačního zabezpečení. Z operačního hlediska bylo nutné vyřešit zasazování prostředků protivzdušné obrany tak, aby vytvořily ucelené palebné pole ve všech výškách s dosažením dvojnásobného až trojnásobného palebného překrytu nad bráněnými místy a prostory.
Něva z SSSR
Na základě Protokolu o vyčlenění vojsk ČSLA do sestavy Spojených ozbrojených sil a jejich rozvoji na léta 1971 – 1975 a Perspektivního plánu rozvoje ČSLA na léta 1971 – 1975 se předpokládalo dovézt ze Sovětského svazu pro PVOS čtyři malovýškové raketové komplety typu NĚVA pro budování nových protiletadlových raketových jednotek, dva protiletadlové raketové komplety VOLCHOV a dva systémy automatizovaného velení.
Realizace byla rozdělena do dvou etap na léta 1971 – 1975 a po roce 1975. V první etapě se mělo řešit posílení protivzdušné obrany Prahy. Protiletadlová raketová brigáda bránící Prahu měla získat většinu protiletadlových kompletů NĚVA a dva komplety VOLCHOV. Počet oddílů v brigádě by se zvýšil z osmi na šestnáct.
Ve druhé etapě se počítalo se vznikem nové protiletadlové raketové brigády v prostoru Benešov, Jindřichův Hradec, Třebíč, Havlíčkův Brod s velitelstvím v Benešově. Nově vytvořená brigáda by bránila prostor mezi Prahou a Brnem. Zároveň by došlo k posílení obrany Brna a Bratislavy o osm protiletadlových raketových oddílů (NĚVA) a modernizaci stávajících. S výstavbou nových oddílů by se dva protiletadlové raketové pluky s dislokací v Brně a v Bratislavě přeměnily na brigády.
V součinnosti se stíhacím letectvem by se tím přehradily náletové směry na Ostravu a Košice. Cílový stav počítal s rozšířením protiletadlového raketového vojska PVOS z 25 protiletadlových raketových oddílů na 45 a se zvýšením počtu útvarů z 5 (1 brigáda, 4 pluky) na 6 (4 brigády a 2 pluky).
Protivzdušná obrana pozemního vojska měla být výrazně modernizována. Ve stejných časových etapách by nahradily stávající protiletadlové hlavňové prostředky mobilní protiletadlové raketové komplety KRUG, KUB a STRELA. Podle plánu se nejprve přezbrojovaly frontové a armádní svazky a útvary první kategorie a v dalším pořadí svazky druhé kategorie.
Cílem bylo postavit jednu frontovou protiletadlovou raketovou brigádu o čtyřech oddílech s komplety KRUG s dvanácti palebnými bateriemi, dva armádní protiletadlové raketové pluky s komplety KUB s osmi palebnými bateriemi a pět protiletadlových raketových pluků s patnácti bateriemi u svazků první kategorie. V motostřeleckých a tankových plucích by stávající 30mm PLdvK vzor 53/59 nahradil systém STRELA.
Stíhací letectvo PVOS i frontové letectvo mělo v těchto letech obdržet další sovětské letouny MiG-21 ve verzích MF a F. Ve snaze lépe přikrýt jihozápadní náletový směr VÍDEŇ-BRNO- OSTRAVA a VÍDEŇ-BRATISLAVA-KOŠICE měl být přemístěn na letiště Brno-Tuřany jeden stíhací letecký pluk.
Nedostatek radiolokátorů
Stávající bojová sestava radiotechnického vojska vytvářela souvislé radiolokační pole od výšky 1000 m, avšak v malých výškách nebylo souvislé zvláště v oblasti středních Čech. Potřebné předpolí nebylo vybudováno ani na západní hranici s Německem. Příčinou tohoto stavu byla malá hustota radiolokačních stanovišť a nedostatek radiolokátorů vhodných pro sledování nízkoletících cílů.
Při konzultacích v SSSR bylo československému velení doporučeno učlenit na území Československa radiotechnické vojsko do dvou radiotechnických brigád nebo 4 – 6 pluků. Za nejefektivnější byla považována brigádní organizace, kdy prostor bojové činnosti divize PVOS byl zajištěn jednou brigádou se společným velitelským stanovištěm. Brigáda se měla podle sovětské organizace skládat z 5 až 7 praporů.
Ve dvou etapách mělo dojít k vytvoření čtyř nových radiotechnických praporů. Radiotechnické vojsko by čítalo 13 praporů, by se učlenily do dvou radiotechnických brigád podle sovětské organizace. Nově vytvořené brigády měly být doplněny v dostatečném počtu moderní radiolokační technikou a vybaveny automatizačními systémy.
Před reorganizací byla protivzdušná obrana ČSSR při 1. hromadném úderu schopna zničit 44 letounů z toho protiletadlové raketové vojsko 11, stíhací letectvo 27 a PVO pozemního vojska 6 letounů. To znamenalo účinnost 25 procent. V 1. dnu bojové činnosti by zničila 117 letadel z toho protiletadlové raketové vojsko 37, stíhací letectvo 60 a PVO pozemního vojska 20, tedy 28 procent. Po provedené reorganizaci se měla účinnost systému protivzdušné obrany zvýšit při 1. hromadném úderu na 42 procent (76 letadel) a v 1. dnu bojové činnosti na 55 procent (228 letounů).
Jan Šach