Alexandr Marcibal - U Tobruku pod polskou vlajkou

16. 08. 2024

Českoslovenští občané bojovali snad ve všech spojeneckých armádách. Zejména v polských zahraničních jed￾notkách na Západě přitom nešlo o nijak zanedbatelná čísla. Na konci války v nich sloužilo více než jeden a půl tisíce vojáků, kteří se hlásili k demobilizaci do Československa. V naprosté většině to byli obyvatelé Těšínska, kteří předtím byli nuceni narukovat do německé armády. Nacisté jim příliš nedůvěřovali a zařazovali je převážně k druhořadým jednotkám v okupovaných zemích.

Alexander Marcibal (1920–1972) na poválečném snímku s manželkou Wandou, kterou poznal během služby v polské zahraniční armádě. FOTO: Sbírka autora via rodina

V zajateckých táborech řada z nich projevila ochotu bojovat na straně Spojenců. Od roku 1942 představovali „jablko sváru“ mezi polskou a československou exilovou vládou v Londýně, a to vzhle￾dem k tomu, že obě považovaly Těšínsko za své území.

To však neplatilo obecně a mezi polskými vojáky bychom našli řadu Čechů a Slováků, kteří pod polskou vlajkou bojovali celou válku. Jedním z nich byl Alexander Marcibal. Narodil se 14. ledna 1920 ve východoslovenském městě Krompachy. Na počátku okupace pracoval jako zaměstnanec firmy Baťa v Přerově. Krátce nato se rozhodl odejít za hranice a bojovat proti nacistům. V Budapešti narazil na polskou ilegální organizaci zajišťující přechody polských vojáků, jež mu v další cestě pomohla. Bylo to již v době po pádu Francie a jeho cesta vedla do Palestiny, která byla britským mandátním územím. Ačkoliv zde v té době již existovala čs. jednotka, neopustil polské druhy a stal se vojí- nem Samostatné brigády karpatských střelců pod velením generála Stanisława Kopańského. S ní se od srpna do prosince 1941 zúčastnil obrany obleženého Tobruku a dalších bojů s vojsky Osy v severní Africe. Jako polský voják dokonce obdržel z rukou pplk. Karla Klapálka, velitele Čs. pěšího praporu 11 – Východního, jehož muži přijeli do Tobruku ve druhé polovině října 1941, Čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem. V roce 1943 požádal o převedení do čs. armády. Tehdy však již byly vztahy exilových vlád Polska a Československa natolik vyhro￾cené, že byla jeho žádost zamítnuta.

Marcibal se účastnil těžkých bojů v Itálii, u Monte Cassina a při prolomení Gótské linie. Konec války jej zastihl jako jednoho z osvoboditelů severoitalské Boloně. Do vlasti se vrátil v prosinci 1945. Šlo o jediný repatriační transport vypravený přímo z Itálie do Československa, v němž přijelo na 250 demobilizovaných vojáků polského II. armádního sboru. Ačkoliv minulost „andersovce“ byla v poválečném Československu špatným kádrovým posudkem, podařilo se mu vystudovat. Až do konce života potom pracoval jako ekonom. Zemřel 15. března 1972 v Praze.

Jiří Plachý
Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 18. ledna 2019.

Aktuálně



Doplněni další hrdinové do rubriky KALENDÁŘ HRDINŮ – VHÚ PRAHA A LIDOVÉ NOVINY

Doplněni další hrdinové do rubriky KALENDÁŘ HRDINŮ – VHÚ PRAHA A LIDOVÉ NOVINY

23. 08. 2024
Stejně jako v létě loňského roku jsou do rubriky „KALENDÁŘ HRDINŮ –…
Invaze 21. srpna 1968 přivedla do Československa skoro půlmiliónovou armádu

Invaze 21. srpna 1968 přivedla do Československa skoro půlmiliónovou armádu

21. 08. 2024
Letošní výročí Sověty vedené invaze do Československa 21. srpna 1968 znovu připomíná,…
Nejmladší oběť demonstrací 21. srpna 1969

Nejmladší oběť demonstrací 21. srpna 1969

20. 08. 2024
V Praze ve dnech 20. a 21. srpna 1969 byli při demonstracích připomínajících…
V Leteckém muzeu Kbely čistí největší exponát

V Leteckém muzeu Kbely čistí největší exponát

16. 08. 2024
Práce v muzeích Vojenského historického ústavu Praha se nezastavují ani v nejparnějších dnech. Nyní…
SVAZARM/ZVÄZARM v prvých rokoch svojej existencie

SVAZARM/ZVÄZARM v prvých rokoch svojej existencie

14. 08. 2024
V polčase 20. storočia sa nezdalo, že 2. svetová vojna bude svetovou vojnou…