Americké lehké pozorovací a spojovací letouny v Československu na konci druhé světové války

Nasazení letectva za druhé světové války přitahuje pochopitelnou pozornost. Letectvo v tomto konfliktu získalo pozici jedné z rozhodujících zbraní na bojišti, ať už šlo o strategické bombardování a s ním spojený boj o nadvládu ve vzduchu, o bitevní útoky ve prospěch pozemních sil, nebo o zcela bezkonkurenční pozici v námořním boji, kde letadlové lodě sesadily z trůnu nejdůležitějších námořních jednotek staletí panující lodě bitevní. Ve stínu mohutných leteckých bitev stíhacích a bombardovacích letounů nicméně nezaslouženě zůstávají letadla zcela nenápadná. Pozorovací a spojovací hornoplošníky, které umožňovaly rychlé spojení velitelům pozemních jednotek a především byly „očima“ dělostřelectva. V armádě Spojených států amerických šlo o letouny kategorie L – Liaison, a tyto letouny byly nasazeny i při postupu americké armády do Československa v květnu 1945.

Předválečný vývoj vojenských letadel ve Spojených státech vedl v roce 1942 k vytvoření kategorie L (Liaison). Hlavními představiteli této kategorie lehkých letadel byly jednomotorové hornoplošníky Stinson L-1 Vigilant, tři letouny shodně pojmenované Grassopper: Taylorcraft L-2, Aeronca L-3 a Piper L-4, a Stinson L-5 Sentinel. V témže roce  došlo k zařazení letadel této kategorie přímo do jednotek pozemních sil (Army Ground Forces), přestože se tomu do té doby bránili někteří vysocí důstojní letectva (Army Air Forces).

Od roku 1942 tak velitelství dělostřelectva každé americké armády, sboru a divize, stejně jako velitelství samostatných dělostřeleckých skupin a praporů polního dělostřelectva disponovalo letouny této kategorie. Obvykle šlo o leteckou sekci (section) se dvěma letouny. V Evropě v letech 1944 a 1945 měla velitelství dělostřelectva vyšších jednotek od divize výše obvykle po jednom letounu L-4 a L-5, zatímco letecké sekce velitelství dělostřeleckých skupin a praporů polního dělostřelectva byly vyzbrojeny výhradně letouny L-4. K velitelství armády byla navíc obvykle přidělena jedna spojovací squadrona od letectva s 34 letouny většinou typu L-5. Jednotlivé letky těchto squadron s osmi letouny bývaly přiděleny velitelstvím sborů. Každá americká armáda tak disponovala přibližně dvěma sty letouny této kategorie.

Letouny sloužily na frontě ke svému primárnímu účelu, tedy k dělostřeleckému pozorování. K němu se přidalo letecké snímkování a také přeprava vyšších velitelů. Zpočátku tyto letouny u pozemních jednotek pilotovali důstojníci, přeřazení od letectva. Od roku 1943 byli naopak na piloty těchto letadel cvičeni důstojníci dělostřelectva. Vyšlo totiž najevo, že je jednodušší naučit dělostřelce létat, než přecvičovat piloty na dělostřelecké pozorovatele.

Od invaze v Normandii byly tyto letouny povinně označeny dvoumístným číselným kódem, který značil jednotku, ke které byly přiděleny. Označení doplňovalo individuální písmeno letounu. V Čechách se tak můžeme setkat s těmito kódy:

• 3. armáda, velitelství dělostřelectva – 24
• 14. spojovací squadrona (z 9. letecké armády) – 6C
• V. sbor, velitelství dělostřelectva – 39
• 1. pěší divize – 34
• 9. obrněná divize – 67
• 97. pěší divize – kód není znám
• 16. obrněná divize – 40
• 2. pěší divize - 25
• XII. sbor, velitelství dělostřelectva – 28
• 90. pěší divize – pravděpodobně 33
• 4. obrněná divize – 53
• 5. pěší divize – pravděpodobně 37
• 26. pěší divize – 74
• 11. obrněná divize – kód není znám
• Později v létě 1945, po vystřídání amerických jednotek, k nim přibyly:
• XXII. sbor – kód není znám
• 79. pěší divize – kód není znám
• 8. obrněná divize – 21
• 94. pěší divize – 65

Letecká sekce velitelství dělostřelectva 1. pěší divize operovala v květnu 1945 od statku Hollerdorf u Chebu. Jsou zde dokumentovány letouny L-4 s označením 34-D a L-5 s označením 34-A. Piloti sekce přinutili 7. května večer k přistání německý neozbrojený pozorovací letoun Fiesler Fi 156 Storch, jehož pilot Lt. Norbert Hannig se jim vzdal do zajetí. Kořistní stroj pak letecká sekce nějakou dobu provozovala. Další lehké americké spojovací letouny jsou dokumentovány na letištích v Kdyni, Plzni, Sušici, Strakonicích, Písku a Mojném u Českého Krumlova. Také v Písku Američané ukořistili a zprovoznili jeden letoun Fiesler Fi 156 Storch. Ještě 9. května 1945 ráno Piper L-4 od velitelství dělostřelectva 16. obrněné divize pátral po německých jednotkách, případně po Rudé armádě, nad křižovatkou u Bílého beránka v Praze. Letecká sekce 395. praporu polního dělostřelectva 16. obrněné divize po válce v červnu 1945 v Norimberku provozovala ukořistěný německý letoun Bücker Bü 181 Bestman.

Tomáš Jakl