Narodil se 6. prosince 1888 v obci Lovčice u Kutné Hory. Po maturitě na chrudimské obchodní akademii absolvoval na vojně ve slovinském Celje v květnu 1910 školu jednoročních dobrovolníků, což byla cesta do řad důstojníků v záloze. Jako praporčík (Fähnrich) rakousko‑uherské armády padl již na počátku 1. světové války do srbského zajetí, kde se jako dobrovolník přihlásil do srbské armády. Později působil i ve Francii a Itálii v čs. legiích a do vlasti, kde jej čekaly ještě boje s Poláky o Těšínsko a s maďarskými bolševiky o Slovensko, se vrátil v hodnosti majora. V armádě již zůstal a v březnu 1936 to dotáhl až k hodnosti brigádního generála. Přestože v kritickém roce 1938 velel Hraniční oblasti 34 v oblasti Krkonoš od Harrachova po Českou Čermnou, nejzajímavější kapitolou jeho vojenské kariéry bylo v letech 1930–1937 působení u prvních jednotek tehdejší „útočné vozby“, jak se tehdy podle husitského vzoru u nás
jmenovaly obrněné a tankové jednotky, kdy velel praporu a později i pluku a brigádě.
Po okupaci zbytku českých zemí nacisty v březnu 1939 se Antonín Pavlík záhy zapojil do činnosti celostátní ilegální vojenské organizace Obrana národa. Po zatčení plk. Josefa Buršíka působil ve funkci krajského velitele ilegální rámcové divize Obrany národa v Kolíně (krycí jméno „Pribina“). Nacisté jej dvakrát zatkli, ale pro nedostatek důkazů propustili. Potřetí byl generál Pavlík zatčen 21. května 1943 kolínským gestapem v léčce na úřadu práce, kam byl vylákán fiktivním dopisem. Gestapáci proti němu tentokrát nasadili brutální formy výslechů, které však generála nezlomily. Naopak. Po dvaadvaceti dnech trýznění vzal vlastenec a voják tělem a duší Antonín Pavlík nekompromisně osud do svých rukou…
Napsáno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 12. července 2019