Antonín Zeman-Barovský

Legionář, významný představitel čs. zahraničního odboje, zástupce velitele Čs. samostatné obrněné brigády.

Narodil se 3. června 1891 v obci Stříbřec nedaleko Třeboně (okres Jindřichův Hradec). Po vychození osmileté obecné školy v roce 1905 absolvoval jednoletou hospodářskou školu. Oboje navštěvoval v rodné obci. V říjnu 1913 narukoval do rakousko-uherské armády a sloužil u pluku tyrolských císařských myslivců č. 3, s nímž odjel po vypuknutí války na ruskou frontu. Již 21. listopadu 1914 se dostal do zajetí.

Dne 16. srpna 1916 se stal příslušníkem čs. legií. Byl zařazen k 9. rotě 1. čs. střeleckého pluku. Krátce na to přestoupil k pravoslavnému vyznání. V březnu 1917 byl přemístěný k 3. čs. střeleckému pluku. K 1. dubnu 1917 byl povýšen na svobodníka a 2. října téhož roku na desátníka. Za pouhé dva dny mu však byla hodnost pro přestupek snížena. Definitivně byl na desátníka povýšený až 16. října 1917 a třetího lednového dne roku 1918 dosáhl hodnosti četaře. Účastnil se bitvy u Zborova, následných bojů proti německým a rakousko-uherským jednotkám a také bojů proti bolševikům.

V bojích prokázal mimořádnou odvahu a několikrát byl vyznamenán. Dne 13. září 1918 byl u Utkinského závodu na Urale těžce zraněn a až do prosince se léčil v Jekatěrinburku. Následně absolvoval důstojnickou školu a 12. února 1919 byl jmenován řadovým praporčíkem, resp. podporučíkem. V té době velel četě 3. roty a později kulometné rotě. K 1. lednu 1920 byl povýšen na poručíka, resp. nadporučíka a 21. dubna 1920 se vrátil do vlasti. Rozhodl se zůstat v armádě a stal se vojákem z povolání.

Za svou činnost v 1. světové válce obdržel Čs. válečný kříž 1918, Revoluční medaili, Medaili vítězství, Řád sv. Jiří IV. stupně (24. 10. 1917), Řád sv. Jiří III. stupně (31. 8. 1918) a v meziválečné době byl vyznamenán Řádem Rumunské hvězdy (10. 5. 1933). Dne 23. února 1921 se oženil s Annou Holickou. V manželství se jim narodila jedna dcera.

V roce 1921 byl od pěšího pluku 3 přemístěn k pěšímu pluku 29 do Jindřichova Hradce a byl povýšen na kapitána. O tři roky později dosáhl hodnosti štábního kapitána. V září 1930 byl přemístěn k pěšímu pluku 45 „Rumunskému“ do Chustu na Podkarpatské Rusi a v následujícím měsíci povýšen na majora. Koncem března 1931 se stal zatímním velitelem jeho II. praporu a v polovině září téhož roku zástupcem velitele náhradního praporu a mobilizačním důstojníkem.

K 1. prosinci 1936 se stal velitelem praporu Stáže obrany státu v Chustu a současně vojenským technickým referentem tamního okresního politického úřadu. Po měsíci následovalo povýšení na podplukovníka. Příslušníci SOS pod jeho velením se zásadním způsobem podíleli na potlačení pokusu o převrat Karpatské Síče v noci ze 13. na 14. března 1939 v Chustu a následných bojích s maďarskými intervenčními jednotkami v době od 14. do 18. března. Přes Rumunsko, Jugoslávii a obsazené Rakousko se pak vrátil do českých zemí. Po svém návratu se v rámci ilegální organizace Obrana národa zapojil do odboje.

Prvního lednového dne roku 1940 byl prezentován v čs. zahraniční armádě ve Francii a 28. února téhož roku se stal velitelem II. praporu pěšího pluku 1. S ním se také účastnil ústupových bojů v červnu 1940. V odboji používal Antonín Zeman krycí jméno „Barovský“.

Po příjezdu do Velké Británie a reorganizaci čs. pozemních jednotek byl v polovině srpna 1940 ustanoven velitelem pěšího praporu 1 a zůstal jím až do 17. května 1943, kdy zaujal místo přednosty kárného výboru Čs. samostatné brigády.

Počátkem září 1943 se však po reorganizaci čs. brigády na obrněnou vrátil na své původní místo a stal se velitelem Tankového praporu 1. V listopadu 1943 absolvoval britský Tank Maintenance Course v Bowingtonu. V polovině srpna 1944 zaujal místo zástupce velitele Čs. samostatné obrněné brigády, které pak zastával po celou dobu frontového nasazení čs. jednotek během obléhání Dunkerque (říjen 1944 – květen 1945). K 20. srpnu 1944 byl povýšen na plukovníka.

V letech 1940–1945 obdržen tyto řády a vyznamenání: Čs. válečný kříž 1939 (28. 10. 1940), Čs. medaili Za chrabrost (11. 5. 1945), Čs. medaili Za zásluhy I. třídy (6. 7. 1944), Čs. vojenskou pamětní medaili se štítky F – VB (7. 3. 1944), Distinguished Service Order (24. 11. 1945), Legion of Merit – Officer (10. 10. 1945), L´Ordere National de la Légion d´Honneur – Chevalier (14. 9. 1945), Croix de Guerre avec Palme (14. 9. 1945). Dále byl držitelem čtyř britských kampaňových medailí. Jeho manželka byla od září 1942 až do konce války vězněna v internačním táboře ve Svatobořicích.

Po reorganizaci čs. jednotek ze západní fronty počátkem června 1945 zastával funkci zástupce velitele I. čs. tankového sboru. Dne 10. září 1945 se stal zatímním velitelem tankového vojska Vojenské oblasti 1 a v říjnu téhož roku byl jmenován brigádním generálem. V poválečné době se však u něj začaly projevovat zdravotní obtíže a v polovině prosince 1947 mu byla udělena dovolená s plnými platy až do přeložení do výslužby. K tomu došlo 1. dubnu 1948.

Po odchodu do penze se s manželkou odstěhoval z Prahy do své rodné obce. V červnu 1950 byl během léčení v nemocnici zatčen a vyšetřován. Nakonec byl po několika dnech propuštěn, avšak během jeho pobytu v nemocnici a ve vazbě došlo k násilnému vystěhování manželky z bytu do obce Pístina. Zde však nebyla přijata a musela se během několika hodin opět vystěhovat. Nový byt našli teprve u rolníka Jana Bašty v obci Ponědrážek č. p. 1.

V listopadu 1950 byla Antonínu Zemanovi odejmuta hodnost brigádního generála. Nižším vojenským soudem v Praze byl dne 16. dubna 1951 odsouzen pro přečin nedbalého uchovávání státního tajemství k trestu vězení v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na jeden rok. V květnu 1953 mu byl rozhodnutím správních orgánů z politických důvodů snížen důchod o 60 % a teprve po několika měsících mu byl na základě odvolání přiznán v původní výši.

Zemřel dne 1. prosince 1956 v Českých Budějovicích.

Jiří Plachý

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.