Balony, které komunistům nadělaly problémy

Nově vydaná kniha historika VHÚ Prokopa Tomka „Balony svobody. Letákové operace Svobodné Evropy 1951-1956“ se zabývá neobvyklými prostředky, jimiž se do komunistického Československa dostávaly západní letáky a informace o politické situaci na obou stranách železné opony.

Kniha „Balony svobody. Letákové operace Svobodné Evropy 1951-1956“ je prvním českým souhrnným zpracováním jedné z dosud méně známých kapitol dějin studené války. Její autor, historik Vojenského historického ústavu Praha Prokop Tomek, se obdobím po roce 1945 a především existencí komunistického režimu v Československu zabývá již dlouhodobě. Knihu vydalo nakladatelství Svět křídel.

V letech 1951 až 1956 bylo z území Německa vedeno postupně několik propagandistických kampaní s využitím letáků, dopravovaných nad Československo pomocí malých balonů. Byl to historicky nejrozsáhlejší projekt zasílání letáků vzdušnou na území Československa. Tomkova kniha popisuje dobový zahraničně-politický kontext a přibližuje okolnosti vzniku myšlenky balonových akcí Svobodné Evropy. Popisuje také i jiné způsoby využití balonů jako dopravního prostředku ve studené válce, zejména k přepravě agentů západních zpravodajských služeb do Československa v letech 1953 až 1954.

Kapitoly líčí vznik prvního letákového projektu Svobodné Evropy „Větry svobody“ (Winds of Freedom) roku 1951, operace „Prospero“ roku 1953 a konečně nejrozsáhlejší operaci „Veto“, která probíhala v letech 1954-1956. Práce se zabývá i rozkrýváním autorského a redakčního pozadí vzniku letáků Svobodné Evropy. Nechybí ani představení podobných projektů Svobodné Evropy pro Polsko a Maďarsko.

Jako oficiální výkonné organizace akcí vystupovaly americký Národní výbor pro svobodnou Evropu (the National Commitee for Free Europe) a jeho pomocná organizace Tažení za svobodu (the Crussade for Freedom). Ovšem skutečnými iniciátory byly CIA a vláda USA, které pokryly i nepochybně velké finanční náklady projektů. Vysílání letáků bylo jedním z kroků psychologické války, kterou se na přelomu čtyřicátých a padesátých let snažila americká vláda čelit předpokládanému komunistickému ohrožení. Mezi balonovými kampaněmi Svobodné Evropy byly ty směřované na území Československa ve srovnání s obdobnými projekty pro Maďarsko a Polsko daleko největší.

Vysílání balonů s letáky vyvolávalo v totalitním režimu s jeho tuhou cenzurou zuřivé reakce jak v oblasti bezpečnostních a vojenských struktur, tak propagandy a diplomacie. Tyto reakce jsou dalším tématem knihy. Není třeba zastírat, že masové vysílání balonů mělo i negativní důsledky v podobě některých náhodných zranění obyvatel při střetu s balony plněnými výbušným plynem. Komunistický režim se také pokusil na Svobodnou Evropu svalit odpovědnost za havárii československého dopravního letadla v Tatrách počátkem roku 1956.

Druhá část knihy přináší chronologický výčet jednotlivých letáků s jejich popisem a obsahovou charakteristikou. Přílohou knihy je rovněž CD se snímky převážné většiny letáků. Tato obsáhlá příloha je cenná zejména proto, že letáků se dodnes dochovalo kupodivu jen poměrně malé množství. Bližší analýza ukazuje, že jde o unikátní formu exilové publicistiky, na níž se podíleli i významní výtvarníci.

Skutečný vliv informací doručovaných balony nebylo v dané době možné nezávislým způsobem zjistit. Obrovský rozsah akcí a podrážděné reakce režimu nasvědčují tomu, že předpokládaný výsledek se v jistém smyslu dostavil. Podle toho, co je dnes známo o americké zahraniční politice v době prezidenta Eisenhowera, nebylo bezpochyby záměrem balonových akcí připravit půdu pro nějakou násilnou politickou změnu s americkou účastí za železnou oponou. Hlavním cílem této etapy psychologické války bylo především znejistit a zaměstnat protivníka nebo mu také způsobit potíže a případně škody působením na domácí obyvatelstvo.

RED