Právě díky němu a Janu Čapkovi byl v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere u Neapole založen 17. ledna 1917 Čs. dobrovolnický sbor. Jeho začátky však byly skromné. Dva dny předtím se tajně sešlo asi 30 českých zajatců, kteří se dohodli na založení organizace, aby se zbraní v ruce bojovali proti Rakousku‑Uhersku. Zpočátku se hlásilo málo dobrovolníků, ale díky neúnavné agitaci obou zapálených sokolů měl sbor 20. dubna 1917 již 7724 členů!
Bedřich Havlena se narodil 18. května 1888 v hájence u Nové Lhoty na Čáslavsku. Po maturitě na čáslavském gymnáziu pracoval před válkou jako berní úředník. Volný čas věnoval sokolskému hnutí. V roce 1914 však musel narukovat k c. a k. pěšímu pluku č. 98 ve Vysokém Mýtě. Jako desátník – jednoroční dobrovolník – se v listopadu 1915 dostal do italského zajetí. Právě proti vysokomýtskému pluku jako legionář a příslušník průzkumné jednotky prováděl v červnu 1918 na Piavě v zákopech s využitím raket s letáky i přímým voláním do nepřátelských zákopů propagační akce k přeběhnutí českých vojáků na druhou stranu. Poslední úspěšná rakouská ofenziva však způsobila, že byl poblíž San Donà di Piave zajat, identifikován a odsouzen k trestu smrti… Polní kurát František Polák později vzpomínal, že při jejich hovoru se Havlena mimo jiné vyjádřil, že se smrti nebojí, že jeho oběť nebude marná, protože se Rakousko‑Uhersko jistě do konce roku rozpadne a Čechy budou svobodné. Podle něj šlo zánik monarchie „s matematickou jistotou očekávat“.
Bedřich Havlena byl popraven 21. června 1918 v San Donà di Piave na druhý pokus. Poprvé šibeniční ráhno povolilo a on, živý, spadl do příkopu. Předseda soudu rytmistr von Fröhlich se domníval, že by legionář měl dostat milost a že by nyní, analogicky podle civilního trestního práva, mělo být od nového výkonu trestu smrti upuštěno, jelikož rozsudek nad Havlenou byl již vykonán – a tím učiněno liteře zákona zadost, ačkoliv odsouzenec mimořádným způsobem zůstal naživu. Jeho nadřízení v čele s velitelem divize generálmajorem Friedrichem von Weiszem však striktně trvali na opakování popravy. I při ní se Bedřich Havlena choval hrdě a chladnokrevně…