Bernard Šik

Řada československých vojáků získala v letech 2. světové války nejvyšší spojenecké řády a vyznamenání. Jedním z nich byl i Bernard Šik – jeden z pouhých osmi příslušníků čs. zahraniční armády, kteří za statečnost prokázanou v boji obdrželi britský Vojenský kříž (Military Cross).

Narodil se 26. dubna 1905 v Brně v rodině Bernarda Šika a Františky rozené Dvořákové. Měl dva sourozence. Po vychození obecné školy a měšťanky absolvoval vyšší stavitelskou školu. Středoškolské vzdělání získal složením maturity na státní průmyslové škole (stavební odbor). Rodina před válkou bydlela v Brně-Obřanech.

V říjnu 1929 nastoupil prezenční vojenskou službu u 4. roty horského praporu 5. Absolvoval záložní důstojnickou školu a počátkem dubna 1931 byl v hodnosti četaře s důstojnickou zkouškou přeložen do I. zálohy. K 1. lednu 1932 byl jmenován podporučíkem v záloze. V civilu pracoval jako stavitel.

V polovině května 1936 se stal důstojníkem v další činné službě u horského pěšího pluku 2. V té době již měl hodnost poručíka (povýšen 24. února 1934). Koncem července téhož roku byl jako důstojník stavební služby přemístěn k Zemskému vojenskému velitelství v Brně a posledního dne roku 1936 k velitelství III. (armádního) sboru. V době od poloviny září do poloviny prosince 1938 sloužil u Ministerstva národní obrany v Praze. Následně se pak vrátil k III. sboru, kde jej zastihla okupace českých zemí nacistickým Německem.

Po okupaci se zapojil do formujícího se domácího odboje. Vojákem z povolání se kuriózně stal až těsně před rozpuštěním armády a propuštěním do civilu, 31. července 1939. V polovině prosince 1939 odešel tzv. balkánskou cestou za hranice. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a libanonský Bejrút se dostal do Marseille.

Dne 26. ledna 1940 byl prezentován v jednotkách čs. zahraniční armády v jihofrancouzském Agde a ustanoven prvním pobočníkem velitele 1. praporu pěšího pluku 3. V den zahájení německé ofenzívy na Západě, 10. května 1940, došlo k jeho přemístění k pěšímu pluku 2, kde se o den později stal velitelem zákopnické čety velitelské roty, s níž se zúčastnil červnových ústupových bojů.

Do Velké Británie přijel 7. července 1940 na lodi Vice Roy of India a krátce na to, 1. srpna, byl povýšen na nadporučíka. Tentokrát již ovšem ve stavovské skupině důstojníků pěchoty. Po reorganizaci 1. čs. divize na smíšenou brigádu v polovině srpna téhož roku byl zařazen k velitelské rotě pěšího praporu 2 a od 4. října opět zastával místo velitele zákopnické čety. Po celé další tři roky zůstalo jeho zařazení v podstatě stejné.

Teprve při vzniku Čs. samostatné obrněné brigády počátkem září 1943 se stal velitelem tankové čety 3. roty tankového praporu 2. K 28. říjnu téhož roku byl povýšen na kapitána. K 5. listopadu téhož roku byl pak v rámci praporu přemístěný k velitelské rotě a 17. dubna 1944 jej ustanovili zbrojním důstojníkem praporu. V této době absolvoval také řadu speciálních britských i čs. kurzů, včetně např. výsadkového.

Během pobytu na Britských ostrovech se změnil i jeho osobní život – dne 9. října 1943 uzavřel ve Stratfordu nad Avonou sňatek s britskou občankou Marjorie Alicí Holtovou.

Krátce před invazí, 26. května 1944, se stal zástupcem velitele 3. roty a těsně před odjezdem obrněné brigády do Francie, 18. srpna 1944, byl ustanoven jejím velitelem. V této funkci pak působil až do konce války. Tu ukončil v hodnosti štábního kapitána, do níž byl mimořádně povýšen 8. května 1945. Se svou jednotkou se pak vrátil do osvobozené vlasti. Na demarkační čáře v jihozápadních Čechách byla počátkem června 1945 provedena reorganizace obrněné brigády na I. čs. tankový sbor, po níž se Šik stal velitelem 3. praporu 12. tankové brigády.

Z války si kromě obligatorní Čs. vojenské pamětní medaile se štítky F–VB (udělena v březnu 1944) přinesl Čs. medaili Za zásluhy II. stupně (červenec 1944), Čs. válečný kříž 1939 (leden 1945) a Čs. medaili Za chrabrost (březen 1945). Dále pak obdržel tři britské kampaňové medaile: 1939–1945 Star, France and Germany Star a War Medal. Především se však stal jedním ze tří, resp. čtyř nositelů britského Vojenského kříže (Military Cross) z řad Čs. samostatné obrněné brigády, kteří jej obdrželi za boje u Dunkerku v době od října 1944 do května 1945. Další tři příslušníci čs. zahraniční armády jej získali za boje u Tobruku v roce 1941 a jeden lékař uvolněný ke službě v britské armádě za boje v Itálii. Celkem tedy toto vysoká vyznamenání bylo za 2. světové války uděleno pouze osmi čs. vojákům.

V odůvodnění k udělení medaile za chrabrost se uvádí: „Osobním příkladem vedl za bojové akce před Dunkerque dne 5. 11. 1944 své tanky zesíleným minovým polem, přes těžkou palbu minometů a pevnostních děl zmocnil se nepřátelského opevnění v osadě asi 1 km před jižním okrajem vesnice Ghyvelde.“

Rodiče i sourozenci byli za války nacisty vězněni v internačním táboře ve Svatobořicích. Jejich dům byl zničen bombardováním.

Již po návratu do Československa, 20. července 1945, byl Šik povýšený na majora a koncem září přemístěný k 13. tankové brigádě. Po několika dnech, 26. září 1945, však byl mimořádně uvolněn na šest měsíců z činné služby pro Ministerstvo výživy pro Akciovou společnost pro cukrovarnický průmysl. Toto uvolnění bylo nakonec prodlouženo na celý rok.

Přestože k 23. říjnu 1946 bylo rozhodnuto o jeho ponechání v čs. branné moci jako důstojníka z povolání, již o týden později, 1. listopadu, byl na vlastní žádost ze zdravotních důvodů přeložen do zálohy.

Pracoval i nadále v Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Brně, avšak již dva dny po komunistickém převratu, 27. února 1948, byl akčním výborem s okamžitou platností z tohoto zaměstnání vyhozen. Manželka se dvěma dětmi odjela zpět do Velké Británie legálně, Bernard Šik ji v polovině července 1948 následoval přes „zelenou hranici“. Dne 13. července 1950 mu byla v nepřítomnosti na základě zákona č. 59/1949 Sb. odebrána vojenská hodnost. Koncem 60. let žil v Gloucesteru. Zemřel ve Velké Británii v roce 1971.

Jiří Plachý