Během květnového povstání v roce 1945 sehrála významnou úlohu zejména v Praze i protektorátní jednotka vládního vojska. Šlo o pražský 1. prapor, který byl pověřen vykonáváním čestných funkcí a strážní službou na třetím nádvoří Pražského hradu.
Fotogalerie
Stejnokroje těchto vojáků prošly od léta 1939 složitým vývojem. Výsledkem „boje“ krojových komisí s německými okupačními úřady byl stejnokroj, který si zachoval české prvky bez jakékoliv nacistické symboliky. Nejprve byly upraveny dosavadní stejnokroje bývalé československé armády vz. 30. Stejnokroje gážistů měly být přebarveny na nový, tmavozelený odstín.
Jelikož se barvení ne vždy zcela podařilo a vznikly zde značné ztráty, došlo k zavedení nového stejnokroje z tmavozeleného sukna. Blůza stejnokroje, vyráběného od roku 1940, vycházela střihem ze stejnokroje gážistů československé armády – zapínání na 7 knoflíků, čtyři navrch našité kapsy a přeložený límec. Dále obsahoval prvky inspirace v rakousko-uherské armádě – hodnostní označení na límci (zde hodnost štábního strážmistra) a v německé armádě – výsostné označení nad pravou náprsní kapsou a podoba knoflíků. Na náramenících jsou čísla praporu (1) a na jejich knoflících čísla roty (2. cyklistická).
Po skončení války se stovky stejnokrojů vládního vojska nadále používaly v československé armádě, po náležitých úpravách, často s přešitým límcem na rozhalenku.
Zdeněk Špitálník