S dějinami čs. legií v Itálii za první světové války je úzce spjata osobnost českého malíře Břetislava Bartoše (1893–1926). Patřil k předním aktivistům Čs. dobrovolnického sboru. Inicioval založení Uměleckého odboru, jehož prostřednictvím byly představeny na různých veřejných akcích výtvarné práce českých umělců v italských zajateckých táborech. Patří mezi ně i Bartošovo nejslavnější dílo s názvem Za svobodu, které se stalo doslova symbolem našeho zahraničního odboje proti Rakousko-Uhersku.
Obraz (plátno, olej, 203 x 225 cm) představuje čtyři mužské postavy s ústřední figurou světlovlasého chlapce v rudé košili sokolského kroje, který vztyčuje rozedraný prapor červeno-bílé barvy. Ostatní muži mají jednoduché venkovské oblečení zdobené folklórní výšivkou. V rukou svírají pušky, starší muž na levé straně plátna zdvihá s výhružným pohledem v obličeji valašku. U nohou zbojníků leží mrtvoly rakousko-uherských vojáků v šedivých uniformách.
Kompozice díla je pojata zcela v duchu jednoho z nejslavnějších obrazů francouzského romantického malíře Ferdinanda Victora Eugѐne Delacroixe (Svoboda vede lid na barikády, 1830). Ústřední figura chlapce drží prapor stejně jako Marianne. Pomyslnou barikádu tvoří těla mrtvých nepřátel. Zajímavá je ještě jedna okolnost, související se vznikem obrazu. Ze zadní strany je plátno na mnoha místech opravováno již před vznikem malby. Bartoš zřejmě neměl v podmínkách zajateckého tábora možnost získat tak rozměrnou plochu plátna, takže použil plátno poškozené a množství trhlin opravil ještě před započetím díla.
Poprvé byl Bartošův obraz slavnostně odhalen o velikonočních svátcích 9. dubna 1917 v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere a o několik měsíců později byl představen podruhé v Padule na výstavě pořádané Červeným křížem při Čs. dobrovolnickém sboru. Kromě tohoto Bartošova originálu byla vytvořena v roce 1922 pro Československou obec sokolskou jeho kopie a vystavena v Tyršově domě v Praze. Motiv Bartošova obraz se objevil i na prvním praporu Čs. dobrovolnického sboru v Itálii.
V době ohrožení Československa bylo nutné ukrýt toto významné dílo před možnou likvidací. Po Mnichovském diktátu v roce 1938 bylo proto bezpečně uloženo v budově posádkového velitelství v Trenčíně a v dubnu roku 1946 opět vráceno do sbírek Vojenského historického ústavu.
Bartošovu uměleckou tvorbu nelze zařadit k žádnému známému uměleckému směru. Za války přizpůsobil svůj osobitý styl spíše realismu, který byl pro umělce vzhledem k omezeným podmínkám zajateckého tábora nejpřijatelnější. Po návratu do Československa zpracovával sociální a politická témata. Například bojům o Těšínsko v roce 1919 věnoval celý cyklus dřevorytů. Jako ilustrátor spolupracoval také s Petrem Bezručem, jehož epická látka z dělnického prostředí mu byla velmi blízká. Jeho poslední díla opouštějí charakteristickou dynamičnost a bojovnost a přiklánějí se ke klidným motivům tradičních lidských hodnot.
Obraz byl získán do sbírky Vojenského historického ústavu v Praze v roce 1921 formou nákupu od autora.
Ilona Krbcová