Bylo to smutné prvenství: důstojníci zařazení do Táborů nucených prací

Na konci dubna roku 1949 byla odstartována neblahá Akce D. Do Táborů nucených prací byli tehdy zařazeni první důstojníci, z nichž někteří ještě před několika lety bojovali za svobodné Československo. Komunistická moc naplno projevila své likvidační záměry vůči všem „nepřátelům“ z vojenských řad.

Ostudné pronásledování vojáků z povolání po únoru 1948 mělo řadu podob. Asi nejkřiklavější formou svévolné mimosoudní perzekuce představuje zařazování důstojníků do Táborů nucených prací (TNP).

Tyto tábory byly zřízeny zákonem 247/1948 ze dne 25. října 1948. Jejich hlavním smyslem bylo najít nástroj, jak postihnout tzv. třídního nepřítele. Kromě přinucení k práci a uzavření do kontrolovaných prostor využila nová moc internací k vysidlování příslušníků tzv. poražených tříd včetně jejich rodin především z Prahy a jiných velkoměst.

Postižený mohl být internován v pracovním táboře rozhodnutím komise národního výboru od tří měsíců až na dvě léta. V případě vojáků podávalo návrhy na umístění krajským přikazovacím komisím 5. oddělení hlavního štábu, vedené proslulým Bedřichem Reicinem. Bez sdělení obvinění a možnosti obhajoby nebo odvolání bylo vytipováno pro internaci na 250 vojáků z povolání.

První tzv. „Akce D“ se uskutečnila 20. dubna 1949. Další akce „D-2“ proběhla 22. září 1949, dále 10. listopadu akce „d“ (zpravodajští důstojníci), „D-3“ 10. ledna 1950, „D-4“ 3. května 1950 a „D-5“ 11. září 1950. Do této poslední akce byli zařazeni důstojníci bydlící v Praze-Dejvicích, aby tak byly uvolněny jejich byty. Ti, kteří se dobrovolně vystěhovali, mohli tak dokonce internaci uniknout.

Pro vojáky z povolání byl v dubnu 1949 vytvořen Tábor nucených prací na Mírově. Zahájil svoji činnost 22. dubna 1949. Spravovalo jej Ministerstvo vnitra (od května 1950 Ministerstvo národní bezpečnosti). Velitelem tábora se stal vrchní strážmistr Sboru národní bezpečnosti Oldřich Kohlíček. On i jeho podřízení prosluli neobyčejnou krutostí.

Mírov se zcela lišil od ostatních táborů nucených prací. Dlouhou dobu internovaní dokonce nemohli ani pracovat, později pracovali na výrobě drobných předmětů (dřevěné metry a vycpávky do šatů). Protože se za pobyt v táboře muselo platit, tak se dokonce u správy TNP zadlužili.

Na rozdíl od jiných TNP měli internovaní vojáci zpřísněný režim, včetně zákazu návštěv, takže šlo v podstatě o věznění na základě administrativního rozhodnutí. Rodinní příslušníci internovaných bývali postihováni nuceným vystěhováním, zabavením majetku, omezením možnosti pracovního zařazení, studia atd.

Také zdravotní péče byla velice špatná. V táboře působil jako lékař bývalý příslušník SS MUDr. Sekanina, odsouzený na doživotí. Navíc někteří vojáci byli posláni do internace v tak špatném zdravotním stavu, že zde zemřeli. Šlo o generála Jaroslava Hrabovského, plukovníka Jiřího Souhradu nebo podplukovníka Bohumila Dítě. Podmínky v TNP Mírov byly natolik otřesné, že dokonce již kontrolní komise v létě 1951 konstatovala, že se mohlo jednat o tábor likvidační.

Celkový počet perzekuovaných důstojníků v tzv. akci D dosáhl počtu 250 osob. Sedmnáct z nich byli letci ze západu. Internováni však nebyli jen vojáci bojující v době druhé světové války na Západě, ale také vojáci z Východu, nebo ti, kteří vstoupili do armády až po válce.

V období od dubna až do července 1951 byli všichni důstojníci z TNP Mírov postupně propuštěni na svobodu. Tábor nucených prací na Mírově byl zrušen a likvidován 18. července 1951.

Jedním ze zařazených byl i generálporučík v. v. František Fajtl (1912-2006). Předválečný letec, veterán bojů ve Francii 1940, Velké Británii a Sovětském svazu 1944-1945 se stal obětí čistky v armádě v únoru 1949. Na zvláštní dovolenou byl poslán 1. února 1949, na dovolenou s čekaným v květnu a v listopadu téhož roku poslán do výslužby. Zatkli jej 10. ledna 1950 pro nedoložené podezření, že zpravodajsky pracuje proti státu a bez soudu byl poslán na šest měsíců do TNP Mírov. Po propuštění za sedmnáct měsíců 11. června 1951 jej čekala nádenická práce. V šedesátých letech byl František Fajtl částečně rehabilitován.

Prokop Tomek