Čekání na vlak, který přijede podle jízdního řádu

21. 07. 2014

Krátký dokumentární film „Čekání na vlak, který přijede podle jízdního řádu“ zařazujeme mimořádně mezi filmové ukázky jako vzpomínku na nedávno zesnulého režiséra Ivana Balaďu (1936–2014). Balaďa patřil k nejvýraznějším talentům své generace nejen v kontextu armádního filmového studia, jehož byl v 60. letech kmenovým pracovníkem, ale i v rámci celé československé kinematografie.

Fotogalerie

Čekání na vlak, který přijede podle jízdního řádu

Přestože v armádě natočil ve spolupráci s kameramanem Jurajem Šajmovičem (1932–2013) několik malých skvostů (Cintorín bez mena /1963/, Človek vo veľkej hale /1964/, Vzpomínka na tři rána v českém lese /1967/, Metrum /1967/, Les /1969/), v oblasti celovečerních hraných filmů dostal příležitost až na samém sklonku 60. let. Film „Archa bláznů“ byl však v roce 1970 těsně před dokončením zakázán a opožděné premiéry se dočkal až o dvacet let později. Na začátku normalizace byl Balaďa z armádního filmu propuštěn s kádrovým posudkem, který mu na dlouhá léta zničil další kariéru.
Film „Čekání na vlak, který přijede podle jízdního řádu“, jehož námětem byly cesty vojáků základní služby po železnici, je pro Balaďovu tvorbu tak trochu netypický. Na rozdíl od ostatních jeho děl, která se vyznačovala podrobnou literární přípravou a pečlivou režijní realizací, byl tento film natočen ve své době módní metodou skryté kamery. Úspěch režijního záměru byl tak do značné míry odkázán na náhodu a filmařské štěstí.
Kopie filmu byla do sbírek Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2008 převodem.

„Čekání na vlak, který přijede podle jízdního řádu“: Studio ČAF; 1966; režie Ivan Balaďa; technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 448 metrů (15 min.)