Československá armáda v květnu 1951

Na přelomu let 1947/1948 dospěl rozpad spojenecké koalice z let druhé světové války do svého závěrečného stadia a namísto spolupráce nastupovalo stále otevřenější nepřátelství. Vztahy mezi Východem a Západem zásadním způsobem ovlivnila první vážná konfrontace mezi bývalými spojenci – tzv. první Berlínská krize. Studená válka, jež začala jako politický konflikt mezi bývalými spojenci, změnila svou povahu a nabyla nový rozměr – vyvstalo nebezpečí vojenského střetnutí.

Situace se vyhrotila po vypuknutí války v Koreji v červnu 1950. Poznatek, že americká technická a technologická převaha nestačí k zajištění vítězství a vyrovnání převahy v počtu bojujících jednotek, přivedlo sovětské stratégy na myšlenku dosáhnout v západní Evropě vítězství dříve, než USA budou schopny přisunout do Evropy dostatečné síly, a rozhodujícím způsobem vychýlit rovnováhu sil ve prospěch SSSR.

Úkoly pro armády zemí sovětského bloku byly konkretizovány na poradě v Moskvě ve dnech 8. až 11. ledna 1951. Zde podepsaný protokol jim stanovoval počty vojsk a výzbroje a úkoly zbrojní výroby. V návaznosti na toto jednání se ve dnech 21. až 24. února 1951 konalo ve Vladislavském sále na Hradě zasedání Ústředního výboru KSČ. Přítomní mimo jiné vyslechli referát Jaromíra Dolanského, předsedy Státního úřadu plánovacího, který „na podkladě dosažených radostných budovatelských úspěchů předložil návrhy k podstatnému zvýšení úkolů pětiletého hospodářského plánu“. Například výroba těžkého průmyslu měla v roce 1953 stoupnout 2,3 ve srovnání s úrovní v roce 1948, zatímco původní plán na pětiletku počítal pouze s 1,7 zvýšením. Až na pár zasvěcených nikdo v sále netušil, že místo proklamovaného zvýšení životní úrovně obyvatel má rozvoj těžkého průmyslu sloužit prudkému nárůstu výroby zbraní a vojenské techniky.

V březnu byl zpracován Projekt plánu maximální zbrojní výroby, tzv. zbrojní tříletka Jejím cílem bylo vyzbrojit čs. armádu novou vojenskou technikou, aby do konce roku 1954 byla připravena na vedení „aktivní obrany“. Opatření se blížila přechodu na válečné hospodářství a zásadním způsobem ovlivnila rozvoj mírové ekonomiky.

Stav armády v květnu 1951

K nejdůležitějším materiálům, které vznikly v návaznosti na poradu v Moskvě, byl i podrobný přehled výzbroje a výstroje čs. armády, který v květnu 1951 předložil k projednání Vojenské radě divizní generál Bohuslav Laštovička, náměstek pro věci materiální. Dokument obsahoval také výhled, jak by armáda byla vyzbrojena po splnění plánu na rok 1952 a plánu na rok 1955. Zpráva konstatovala, že v roce 1951 měly být pokryty nejnaléhavější požadavky a v následujících dvou letech se měl uskutečnit základní obrat v materiálním stavu armády a mělo dojít k přezbrojení.

Plán vybudování československé armády pro případ války předvídal výstavbu armády moderní, z valné části motorizované a vybavené silným dělostřelectvem. Armáda se v květnu 1951 však potýkala s nedostatkem všech rozhodujících bojových prostředků – dělostřelecké výzbroje, tanků, obrněných transportérů, tažných a terénních automobilů, letounů, radiolokátorů apod.

Například celkový počet stávajících tanků (téměř 650) nestačil ani ke krytí potřeby pro jednotky mírové organizace, tj. 2 tankových a 4 mechanizovaných divizí, jednoho těžkého tankosamochodného pluku a 8 tankosamohybných pluků pro pěší divize. Nedostávalo se cca 50 %, pokud by se počítaly pouze tanky sovětské provenience, tak plných 70 %. Ke krytí válečné organizace se nedostávalo téměř 1850 tanků.

Z tanků sovětských typů byly v dobrém stavu pouze ty dodané v letech 1949–1950, většina zbývajících vyžadovala generální opravy. Bojeschopnost vozidel značně snižoval nedostatek náhradních součástek a pojízdných dílenských prostředků (potřeba dílenských vozů /mírová 445, válečná 781/ byla kryta 20 ks zhotovených vlastní svépomocí), cisteren apod.

Většina zbraní měla být vyráběna na základě sovětských licencí. Jejich využití ve výrobě projednávala Vojenská rada o měsíc později.

Úroveň technologií

Ukázalo se, že celý proces je mnohem komplikovanější. Dokumenty bylo nutno přeložit, všechny výkresy překreslit na čs. normy, vyrovnat se s rozdíly v technologiích výroby, používání jiných obráběcích strojů, vyřešit produkci dosud u nás nevyráběných materiálů apod. Vedle značného zdržení způsobeného velmi zdlouhavým výběrem pracovníků, kteří se mohli seznámit se sovětskými dokumenty, a tudíž museli být důkladně prověřeni, a nepřesně stanovenými kompetencemi byla za částečného viníka označena i naše technická inteligence, neboť prý nedocenila úroveň sovětských technologií a zkušeností. A také „jak zejména v posledních týdnech vychází najevo, působí zde brzdovým účinkem také existence záškodnictví ve výrobě“, konstatovalo se v závěru předloženého dokumentu, neboť viník všech nezdarů musel být nalezen.

Zprávy zatím vyznívaly poměrně optimisticky, neboť plán v první polovině roku 1951 byl splněn bez větších obtíží. Bylo to dáno především tím, že se vyráběly již zavedené typy výzbroje a prováděly se opravy trofejního materiálu, licenční typy tvořily dosud jen cca 10 %. Varovné signály, že se zpožďují dodávky hutních výrobků, přechod na využití nových surovin, není dostatečně provázán plán atd., však vzbuzovaly obavy.

Objem výroby zbraní, munice a vojenské techniky měl v roce 1952 stoupnout o 130 % oproti roku 1951 a výroba nových typů, včetně licenčních, by se na celkovém objemu produkce podílela 60 %.

V letech 1951 až 1953 byly v Československu vybudovány základy nové zbrojní výroby. Nereálné požadavky, četné změny výrobních programů, problémy se zvládnutím technologií atd. vedly k vynakládání značných finančních prostředků, k plýtvání materiálem, surovinami i pracovní silou přivedly celé národní hospodářství do chaotického stavu a byly jednou z nejdůležitějších příčin měnové reformy v roce 1953, jejíž 70. výročí si připomeneme na přelomu května a června.

Jaroslav Láník