Českoslovenští legionáři v Britské armádě

Problematika československých legionářů v armádách britského impéria je doposud velmi málo známa. A i když jsou britští legionáři ve stínu svých mnohem početnějších zejména v Rusku, ve Francii a v Itálii, je jejich historie neméně zajímavá. Před sto lety, v prosinci 1914, uznaly britské úřady Čechy de facto jako spojenecký národ. 

Po vypuknutí války v létě 1914 byli všichni němečtí a rakousko-uherští poddaní na britských ostrovech internováni jako „nepřátelští cizinci“. V prosinci 1914 získal Český výbor v Londýně právo vystavovat svým členům legitimace, které jim umožňovaly opustit internaci i přes svůj rakousko-uherský pas. To byl počátek procesu, díky kterému mohli pak Češi a Slováci ve Velké Británii od roku 1916 vstupovat i do britské armády, a na jehož konci bylo uznání Československé národní rady jako prozatímní československé vlády v roce 1918.

Československá kolonie ve Velké Británii před první světovou válkou čítala něco přes osm set osob. Většinou šlo o ekonomické emigranty, číšníky, krejčí, holiče, kožešníky či umělce. Určitá část Čechů – a patrně i nečetní Slováci – se organizovali v Sokole Londýn, jehož jednatelem byl František Kopecký, a někteří též v české sekci komunistického klubu, vedené Alešem Brožem. Místem setkávání krajanské kolonie byl především český hostinec Jana Sýkory v Gloucester Road 26. Schůze výboru Sokola se odehrávaly také v restauraci Coach and Horses v Great Marlborough Street, nedaleko od Oxford Street.

Již 3. srpna 1914, tedy den před vstupem Anglie do války manifestovali londýnští Češi a Slováci v Hyde Parku své protirakouské smýšlení. Den na to, 4. srpna 1914, založili Českou legii pro britskou službu (Czech Legion for British Service). Poslali manifest britské vládě, ve které odmítli službu v Rakousko-uherské armádě a nabídli své služby Velké Británii. Odeslali současně seznam 106 jmen dobrovolníků, ochotných vstoupit okamžitě do Britské armády. Britské ministerstvo války nicméně tuto nabídku zdvořile odmítlo, protože mělo tehdy vlastní starosti s válečnou mobilizací. První dobrovolníci z Londýna proto za pomoci francouzského konzulátu odjeli do Francie a v říjnu posílili československou rotu Nazdar.

První transport 29 dobrovolníků dorazil k Rotě Nazdar 23. října 1914. Druhá skupina osmi dobrovolníků dorazila 1. listopadu 1914. V roce 1915 vstoupili do Cizinecké legie další čtyři dobrovolníci z Londýna a u třech dalších není datum vstupu uvedeno. Celkem tedy z Londýna odejelo do francouzské armády 44 čs. dobrovolníků.

Česká kolonie v Londýně ustavila na valné hromadě 8. září 1914 Londýnský český vzájemný svaz podpůrný (London Bohemian (Czech) Philantrophic Society). Výše příspěvků činila 5% z týdenní mzdy člena. Do výboru byli zvoleni Jan Sýkora, František Kopecký, Vilém Barvíř, Josef Netušil, František Bayer, Václav Hejno, František Tichý, Josef Kučera a Jindřich Kotas. První schůze výboru se konala hned druhý den, 9. září 1914. Předsedou byl zvolen Jan Sýkora, jednatelem Jindřich Kotas a pokladníky František Tichý a Václav Hejno. Spolek se 24. listopadu 1914 přejmenoval na Londýnský český výbor a legii pro britskou službu (London Bohemian (Czech) Committee and Legion for British Service).

Hlavním úkolem výboru bylo evidovat Čechy a Slováky ve Velké Británii a v podstatě vykonávat konzulární službu vůči britským úřadům. Rakousko-uherským státním příslušníkům hrozila jako nepřátelským cizincům internace. Členové výboru s povolením britských úřadů navštívili všechny internační tábory v Británii a podařilo se jim vyreklamovat pro-britsky orientované Čechy a Slováky na svobodu. Průkazy, vydávané spolkem od prosince 1914 pak jeho členy již chránily před další internací. Svou první kancelář spolek otevřel v Gloucester Road 26, tedy ve zmíněné restauraci Jana Sýkory. Kromě zmíněné v podstatě konzulární agendy kancelář též zájemcům o českou otázku podávala informace o Češích a Slovácích. Kancelář byla otevřena denně. Členové výboru se scházeli jednou týdně, veškerou práci spojenou s výborem vykonávali zdarma a podařilo se jim též vyjednat pro svou kancelář nulový nájem.

16. března 1915 zorganizoval Český výbor koncert pro Srbský Červený kříž pod patronátem starosty Londýna, ministra srbské vlády knížete Alexeje Karadjorděviče a dalších významných osob. V červnu pak organizoval připomínku pětistého výročí upálení mistra Jana Husa. Dále organizoval přednášky na Londýnské polytechnice a na dalších místech o českém státním právu, vydal brožuru Český nárok na svobodu, a podporoval vydávání československého tisku, jako byly časopisy La Nation Tchéque, Samostatnost a Čechoslovák.

Od 7. dubna do 22. června 1915 odejel tajemník výboru do Spojených států amerických, kde pomáhal organizovat slovanské spolky v prospojeneckém duchu. V květnu 1915 vznikla v Londýně Anglo-česká asociace pod předsednictvím J. Bakera, která měla sdružovat především anglické stoupence čs. samostatnosti. Asociace zanikla jako formální orgán ještě v témže roce, nicméně její bývalí členové podporovali čs. úsilí i nadále. V září 1915 byla v Londýně pro společný postup krajanských organizací ve světě ve prospěch československé samostatnosti založena odbočka Českého národního sdružení (Bohemian (Czech) National Alliance in Great Britain – London Branch). Její vedení bylo totožné s existujícím spolkem Českého výbor a legie pro britskou službu.

Velkou vzpruhou byl také v září 1915 příjezd profesora T. Garrique Masaryka a jeho jmenování přednášejícím na King’s College v Londýně. 14. listopadu 1915 pak Český výbor v Londýně publikoval Československou deklaraci nezávislosti. V Českém výboru nicméně došlo k roztržce a členové spolku, nespokojení s vedením J. Sýkory a tajemníka B. Kopeckého, založili v prosinci 1915 pod vedením Aleše Brože a Karla Stočese vlastní spolek Česká informační společnost (Czech Information Society). Tento spolek získal přibližně 140 členů a existoval až do roku 1923.

V únoru 1916 výbor uspořádal koncert, jehož výtěžek byl použit ve prospěch čs. dobrovolníků. Ještě v únoru také nařídilo Home Office revizi všech členů české kolonie a jejich soupisu. V průběhu celého roku výbor propagoval věc české samostatnosti přednáškami, demonstracemi, informačními brožurami a memorandy. Předseda výboru, J. Sýkora na svou funkci překvapivě rezignoval 1. července 1916, aby se mohl plně věnovat organizační práci. Jeho nástupcem ve funkci předsedy se stal Bedřich Pochobradský.

Od 29. srpna 1916 výbor opět vyjednával s britským ministerstvem války o zařazení čs. dobrovolníků do Britské armády. Ministerstvo nejprve doporučilo vstup čs. dobrovolníků do pracovních praporů, případně vstup do Ruské či Srbské armády, nebo do Cizinecké legie ve Francii. Výbor naopak prosazoval službu Čechoslováků v Britské armádě, a také britské ministerstvo vnitra doporučilo ministerstvu války vytvoření slovanského pluku. Nakonec, na doporučení vlivných příznivců čs. věci, rozhodlo ministerstvo války přijmout službu čs. dobrovolníků v britských plucích podle jejich vlastního výběru, s výjimkou letecké služby. Sto padesát Čechů bylo 2. října povoláno k odvodu. Odvedeni však stačili být pouze dva, pak byly odvody zastaveny. První z nich, Josef Hatle, byl 30. října zařazen k pluku Královských velšských fyzilírů (Royal Welsh Fusiliers). V polovině listopadu byl pak tajemník londýnského výboru František Kopecký zařazen ke Královskému dělostřelectvu. Celkem z 26 do konce roku 1916 odvedených dobrovolníků jich bylo šest přijato do pěších pluků Britské armády, pět do Královského dělostřelectva, po jednom ke Královským ženistům a ke královskému zdravotnímu sboru a třináct vstoupilo do pracovních praporů.

Zmíněný Josef Hatle, osmnáctiletý číšník ze Sobčic v okrese Hořovice, odvedený 30. října 1916 k pluku Královských velšských fyzilírů, odplul 15. března 1917 do Egypta, kde byl pravděpodobně s 24. praporem pluku nasazen v srpnu v Palestině, v listopadu v pásmu Gazy a v Prosinci v Jeruzalémě. Protože Turky podporovalo v Palestině rakousko-uherské dělostřelectvo, stává se tak Palestina dalším potenciálním bojištěm, kde se mohli střetnout čs. legionáři s Čechy a Slováky v rakousko-uherských stejnokrojích. Na konci dubna 1918 se se svým praporem přesunul do Francie, kde byl bojově nasazen v srpnu a v září. Na konci září pak onemocněl a v lednu 1919 byl propuštěn do civilu.

Na podzim 1916 výbor zajistil pro svou kancelář větší a reprezentativnější prostory na Piccaddilly. V říjnu 1916 výbor také založil dobrovolnický fond, určený k finanční podpoře rodin dobrovolníků a repatriovaných raněných dobrovolníků. Počátkem prosince 1916 pod vedením Josefa Formana vznikla Londýnská odbočka Pařížské české tiskové kanceláře (Paris Czech Press Bureau London Branch. Po zatčení Josefa Formana a tajemníka Aleše Brože převzal její vedení Vladimír Nosek.

Rok 1917 byl ve znamení organizace odvodů čs. dobrovolníků do britské armády. Od 15. února do 18. března také působil Vojenský odbor české kolonie v Anglii. Měl osm členů – čtyři zastupovali Londýnský český výbor, dva Sokol a dva Českou informační společnost. Úkolem Vojenského odboru bylo vést kampaň za dobrovolný vstup do Britské armády. Protože většina příslušníků čs. kolonie v Londýně byli svobodní mladí muži, bylo procento dobrovolníků z jejich řad velmi vysoké. Členy londýnského Sokola vyzval ke vstupu do armády předseda výboru L. Pochobradský na schůzi 3. února 1917 a členové Sokola se také o několik dní k odvodům dostavili jako celek. Celkem do Britské armády v roce 1917 vstoupilo 238 československých dobrovolníků. Nejvíce v červnu – 67, květnu a červenci – 35, respektive 33 mužů. Z nich jeden byl do Britské přeložen z Kanadské armády.

Dobrovolníci vstupovali do desítek různých britských pluků a jejich službu nelze jednoduše generalizovat. Například sedmadvacetiletý úředník Julius Mikeš z Žeravice na Moravě nastoupil 11. června 1917 k Východokentskému pluku (Royal East Kent Regiment – známější spíše pod přezdívkou The Buffs). 14. srpna odplul do Francie, bojově byl nasazen v září u Mesine, v říjnu u Yprů v listopadu u Cambrai a zde opět v březnu a dubnu 1918. Do civilu byl propuštěn 16. září 1919. Dvacetiletý číšník Antonín Bambas z Horních Černošic v okrese Smíchov, vstoupil 14. června 1917 k Východosurreyskému pluku (East Surrey Regiment), s jeho 5. praporem odplul 27. července 1917 do Indie a odtud 5. prosince téhož roku do Mezopotámie, kde bojoval proti Turkům. A tak bychom mohli pokračovat. Čechoslováci bojovali prakticky na všech frontách britského impéria: ve Francii, v Belgii, v Egyptě, Palestině, Mezopotámii, na Soluňské frontě, v Itálii, prošli posádkami v Indii, na Maltě, Bermudách a na mnohých jiných místech. Mezi zraněními ze západní fronty se často objevuje otrava bojovými plyny, zasypání po výbuchu dělostřeleckého granátu a podobně.

V průběhu celého roku 1917 také Český výbor v Londýně pokračoval v propagandě čs. samostatnosti. V květnu se výbor staral o čs. dobrovolníky v Kanadské armádě, kteří přes Londýn projížděli na frontu do Francie. Tito dobrovolníci se také účastnili akcí pořádaných výborem, jako byla velká demonstrace v Hyde Parku 27. května 1917. Pro nárůst počtu dobrovolníků v Britské armádě byl 15. června reorganizován Dobrovolnický fond a všichni pracující příslušníci kolonie byli vyzváni k pravidelným příspěvkům. V listopadu 1917 se výbor podílel na péči o čs. dobrovolníky, kteří cestovali do Francie přes Velkou Británii z Ruska.

Vstup čs. dobrovolníků do Britské armády pokračoval také v roce 1918, ovšem už v řádově nižších počtech. Celkem to v roce 1918 bylo 45 dobrovolníků, z toho nejvíce – 9 – v lednu. Poslední vstoupil ještě 1. listopadu 1918.

V květnu 1918 byl změněn název čs. tiskové kanceláře v Londýně na Tiskovou kancelář ČSNR v Paříži. Dne 22. května také v Londýně dr. Beneš otevřel kancelář (odbočku) Československé národní rady, která převzala dosavadní funkce Českého výboru, zejména v oblasti konzulární služby. Ředitelem konzulárního oddělení se stal Bedřich Pochobradský a tajemníkem politického oddělení dosavadní vedoucí Čs. tiskové kanceláře v Londýně Vladimír Nosek. Od 9. listopadu 1918 pak funkci odbočky ČSNR v Londýně převzalo standardní diplomatické zastoupení a odbočka zanikla. Na počátku roku 1919 se Český výbor v Londýně přejmenoval na „Československou obec v Londýně pro Velkou Británii a Irsko“. Náplní činnosti obce se stala běžná krajanská agenda, zejména v kulturní oblasti.

Celkem z Velké Británie odešlo 354 československých dobrovolníků. 44 z nich odešlo do Francouzské armády, dva odešli do srbské armády a zbylých 308 sloužilo v Britské armádě. Český výbor v Londýně z těchto dobrovolníků evidoval celkem 32 padlých a zemřelých, z toho 17 ve francouzské armádě a 15 v Britské armádě. Z těchto patnácti čtyři odpočívají na hřbitově Tyne Cot v Belgii, tři na hřbitovně Menin Gate v Yprech ve Francii, po jednom pak v Hangardu na Sommě, Gazaincourtu, Rouenu a Cambrai ve Francii, v Poperinge v Belgii, v Káhiře v Egyptě a v Gaze v nynější palestinské samosprávě.

Českoslovenští veteráni z Britské armády se ve vlasti sdružovali v rámci Kruhu francouzských legionářů. Ještě 9. května 1936 věnovala Britská legie československým veteránům z Britské armády prapor. Slavnost předání organizoval právě Kruh francouzských legionářů, a přestože se jej nemohl zúčastnit zástupce Britské legie, který pro poruchu letounu uvízl u Kolína Nad Rýnem, proběhlo předání na britské ambasádě důstojně a praporu požehnal i anglikánský kněz. Prapor s nápisem British Legion – Prague Branch se ve sbírkách VHÚ dochoval dodnes.

Tomáš Jakl