5. února 1875 se narodila významná česká politička, novinářka a feministka Františka Plamínková. A také první česká senátorka, která se zasadila o volební právo žen, prosazovala rovněž zastoupení žen v politice a státní správě a jejich nárok na mateřskou dovolenou.
V roce 1923 založila Ženskou národní radu a byla její předsedkyní až do roku 1942. V parlamentních volbách v roce 1925 získala senátorské křeslo v Národním shromáždění ČSR a zasedala v něm až do jeho zrušení v polovině března 1939.
14. září 1938 napsala otevřený dopis Adolfu Hitlerovi, v němž se zastala prezidenta Edvarda Beneše, a ve kterém se vymezila vůči jeho lžím a manipulacím: „Jako poctivá demokratka považuji za svoji lidskou povinnost Vám, pane kancléři, napsat tato slova s pevnou vírou, že i proti vojenské přesile pravda zvítězí,“ napsala.
1. září 1939 byla poprvé uvězněna, po propuštění nad ní mělo gestapo dozor. Odmítla veřejně odsoudit atentát na Heydricha. Krátce na to byla znovu zatčena a spolu s dalšími osobnostmi nespravedlivě odsouzena k trestu smrti. 30. června 1942 v Praze-Kobylisích byla popravčí četou zastřelena.
V období druhého stanného práva, které nastalo po atentátu na Reinharda Heydricha, padlo na pražské Kobyliské střelnici pod kulkami německých popravčích čet celkem 539 občanů, z toho 76 žen.
Mezi obětmi najdeme aktivní účastníky protinacistického odboje, ale také skupinu 26 občanů z vyhlazených Lidic. Z hlediska počtu obětí je tedy Kobyliská střelnice v tomto temném období v rámci protektorátu na prvním místě. Jednou z obětí byl i podplukovník Josef Krejčí.
Mezi zastřelenými byly skutečné elity českého národa, jak civilní, tak vojenské. Kulkami popravčích zde padli senátorka Františka Plamínková, předseda protektorátní vlády Alois Eliáš vlády, novinář Evžen Rošický nebo čelní představitelé vojenského odboje plukovník Josef Churavý a podplukovník Josef Mašín. Řada z exekvovaných se přitom do boje za svobodu zapojila již podruhé, mezi popravenými tak figuruje celkem 33 bývalých příslušníků československých legií.