Doplňování armády v míru a ve válce

V poválečné československé armádě, stejně jako v ostatních armádách, byl zaveden systém mírového a válečného doplňování. Ten se průběhu let měnil podle tehdejších potřeb armády.

V letech 1945 – 1949 existoval v československé branné moci systém doplňování převzatý z meziválečné armády. Doplňovací služba dodávala v míru a za války příslušné počty osob a techniky. Prováděly ji doplňovací okresní velitelství, jež byla vojenskými doplňovacími úřady I. stolice a postavena na roveň velitelství vojskových těles. Při výstavbě a organizaci armády plnila úkoly doplňovací, evidenční a početní. Jednotlivá velitelství byla podřízena velitelstvím čtyř oblastí (vojenský doplňovací úřad II. stolice) a úzce spolupracovala s okresními národními výbory, případně okresními správními komisemi (politický úřad I. stolice). Zemské národní výbory byly v systému doplňování československé armády úřady II. stolice. Teritoriálně působila na větším území než okresní národní výbory. Podle návrhu mělo existovat 50 velitelství, ve skutečnosti jich bylo pouze 46 respektive 48.

Přijetím nového branného zákona a vytvořením krajského zřízení v roce 1949 se změnil systém doplňování čs. branné moci. Od 1. října 1949 převzaly úlohu doplňovacích okresních velitelství nově vzniklá krajská vojenská velitelství, jež se zároveň stala vojenským doplňovacím úřadem I. stolice. Úlohu civilního doplňovacího úřadu II. stolice plnily krajské národní výbory. Dne 15. března 1951 vznikla okresní vojenská velitelství, která převzala odvodní agendu od krajských vojenských velitelství a od vojskových těles u nichž zanikla náhradní tělesa. Ta do té doby vedla evidenci vojáků v záloze, které povolávala na vojenská cvičení nebo do činné služby za branné pohotovosti státu. Dále do kompetence okresních vojenských velitelství náleželo povolávání věcných prostředků pro obranu státu, např. tzv. evidenční vozidla. Od 1. ledna 1954 byla všechna stávající místní vojenská velitelství (krajská, městská, okresní a obvodní) přejmenována na vojenské správy. Ve stejném roce bylo zavedeno používání nových názvů podle sovětského vzoru: povolanec (dříve branec), zápis (odvodní soupis), povolání (odvod), povolávací komise (odvodní komise).V padesátých letech existovalo 19 krajských, 165 okresních a 13 obvodních vojenských velitelství (správ). Po další reformně územně správního členění Československa v roce 1960 působilo v Československé lidové armádě 10 krajských vojenských správ, 104 okresních vojenských správ, pět městských vojenských správ (Praha, Plzeň, Brno, Ostrava, Bratislava) a v rámci Prahy 10 obvodních městských správ. Systém vojenských správ se v následujících letech drobně přizpůsoboval vývoji územně správního členění státu.

S novým systémem mírového doplňování armády začalo být budováno také nové doplňování vojsk, jež mělo za úkol obnovovat jejich bojeschopnost v průběhu bojové činnosti. Na konci padesátých let bylo schopné nahradit ztráty ve výši 100 000 mužů, v šedesátých letech 41 000 osob, v první polovině sedmdesátých let přes 27 400 mužů a od roku 1977 okolo 66 000 vojáků.

Pro bezprostřední úhradu velitelských kádrů, členů osádek, obsluh a specialistů se do sestavy operačních svazů začleňovaly záložní doplňovací pluky a u protivzdušné obrany státu záložní doplňovací roty. Vytvářely se již v průběhu mobilizace a skládaly se ze stálého a přechodného stavu. Přechodný stav se v průběhu války doplňoval z výcvikových a školních zařízení a z vojáků propuštěných ze zdravotnických zařízení. Z přechodného stavu osob se formovaly pochodové jednotky, které svým složením odpovídaly ztrátám u jednotlivých svazků.

Dalším stupněm doplňování byly výcvikové svazky, útvary a střediska podřízené Ministerstvu národní obrany. Ty sloužily k doplňování záložních doplňovacích pluků a rot. Stálý stav osob zde prováděl intenzívní výcvik přechodného stavu, který se za mobilizace utvářel z vojáků v záloze povolaných do činné služby.

K přípravě praporčíků a důstojníků se využívaly vojenské akademie, vysoké vojenské školy a vojenská učiliště. Po vyhlášení mobilizace přecházely na zkrácenou výuku a současně zahajovaly krátkodobé kurzy pro důstojníky v záloze předurčené pro střední velitelské a štábní funkce.

K obnově velení při vyřazení velitelských orgánů vznikala záloha ministra národní obrany. Její útvary a jednotky byly podřízeny ministru a jejich použití bylo možné pouze s jeho souhlasem. Doplňovaly se vojáky v záloze a k materiálnímu a technickému vybavení se využíval přebytečný a nadpočetný materiál.

Základním teritoriálním doplňovacím zařízením byly krajské vojenské správy s podřízenými okresními vojenskými správami. Krajská vojenská správa byla řídícím orgánem pro povolávání vojáků v záloze. Na základě nařízení velitelství vojenských okruhů povolávala vojáky v záloze do výcvikových a školních zařízení. Dále přijímala požadavky svazků a útvarů na úhradu ztrát rozmístěných na teritoriu. Prostřednictvím průchodního střediska prováděla soustředění, sestavování a odesílání doplňků osob do výcvikových a školních středisek a svazků a útvarů na teritoriu. Výkonným orgánem pro povolávání vojáků v záloze do činné služby byly okresní vojenské správy, jež zároveň vedly evidenci záloh.

Jan Šach