V září 1944 však byla situace jiná. Na Hitlerův příkaz se zde opevnila silná německá posádka pod velením fanatického nacisty viceadmirála Friedricha Frisia, odmítající kapitulaci. Její obléhání od počátku října vedla především Československá samostatná obrněná brigáda. Než na věži dunkerské katedrály zavlála 9. května 1945 československá vlajka, padlo nebo jinak přišlo o život na dvě stě našich vojáků. Vzhledem k nízkým početním stavům našich jednotek a obtížnému doplňování to nebyly ztráty nijak malé. Jedním z těch, kteří se domů nikdy nevrátili, byl František Jaroš. Narodil se 23. listopadu 1911 v dnešním Háji u Duchcova. Pocházel z chudých poměrů a hned po splnění školní docházky začal pracovat. Dostával většinou jen těžkou manuální práci ve sklárnách, dolech nebo na stavbách silnic. V letech 1932–1933 vykonával vojenskou prezenční službu a po jejím skončení se uprostřed velké hospodářské krize, která jeho rodný kraj zasáhla zvlášť těžce, znovu jen s obtížemi protloukal. Od 20. let trampoval a měl blízko k politické levici. Po vypuknutí španělské občanské války se proto rozhodl odejít na pomoc republikánské armádě bojující proti Francovým vzbouřencům. V listopadu 1937 odjel do Francie a odtud se dostal přes Pyreneje na Pyrenejský poloostrov, kde vstoupil do mezinárodních brigád. V nich bojoval až do začátku roku 1939. Spolu s dalšími se mu podařilo ustoupit zpět do Francie, kde byl internován. Tam jej také zastihl začátek války.
Počátkem roku 1940 byl povolán do československé zahraniční armády v jihofrancouzském Agde. Po pádu Francie odjel se zbytky čs. jednotek do Velké Británie. Během cesty na lodi se jako obsluha protiletadlového kulometu podílel na sestřelení německého letadla. Po příjezdu na Britské ostrovy zůstal jako jeden z mála interbrigadistů v řadách čs. armády. Většina jeho bývalých spolubojovníků totiž v duchu paktu Molotov–Ribbentrop odmítla nadále bojovat proti nacismu a nechala se raději internovat.
Jaroš ve Velké Británii absolvoval řadu kurzů, včetně výsadkového. Do Francie odjížděl v létě 1944 v hodnosti rotného jako příslušník ženijní roty Čs. samostatné obrněné brigády. Dne 21. listopadu 1944 zahynul spolu s vojínem Rudolfem Etzlerem během zneškodňování německé talířové miny nedaleko Loon‑Plage. Posmrtně mu byl udělen Čs. válečný kříž 1939. Jeho ostatky jsou pohřbeny na čs. vojenském hřbitově La Targette u Arrasu.