Působil mimo jiné jako jednatel pobočky českého Sokola v Londýně. Věnoval se také projektování lodí a v roce 1906 si nechal zaregistrovat patent na vlastní konstrukci miniponorky. Po vypuknutí první světové války zorganizoval manifestaci londýnských Čechů proti Rakousku‑Uhersku a v září téhož roku se stal členem výboru Londýnského českého vzájemného svazu podpůrného. Po reorganizaci svazu na Londýnský český výbor a legii pro britskou službu – London Bohemian (Czech) Committee and Legion for British Service – se stal tajemníkem této organizace a zasloužil se o vyjmutí Čechů z předpisů o internaci nepřátelských cizinců. Britský novinář Wickham Steed věnoval jeho činnosti ve svých pamětech „Třicet let žurnalistou“ celou kapitolu. V roce 1915 pobýval František Kopecký v tehdy ještě neutrálních Spojených státech amerických, kde pomáhal organizovat slovanské spolky ve prospěch válečnému úsilí států Dohody. Spolupracoval poté s profesorem Tomášem Garriguem Masarykem. V roce 1916 byl František Kopecký jedním ze zakládajících členů Československé národní rady v Paříži. Po svolení Britského ministerstva války ke službě československých dobrovolníků v Britské armádě britských ozbrojených sil byl jedním z prvních, který dobrovolně nastoupil do armády. Do Královského polního dělostřelectva narukoval 11. prosince 1916 a již v březnu 1917 se účastnil bojů u městečka Messines v Belgii. Na frontě u Yprů utrpěl 11. srpna 1917 otravu bojovými plyny, ale již 20. září 1917 se na tuto frontu vrátil, tentokrát ke Gardovému dělostřelectvu. Od Yprů byl v listopadu 1917 přemístěn do Francie ke Cambrai. V březnu 1918 byl nasazen u Arrasu, v dubnu 1918 u Lys a od července do listopadu 1918 se účastnil závěrečné ofenzivy armád Dohody ve Francii. Po válce působil v krajanském hnutí a uspořádal také archiv prvního československého odboje ve Spojeném království. Své válečné zkušenosti zakomponoval do románu Ostrov věčné hry, který vyšel roku 1926. V roce 1933 se stal sekretářem čs. krajanské kolonie ve Velké Británii. František Kopecký zemřel po těžké nemoci 15. března 1941 v nemocnici v Royal Tunbridge Wells. Osvobození vlasti z nacistické okupace se tak již bohužel nedožil. Odpočívá na hřbitově St. Pancras Cemetery v Londýně.