Dne 30. dubna 1945 přijel do Prahy a ujal se vedení domácího vojenského odboje po zatčeném generálu Zdeňku Novákovi. Po živelném propuknutí povstání v pražských ulicích vydal dopoledne 5. května rozkaz k zahájení vojenských akcí. Aktivoval vojenské velitelství velké Prahy „Bartoš“ a sám se ujal velení velitelství „Alex“ s působností v Čechách. Na svém velitelském stanovišti na Staroměstském náměstí setrval, i když domy v jeho bezprostředním sousedství Němci zapálili. Po osvobození generála Nováka z pankrácké věznice se generál Slunečko stal jeho zástupcem v čele velitelství „Alex“. V první polovině května 1945 toto velitelství vojensky obsadilo pohraniční oblasti, odtržené Německem v roce 1938.
V létě 1945 byl povýšen na divizního generála a od října 1945 se stal velitelem I. sboru. V červnu 1946 byl přeložen do výslužby. Po roce 1948 byl uvězněn a vyšetřován. V roce 1951 byl přinucen se z Prahy vystěhovat do Branžeže u Mnichova Hradiště. V šedesátých letech se mohl vrátit a krátce nato, 10. prosince 1963, v Praze zemřel.
František Slunečko se narodil 2. října 1886 v Mladé Vožici na Táborsku. Odmaturoval na vyšší reálce v Českých Budějovicích a studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. V srpnu 1914 byl mobilizován jako velitel čety rakouského zeměbraneckého pluku č. 10 v Mladé Boleslavi a již v prosinci 1914 byl na ruské frontě zajat. V červenci 1916 dobrovolně vstoupil do srbské armády, kde získal hodnost podporučíka. Od prosince 1916 přešel do čs. legií. Byl zařazen k 8. čs. střeleckému pluku „Slezskému“, kde velel rotě a později praporu. Za své působení v Rusku obdržel ruský Řád svaté Anny III. stupně s meči, francouzskou stříbrnou medaili Za chrabrost, čs. Řád M. R. Štefánika „Sokol“ s meči a další vyznamenání. Do vlasti se vrátil v srpnu 1920 v hodnosti majora jako zástupce velitele 8. střeleckého pluku.
V letech 1920–1938 sloužil v čs. armádě. Velel pěšímu pluku 8 v Českém Těšíně, poté 16. pěší brigádě v Místku. V červenci 1936 byl povýšen na brigádního generála. Stal se zástupcem zemského vojenského velitele v Košicích a poté zástupcem velitele 6. divize. Za mobilizace v roce 1938 velel hraniční oblasti Jemnice.