Gallipoli: Mýtus a paměť

Pro mnohé z Britů a zejména Australanů či Novozélanďanů znamená slovo Gallipoli traumatizující vzpomínky na pokořující porážku i dnes. Možná měl pravdu Winston Churchill, když ve svém – do značné míry sebeobhajujícím – hodnocení této mohutné obojživelné operace napsal: „Následky těchto událostí trvají do dneška. Budou zatemňovat budoucnost ještě našim vnukům.“

Co soudí o gallipolské operaci historici? Můžeme citovat: „Celá dardanelská operace skončila okamžikem, kdy se na Gallipoli rozprostřela chapadla beznadějné zákopové války a odehrálo se totéž, co v západní Evropě a v Rusku. Obránce předčil silou útočníka.“ „Dardanely neposloužily nikomu a ničemu. Jsou projevem nejtemnějších stránek lidského myšlení a jednání a učebnicovým příkladem válečných hrůz. V kontextu první světové války měly jen malý strategický význam. Dodaly sebevědomí Turecku, které se okamžitě po porážce dohodových spojenců vydalo zmasakrovat přes půl milionu Arménů a více než milion jich deportovat.“

Pravdou ovšem také je, že se z množství chyb u Gallipoli dokázali Britové poučit a vyhnout se jim o téměř třicet let později při plánování a uskutečnění invaze do Normandie v červnu 1944.

U příležitosti loňského stého výročí největší výsadkové operace první světové války uspořádalo Národní muzeum Královského námořnictva v Portsmouthu výstavu Gallipoli: Mýtus a paměť. Je součástí několikaletého expozičního programu Velká válka na moři 1914–1918.

Plán vyřadit Turecko z války námořní operací předložil britské válečné radě První lord Admirality Winston Churchill již koncem listopadu 1914. Počítal s tím, že námořní síly napadnou Dardanelské úžiny, aby otevřely cestu do Cařihradu (dnešního Istanbulu). Přes mnohé výhrady byl záměr operace v lednu 1915 schválen.

Její první dějství začalo 19. února 1915 ostřelováním pobřeží válečnými plavidly Dohody. Následovalo odminování úžiny, což se však zcela nepodařilo. Druhá fáze operace začala 18. března opět ostřelováním tureckých pozic, přičemž ale byly potopeny tři válečné lodi Dohody a další tři vážně poškozeny. Pokus o ovládnutí Dardanelských úžin byl odložen.

Přesto o více než měsíc později, 25. dubna, kdy se již turecká obrana zdokonalila a posílila, začalo vylodění. Počáteční územní zisky byly promrhány… Dohodové jednotky zůstaly přibity mezi mořem a kopci ovládanými Turky. Na vývoji příliš nezměnilo ani vylodění čerstvých mužů 6. srpna. Koncem roku 1915 tak začala evakuace vojáků Dohody; poslední britský voják opustil Gallipoli v noci z 8. na 9. leden 1916.

Kolem vylodění v Gallipoli se v průběhu desetiletí vytvořila řada mýtů. Jedním z nich je tvrzení, že tato kampaň byla věcí především australských a novozélandských vojáků, jejichž sbor vešel do dějin pod zkratkou ANZAC. Ve skutečnosti šlo o mezinárodní operaci, v níž bojovali Angličané, Skotové, Velšané, Irové, Newfoundlanďané, Indové, Gurkhové z Nepálu, Francouzi včetně vojáků ze severní Afriky a Senegalu a dokonce ruští Židé, kteří bojem proti otomanskému Turecku chtěli učinit první krok k založení své staronové domoviny v Palestině. Vylodění 25. dubna se zúčastnilo 18 100 mužů z ANZAC, 16 800 Francouzů a 27 500 Britů.

Je pravda, že Australané měli druhé největší ztráty. Ty byly v průběhu všech bojů následující: Britové 70 700 (z toho 26 000 padlo nebo zemřelo na nemoci), Australané 25 700 (7 800), Francouzi 23 000 (8 000), Novozélanďané 7 100 (2 445) a Indové 5 500 (1 682). Turků padlo více než 66 000.

Výstava v Národní muzeu Královského námořnictva přináší kromě řady informací na několika chronologicky řazených panelech množství unikátních exponátů. Jsou tu tak například ukázky zbraní z obou stran konfliktu, zadní část torpéda, uniformy, četná vyznamenání, modely válečných plavidel, deníky prostých námořníků i osobní dopisy včetně toho, který napsal Winston Churchill v dubnu 1915 viceadmirálovi Sackvillu Cardenovi, jenž na počátku kampaně velel britským námořním silám u Gallipoli. Nechybějí ani některá výtvarná díla, v nich britští malíři ztvárnili gallipolskou katastrofu.

Během konání výstavy byl také pro veřejnost zpřístupněn monitor HMS M.33. V suchém doku č. 1 zůstane součástí rozsáhlé stálé expozice Historických loděnic.

Výstava Gallipoli: Mýtus a paměť je v Národním muzeu Královského námořnictva, jež je součástí Historických loděnic v Portsmouthu, přístupná do 31. ledna 2016.

Jaroslav Beránek