V pátek 31. ledna oslavil své dvaadevadesáté narozeniny radiotelegrafista skupiny Platinum, generálmajor Jaroslav Klemeš. Oslava se konala o den dříve u 43. výsadkového praporu v Chrudimi.
Fotogalerie
„Hodně štěstí, zdraví a radosti ze života,“ popřál oslavenci velitel 4. brigády rychlého nasazení plukovník Miroslav Hlaváč i další hosté. Generálmajora Jaroslava Klemeše pojí k Chrudimi nejenom mnohá přátelství. Právě na Chrudimsku měla jeho paraskupina tři záchytné adresy.
Při oslavě generál Jaroslav Klemeš zavzpomínal na svůj seskok 17. února 1945:
„Poprvé výsadek znemožnila hustá mlha, podruhé jsme před Vídní dostali takovou kanonádu, že nebylo jasné, zda letadlo nepoškodily střepiny. Potřetí už to vyšlo. Cestou jsme usnuli. Když se ale otevřel poklop, kterým se skákalo, náraz vzduchu nás úplně probral. Všiml jsem si, že na stromech nebyl sníh, přes den muselo být teplo. Nejdřív seskočili Nechanský s Vyhňákem, pak letoun udělal pětikilometrovou rundu, vrátil se, Nechanský s Vyhňákem už dávali znamení baterkami, a já s Pešanem jsme seskočili přímo k nim.
Měli jsme na Chrudimsku tři záchytné adresy. Na první nás nepřijali. V malé osadě, kde bylo jen pět domků, se rozštěkali psi, lidé začali vyhlížet z oken a pan Pilný raději ani neotevřel. Šli jsme tedy na druhou adresu, do Hradiště ke Korábkům. Pana Korábka už ale pronásledovalo gestapo. Několik gestapáků celý den vartovalo, jestli se neukáže doma. A do toho jsme večer přišli my. Paní Korábková zrovna dojila krávu. Neznala smluvené heslo, netušila, že nejsme provokatéři. Zadívala se nám do očí a řekla: „Chlapci, já vám věřím.“ Nemohli jsme ovšem zůstat v domě, co kdyby zase přišlo gestapo, přenocovali jsme ve stodole. Druhý den dorazila spojka z Nasavrk.“
Zástupci z rodiny Korábkových na oslavě narozenin generálmajora Jaroslava Klemeše samozřejmě nechyběli.
RED