V neděli 31. ledna oslavil své čtyřiadevadesáté narozeniny radiotelegrafista skupiny Platinum, generálporučík Jaroslav Klemeš. Oslava se konala ve čtvrtek u 43. výsadkového praporu v Chrudimi.
„Hodně štěstí, zdraví a radosti ze života,‘‘ popřál oslavenci velitel 4. brigády rychlého nasazení plk. Miroslav Hlaváč ale i další hosté.
Generála Jaroslava Klemeše pojí k Chrudimi nejenom mnohá přátelství. Právě na Chrudimsku měla jeho skupina tři záchytné adresy, u Nasavrk v noci ze 16. na 17. února 1945 parašutisté seskočili. Velitel 4.brigády rychlého nasazení plk. Miroslav Hlaváč spolu s velitelem 43.výsadkového praporu pplk. Róbertem Dziakem před začátkem oslavy doprovodil generála Klemeše na místo seskoku.
„Poprvé výsadek znemožnila hustá mlha, podruhé jsme před Vídní dostali takovou kanonádu, že nebylo jasné, zda letadlo nepoškodily střepiny. Potřetí už to vyšlo. Cestou jsme usnuli. Když se ale otevřel poklop, kterým se skákalo, náraz vzduchu nás úplně probral. Všiml jsem si, že na stromech nebyl sníh, přes den muselo být teplo.
Nejdřív seskočili Nechanský s Vyhňákěm, pak letoun udělal pětikilometrovou rundu, vrátil se, Nechanský s Vyhňákem už dávali znamení baterkami, a já s Pešanem jsme seskočili přímo k nim.
Měli jsme na Chrudimsku tři záchytné adresy. Na první nás nepřijali. V malé osadě, kde bylo jen pět domků, se rozštěkali psi, lidé začali vyhlížet z oken a pan Pilný raději ani neotevřel.
Šli jsme tedy na druhou adresu, do Hradište ke Korábkům. Pana Korábka už ale pronásledovalo gestapo. Několik gestapáků celý den vartovalo, jestli se neukáže doma. A do toho jsme večer přišli my. Paní Korábková zrovna dojila krávu. Neznala smluvené heslo, netušila, že nejsme provokatéři. Zadívala se nám do očí a řekla: „Chlapci, já vám věřím.‘‘ Nemohli jsme ovšem zůstat v domě, co kdyby zase přišlo gestapo, přenocovali jsme ve stodole. Druhý den dorazila spojka z Nasavrk," vzpomínal gen. Jaroslav Klemeš.