Gustav Krautstengl-Krátký - Poslal tanky na Kyjev

26. 07. 2023

V odborné i populární literatuře je často připomínána účast československých tankistů na krvavých bojích v oblasti východní fronty. Jejich tankový prapor poprvé zasáhl do ohně bitvy při finálním útoku na Kyjev a přispěl k jeho osvobození od nacistických jednotek, následně se účastnil dalších operací včetně osvobození Bílé Cerekve.

Gustav Krautstengl-Krátký (1896–1944) převzal v Sovětském svazu velení tankového praporu československé brigády. FOTO: VHÚ Praha

Roku 1944 došlo k reorganizování jednotek a v době bojů o Duklu již na frontě operovala 1. československá samostatná tanková brigáda. S ní je spojeno i osvobození Ostravy roku 1945. Mezi výraznými osobnostmi, které se nesmazatelně zapsaly do historie tankových sil východního sboru, je však zcela neprávem opomíjeno jméno vůbec prvního velitele československých tankistů. Gustav Krautstengl, vystupující pod krycím jménem Krátký.

Přitom stál v čele jednotky právě v době jejího slavného nasazení v ulicích Kyjeva.

Narodil se 4. září 1896 na tehdejších Královských Vinohradech (dnes součást Prahy). Po obecné a měšťanské škole absolvoval vyšší reálné gymnázium a dva semestry vysoké školy technické, oboru stavebního. V dubnu 1915 narukoval do rakousko-uherské armády jako jednoroční dobrovolník a absolvoval školu pro důstojníky v záloze. Jako velitel čety bosensko-hercegovinského pěšího pluku byl nasazen na ruské frontě, kde upadl do zajetí. V srpnu 1917 vstoupil do československých legií. Účastnil se bojů u Bachmače i dalších operací legií, do vlasti se vrátil až v srpnu 1920.

Po válce zůstal v československé armádě, v níž sloužil až do března 1939 v hodnosti majora. Záhy po okupaci se zapojil do protinacistického odboje a před zatčením musel 1. května 1940 odejít do zahraničí.

Přihlásil se k exilovému vojsku ve francouzském Agde, po pádu Francie se evakuoval do Velké Británie, kde vystřídal několik funkcí v čs. zahraniční armádě. Roku 1941 jej povýšili na podplukovníka. V září 1943 odešel se skupinou dalších československých důstojníků sloužících u pozemních jednotek v Británii, aby posílili velitelský sbor rozšiřujícího se exilového vojska na východě.

Odjel do Sovětského svazu, kde převzal velení tankového praporu československé brigády. Ve funkci byl v době bojů o Kyjev, Čerňachov i Bílou Cerekev. Od tankové zbraně odešel v lednu 1944 a byl zařazen k 1. čs. náhradnímu pluku v SSSR. Při výkonu své poslední vojenské funkce však podlehl zraněním utrpěným při autonehodě 7. června 1944.

Po válce byl povýšen na plukovníka in memoriam. Jeho hrob se nachází na pražském Vinohradském hřbitově.