Jak vypadala zima a vánoce 1914 ve válečných zákopech

Jak prožívali první válečnou zimu roku 1914 vojáci, kteří ji museli trávit se zbraní v ruce a v zákopech na několika frontách první světové války? Tuto skutečnost přibližuje malá výstava, která je umístěna v přízemí Armádního muzea Žižkov.

Výstavu autorsky připravil kurátor Vojenského historického ústavu Praha Petr Bjaček a jejím jádrem je obrazový materiál, který dokumentuje zimu a vánoce roku 1914. V popiscích k fotografiím či dokumentům a v krátkých úvodních slovech k jednotlivým panelům je postižena tehdejší dobová atmoséfra i to, co vojáci cítili, co prožívali a s čím se svěřovali svým blízkým. Jsou zde ovšem i ukázky tehdejší oficiální propagandy.

Výstavu je možné vidět v Armádním muzeu Žižkov, jeho otevírací doba je od úterý do neděle vždy od 10.00 do 18.00. Vstup je zdarma.

Přinášíme nyní text Petra Bjačka, který vychází z informací obsažených na výstavě a dané problematice se věnuje.

První válečná zima

Až do 19. století určovala většinu válek takzvaná generální bitva, která rozhodla o celém konfliktu. Evropská společnost byla zvyklá na ustálený průběh válečných operací, které začaly na jaře nebo v létě a skončily na podzim, nejpozději začátkem zimy.

Nejinak tomu mělo být v očích plánovačů i v případě 1. světové války. Avšak optimistická proroctví se nenaplnila a žádná generální bitva válku v krátkém čase nerozhodla. Na konci roku tak všechny zúčastněné armády stály sice otřesené, ale stále bojeschopné na svých pozicích. Časopis Český svět o tom na začátku prosince napsal: „Všecky ty milionové zástupy odtáhly do svých určených posic za krásných teplých dní srpnových. Svítilo jim na cestu žhavé slunko léta a měkké, teploučké noci lichotivě ovívaly jejich rozpálená čela. Dva měsíce uplynuly a sychravý, chladný podzim je překvapil. Dnes už stojí před samými dveřmi zima se všemi svými hosty. A přichází velmi důrazně, jak vidět…“

Strávit zimu s armádou vyvedenou v poli byl jev na počátku 1. světové války stále neobvyklý, a generální štáby zúčastněných armád s ním měly jen povrchní zkušenosti. Všeobecně se předpokládalo, že v případě protažení vojenských akcí do zimy dojde k jakémusi „zakonzervování“ fronty a jejímu obnovení s příchodem jara. Takovému pojetí odpovídala i výstroj vojáků, která v roce 1914 obsahovala jen velmi málo specifických zimních prvků, a pokud takové prvky existovaly, byly k dispozici jen v nedostatečném počtu.

Během zimy skutečně došlo k jistému útlumu válečné aktivity a armády se soustředily spíše na udržení dosažených pozic, než svedení rozhodných bitev. Navzdory tomu představovala první válečná zima skutečnou a mrazivou zkoušku jak pro všechny zúčastněné vojáky, tak pro jejich velitele a logistické zabezpečení.

Štědrý den na frontě

Jen málokterému z mužů, které zastihl konec roku 1914 ve vojenském stejnokroji, se podařilo získat vysněnou vánoční dovolenou a strávit svátky v bezpečí se svou rodinou. Běžným scénářem bylo, že muži trávili vánoční svátky v pohotovosti se svými útvary na frontě nebo v zázemí.

Jak vypadal typický Štědrý den na frontě, nám ukazuje deník jednoho z rakousko – uherských vojáků, který si do něj 24. prosince 1914 poznamenal: „Štědrý den všední, šedivý. Parta si chtěla nastrojit vánoční stromeček, ale nechali jsme toho, raději nedělat illuse. Večer plynul suše, mlčky, protože jsme všichni byli duchem „doma“.

Někde vojáci dostali k vánocům i balíček, jeho obsah nám poodkrývá další deníkový záznam: „Po obědě jsme dostali balíčky „Liebes gabe“ od kterési vídeňské instituce s věnováním „Weihnachtspende für unsere tapferen Krieger 1914“. Já jsem dostal pohlednicový portrét arcivévody Evžena, 5 feldpostek, 10 cigaret v plechovém pouzdru, polévkovou konservu, 15 kostek cukru, malou tabulku čokolády, fajfku, špetku čaje a 4 sponky – sichrhajsky. Balíčky pro ostatní obsahovaly totéž. Nejvíce nás dojal ten portrét.“

Čas milosrdenství, dárků a dobrých skutků

Vánoční čas inspiroval obyvatelstvo k řadě dobročinných akcí, ať už se jednalo o prodej patriotik, jejichž výtěžek putoval na dobročinné účely, nebo o sbírky konkrétních předmětů určené pro válkou postižené spoluobčany. Dobročinné sbírky se staly i oblíbeným motivem dobové propagandy, která o nich obšírně informovala. Tímto způsobem nejen motivovala široké vrstvy obyvatelstva k aktivní účasti na nich, ale především veřejně demonstrovala národní soudržnost a sociální cítění.

Snad největší pozornosti se těšila sbírka, kterou pro sirotky po padlých rakouských a německých vojínech vypsaly dobročinné spolky až v dalekých USA. Loď s dárky věnovanými americkými dětmi připlula za neutuchajícího zájmu médií do janovského přístavu v Itálii na začátku prosince, v bednách na její palubě se ukrývalo množství zajímavých hraček i praktického teplého oblečení, které bylo před svou distribucí dokonce vystaveno v pražském Ledebourském paláci na Malé Straně. V příštích letech již podobná dobročinná akce nebyla možná, jen o několik měsíců později se Itálie zařadila mezi nepřátele Rakouska – Uherska a v dubnu 1917 vstoupily do války proti habsburskému mocnářství i USA.

„Upřímnou touhu, aby se všem bojujícím vojínům v poli dostalo příjemného vánočního překvapení“, pocítil i ministerský úřad pro válečnou péči. Jeho přípravou pověřil příbramskou likérku Bedřicha Kafky, c. k. dvorního dodavatele. „A tak odjížděl před Vánocemi z příbramského nádraží kompletně vypravený 32 vagonový vlak se slaďounkými rosolkami a kmínkami, které se tajily ve čtyřech tisících obrovských bednách.“ (Český svět, č. 17, roč. XI., 8. leden 1915). Nutno podotknout, že k původní objednávce 500 000 lahví přidala česká firma dalších 1 250 lahví svých sladkých likérů, jako dar bojujícímu vojsku.

Vánoční příměří

Na úseku západní fronty obsazeném britskými a německými vojáky došlo na Štědrý večer patrně k nejznámější epizodě vánočních svátků roku 1914. Znepřátelení vojáci uzavřeli po dobu svátků, bez vědomí svých nadřízených, spontánní příměří. Britský voják Bruce Bairnsfather o tom napsal domů: "Když se ohlížím zpět, těch jedinečných a podivných Vánoc bych se nezřekl pro nic na světě."

Na mnoha místech fronty začali němečtí vojáci slavit příchod vánoc zapálením světel na malých vánočních stromcích a zpěvem „Stille Nacht, heilige Nacht.“ Britští vojáci v protějších zákopech poznali známou melodii a někteří se spontánně přidali. Zakrátko již spousta vojáků obou stran opustila svoje úkryty a na zničeném pruhu země, který dělil obě znepřátelené strany, si užila několik hodin příměří. Vojáci si vyměňovali drobné dárky jako cigarety či odznaky ze svých stejnokrojů, jinde se objevilo několik případů fotbalových zápasů. Příměří bylo využito i k pohřbení těl padlých vojáků, která dosud ležela v prostoru mezi nepřátelskými zákopy.

Délka příměří se lišila na různých úsecích. Zatímco někde se vojáci vrátili k plnění svých povinností již druhý den, jinde se příměří prodloužilo až do nového roku. Samozřejmě se ale vánoční atmosféra nerozšířila na všech úsecích fronty, na mnoha místech se stále střílelo a velení se snažilo podobným úkazům zabránit. Rovněž na úsecích obsazených belgickou nebo francouzskou armádou měli vojáci o příměří s Němci, kteří okupovali jejich vlast, jen malý zájem.

I přes svůj omezený rozsah však zůstává vánoční příměří vzácným příkladem lidskosti a rozumu uprostřed válečného šílenství.

Petr Bjaček