Jako nový: unikátní MiG-15 ze sbírek VHÚ po renovaci

Vojenský historický ústav a jeho Letecké muzeum ve Kbelích se pyšní kompletní řadou sovětských letounů z konstrukční kanceláře Mikojana a Gurjeviče, které sloužily v československém a později českém vojenském letectvu. Nyní byla u jednoho z nich, letounu MiG-15bis SB, úspěšně završena renovace ve Vojenském technickém ústavu letectva a PVO. Letoun byl slavnostně představen v jednom z hangárů na kbelském letišti.

Renovovaný MiG-15bis SB byl předveden hostům a novinářům, slavnostnímu aktu byli přítomni náměstek ministra obrany České republiky Tomáš Kuchta, ředitel Vojenského historického ústavu Praha Aleš Knížek a ředitel Vojenského technického ústavu Jiří Protiva. Jako hosté byli přítomni rovněž piloti, kteří se stroji MiG-15 létali a pracovníci pozemního personálu, kteří se letadlům věnovali po servisní stránce.

Ředitel Vojenského historického ústavu Praha, plukovník Aleš Knížek, při předávání letounu po pětiměsíční renovaci, která proběhla ve Vojenském technickém ústavu, řekl: „Jsme velice rádi, že dlouhodobá spolupráce mezi oběma institucemi takto úspěšně pokračuje. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na renovaci tohoto cenného stroje podíleli, a jistě se můžeme těšit, že i další stroje z našich sbírek získají díky jejich schopnostem tak skvělou podobu, jakou má nyní tento MiG-15bis SB. Vojenský historický ústav Praha se může pochlubit světově unikátní sbírkou obsahující proudová letadla první generace ze 40. a 50. let 20. století. V nové muzejní sezóně v příštím roce bude tento MiG-15 opět součástí kolekce a bude k vidění v hangárech Staré Aerovky.“

VTÚ provedl u legendární „patnáctky“ zevrubnou repasi spočívající v desítkách mnohdy technologicky velice náročných odborných prací, jejichž hodnota byla zhruba 800 000 korun. „V případě restaurování letounu MiG-15bis SB se jedná již o několikátou spolupráci mezi dvěma vojenskými ústavy,” připomněl ředitel Vojenského technického ústavu Jiří Protiva. "Již dříve VTÚ pro VHÚ zrenovoval letouny Messerschmitt Me-262 a Jakovlev Jak-17." Na letounu MiG-15bis SB bylo provedeno odstranění povrchové koroze draku, a to tryskáním ultra vysokotlakým vodním paprskem, byl demontován překryt kabiny, včetně vystřelovací sedačky, závěsníky na zbraňové systémy. Byl proveden nový nástřik trupu, včetně výsostných znaků. Závěrečnou etapou byla kompletace stroje. Dobře jsou nyní vidět například v přídi usazené renovované kanóny. Ty také mechanici při předvádění letounu spustili a bylo možné si tedy celý mechanismus i zbraně prohlédnout.

O letounu také novinářům hodně vyprávěli přítomní letci, kteří se strojem měli bohaté zkušenosti. Všichni se shodovali, že šlo o letoun vysoké kvality, který byl zcela konkurenceschopný americkým strojům – to se ostatně projevilo i ve válce v Koreji, kde byl na počátku 50. let nasazen. „Bylo to dobré letadlo, sám jsem na něm začínal a můžu jen potvrdit, co říkají všichni,“ zmínil například Oldřich Pelčák, někdejší československý kosmonaut. S letounem bylo možné přistát i na krátké travnaté ploše, byl velmi odolný, jeho rychlost překračovala i 1000 kilometrů v hodině.

MiG-15 se stal vůbec nejrozšířenějším letounem v historii československého letectva. Tento typ byl od roku 1952 vyráběn licenčně také v Československu. Nejprve v závodě Rudý Letov a později v Aeru Vodochody. Produkce v Aeru nejen pro potřeby československého letectva, ale i na export činila úctyhodných 3 405 strojů.

Po příchodu modernějších typů do výzbroje bylo mnoho MiGů 15 přestavěno na celou řadu variant pro různé účely. Jedním z nich je i tento konkrétní letoun MiG-15bis SB, který představuje stíhací bombardovací variantu určenou především pro ničení pozemních cílů. Tato úprava vznikala přestavbou starších strojů od roku 1968 v Leteckých opravnách Kbely, v prostorách kbelského letiště.

Letoun MiG-15bis SB (3255), výrobní č. 613255 renovovaný ve VTÚ L a PVO má za sebou pestrý životopis. Byl vyroben 19. května 1956 a postupně sloužil na letištích ve Sliači, Hradčanech, Přerově a Hradci Králové. Stroj dolétal v roce 1982 a patří tak k posledním MiG-15 létajícím v československém letectvu. Poslední let uskutečnil pilot Kučera 15. října 1982. Stroj při 2 506 vzletech nalétal téměř 1 800 hodin. Do sbírek VHÚ byl předán v březnu 1985. Poté byl vystavován ve vnějších expozicích Leteckého muzea. V roce 2016 byl přemístěn do areálu Staré Aerovky, kde v hangáru číslo V vznikla expozice bombardovacích letounů. Od června 2016 na něm probíhala renovace ve VTÚ L a PVO do původního stavu.

Mikojan-Gurjevič MiG-15bis SB - Stíhací bombardovací letoun - SSSR / 1947

Stavba prvního prototypu stíhacího letounu I-310 poháněného britským motorem Rolls-Royce Nene I začala na jaře 1947 a první start absolvoval 30. prosince 1947. V polovině března 1948 bylo rozhodnuto o zavedení I-310 do sériové výroby pod označením MiG-15.

Od roku 1949 se vyráběla verze MiG-15bis s výkonnějším motorem a od roku 1950 také dvoumístná cvičná verze označená MiG-15UTI.

V roce 1951 byla v Moskvě podepsána dohoda o licenční výrobě MiG-15 v Československu. Ta se rozběhla v roce 1952 v Letovu a následující rok v Aeru ve Vodochodech. V Československu bylo vyrobeno 3 405 strojů MiG-15, MiG-15bis a MiG-15UTI. Letouny byly zpočátku označovány jako S-102 (MiG-15) a S-103 (MiG-15bis). Od roku 1958 byly některé stroje adaptovány na bitevní verzi MiG-15SB respektive MiG-15bis SB se čtyřmi závěsníky pro podvěsnou výzbroj.

Část letounů S-102 a S-103 tvoří rovněž fotoprůzkumné varianty MiG-15bis F a MiG-15bis R. Kromě různých kamer pro letecké snímkování nesly výzbroj zredukovanou na jeden kanón ráže 23 mm.

V Československu vznikly také speciální verze MiG-15T (MiG-15bisT), pro vlekání cvičných terčů.

Cvičná varianta MiG-15UTI se v Československu vyráběla pod označením CS-102 od roku 1955 v Aeru Vodochody, kde jich vzniklo přes 2 000 kusů. Tři upravené stroje MiG-15UTI sloužily ke zkouškám vystřelovacích sedadel VS-1 pro letoun L-39 Albatros.

Výzbroj sestává ze zabudované hlavňové výzbroje (1 x kanón N-37 ráže 37 mm, 2 x kanón NR-23 ráže 23 mm) a neřízené protizemní výzbroje nesené na podkřídlových závěsnících.

Motor Klimov VK-1 (26,5 kN)

Rozpětí 10,08 m

Délka 10,86 m

Hmotnost prázdného letounu 3 740 kg

Max. vzletová hmotnost 5 641 kg

Max. rychlost 1 075 km/h

Dostup 15 500 m

Dolet 1 680 km

Kanónová lafeta pro MiG-15

V Leteckém muzeu Kbely je vystavena také kanónová lafeta pro MiG-15. Lafeta je určena pro jeden kanón N-37 a dva kanóny NS-23 nebo NR-23. Kanón N-37 ráže 37 mm zkonstruoval A. E. Nudělman a vyráběl se od roku 1946. Zásoba munice v modulu činila 40 kusů granátů. Kanón NS-23 konstruktérů Nudělmana a Suranova má ráži 23 mm a v lafetě se nacházelo 160 granátů pro oba kanóny. Od roku 1950 ho nahradil kanón NR-23 stejné ráže, ale s vyšší kadencí. Celý modul je možné na lankách spustit na připravený montážní vozík, což velmi usnadňuje obsluhu zbraní a doplňování munice.