Jan Kaleta - Pod francouzskou vlajkou

Válka v Indočíně v letech 1945 až 1954 je dnes vnímána především jako oprávněný boj vietnamského osvobozeneckého hnutí proti francouzské koloniální nadvládě. V letech 1949–1950 se však Indočína stala, díky čínské intervenci a podpoře Viet Minhu Sovětským svazem, také jedním z bojišť studené války, kde se vojensky střetl Východ se Západem. V řadách francouzské Cizinecké legie v té době bojovaly stovky Čechů. Mnozí z nich měli za sebou zkušenost z bojů 2. světové války a předpokládali, že vzdálený konflikt je jen předehrou k událostem, které s sebou přinesou pád komunistického režimu v Československu. Jedním z nich byl i Jan Kaleta.

Narodil se 23. května 1913 v ještě nerozděleném Těšíně a v jeho polské části strávil dětství. Po vychození obecné školy a nižšího reformního reálného gymnázia pokračoval ve studiu na české vyšší průmyslové škole v Plzni, kde v roce 1933 maturoval. Následně nastoupil vojenskou prezenční službu. Po jejím skončení se krátce vrátil do civilního života, ale v té době se rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. Roku 1935 zahájil studium Vojenské akademie v Hranicích, které úspěšně absolvoval o dva roky později.

Již počátkem dubna 1939 odešel z obsazené vlasti, stal se jedním ze zakládajících členů čs. vojenské skupiny v zahraničí, takzvané Krakovské šestky, a byl jejím prvním designovaným velitelem. Následně odjel do Francie. Prošel Cizineckou legií a v říjnu 1939 jej převedli do formující se čs. armády v jihofrancouzském Agde. Po pádu Francie v červnu 1940 byl evakuován do Velké Británie. Vzhledem k velkému počtu důstojníků v československých jednot￾kách požádal o uvolnění pro službu v de Gaullově armádě „Svobodné Francie“. V roce 1943 odjel na Madagaskar, kde sloužil do konce války.

Po návratu do osvobozené vlasti byl v březnu 1946 jmenován důstojníkem československé vojenské mise ve francouzské okupační zóně Německa a koncem ledna 1948 u velitelství americké armády ve Frankfurtu nad Mohanem.

Krátce po komunistickém převratu, počátkem dubna 1948, na toto místo rezignoval a oznámil do Prahy, že zů- stane na Západě. V Československu byl zbaven hodnosti majora a bylo proti němu zahájeno trestní stíhání. Vstoupil znovu do francouzské armády a sloužil u 13. polobrigády Cizinecké legie. Čtyři roky strávil v Indočíně, mimo jiné jako velitel oblasti Tonkinu, tedy severní části dnešního Vietnamu. Po francouzské porážce u Dien Bien Phu odjel do Francouzské severní Afriky. Několik let žil v metropolitní Francii, ale v roce 1957 se vrátil na Madagaskar. V legii sloužil až do 70. let 20. století. Zemřel 26. listopadu 1987 v jihofrancouzské Nice.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 31. května 2019.