Jaroslav Bala se narodil 27. září 1911 v Hradci Králové. V roce 1931 nastoupil vojenskou prezenční službu, o rok později vystudoval pilotní školu a jako rotmistr délesloužící už u vojenského letectva zůstal.
Koncem června 1939 přešel tajně hranice do Polska. V září jej přijali do výcvikového střediska francouzského bombardovacího letectva, ale do bojů ve Francii nezasáhl. Koncem června 1940 evakuoval do Velké Británie a již za měsíc sloužil u RAF. Létal u československé 311. bombardovací peruti jako pilot letounu Vickers Wellington. Byl členem jedné ze tří posádek, které v noci z 10. na 11. září 1940 podnikly první bojovou akci 311. perutě, útok na seřaďovací nádraží v Bruselu.
Od září 1941 do ledna 1942 se připravoval u 138. perutě s letouny Armstrong Whitworth Whitley na vysazování parašutistů na území nepřítele, ale nakonec se vrátil zpět ke své peruti. Od května 1942 létal jako kapitán letadla u čs. 311. perutě v rámci Coastal Command. Dne 15. července 1942 zaútočil v Biskajském zálivu u španělského pobřeží na ponorku. Šlo opět o prvenství, byl to první protiponorkový útok 311. perutě. Sice plavidlo nepotopil, ale provedení útoku hodnotila britská admiralita jako zcela bezchybné. V říjnu 1944 se přesunul do Polska a pak do Košic jako pobočník určeného velitele letectva na osvobozeném území generála Aloise Vicherka. Za svoje služby získal kromě tří Československých válečných křížů 1939 třeba i pochvalné uznání Jeho Veličenstva krále za zásluhy ve službě. Z vojenského dopravního letectva odešel v lednu 1947 v hodnosti štábního kapitána do zálohy.
Do května 1949 byl zástupcem Československých aerolinií v Paříži. Jako bývalého příslušníka RAF jej propustili ze zaměstnání a povolali do Prahy. Po dvouměsíční vazbě na Státní bezpečnosti pracoval jako dělník a v lednu 1950 podruhé unikl do zahraničí. Původně měl v úmyslu se usadit v Austrálii, ale pak zůstal v Evropě. Od roku 1952 působil pod jménem „Allan Brown“ ve štábu zpravodajské skupiny generála Františka Moravce v Německu. Pracoval ve studijním oddělení a dělal instruktora ve škole „Delta“ v Dieburgu.
Pak jej díky letecké praxi vybrali pro naprosto ojedinělý úkol. S kurýrem Jaroslavem Křivohlavým prodělali v Bedfordu ve Velké Británii na letišti RAF výcvik v balonovém létání. Jaroslav Bala poté v Moravcově štábu řídil pokusy o vysílání kurýrů tajně balony přes železnou oponu. V polovině padesátých let skupina činnost ukončila a Bala se, stejně jako František Moravec, usadil ve Spojených státech amerických. Tam se jeho stopa ztrácí, naštěstí pro něj, i Státní bezpečnosti. Zemřel 7. prosince 1992 v San Diegu, pravděpodobně po dlouhé nemoci.