Narodil se 23. srpna 1895 v Petřvaldíku (dnes část Petřvaldu) na Novojičínsku. Krátce po maturitě na obchodní akademii byl povolán ke službě v rakousko‑uherské armádě. Absolvoval záložní důstojnickou školu a byl odeslán na východní frontu. Zanedlouho se však dostal do ruského zajetí, odkud se přihlásil do čs. legií. Od léta 1917 jezdil po zajateckých táborech jako náborový emisar legií. Později sloužil u elitního úderného praporu tzv. kornilovců, protože se mu v chaosu ruské revoluce již nepodařilo dostat se k čs. jednotkám. Do poloviny roku 1919 bojoval proti bolševikům v Děnikinově armádě na jihu Ruska.
Po návratu do vlasti se stal důstojníkem z povolání. Okupace jej zastihla v hodnosti podplukovníka generálního štábu na ministerstvu národní obrany. Okamžitě se zapojil do vznikající odbojové organizace Obrana národa a koncem roku 1939 odešel před hrozícím zatčením za hranice. Tzv. balkánskou cestou se koncem ledna 1940 dostal do Francie, kde naposledy zastával funkci velitele 3. čs. pěšího pluku, který však již do bojů nezasáhl. Po příjezdu do Velké Británie byl znovu zařazen na ministerstvu národní obrany v Londýně.
V září 1944 odjel do Sovětského svazu. Ve funkci náčelníka štábu Velitelství osvobozeného území byl očitým svědkem sovětské anexe Podkarpatské Rusi. V polovině ledna 1945 zastupoval nepřítomného generála Hasala během obsazení čs. vládních budov v Chustu milicí. Po tomto incidentu museli čs. vojáci definitivně opustit toto nejvýchodnější území předválečné republiky. V dubnu 1945 se stal zástupcem velitele 1. čs. samostatné brigády a v této funkci se zúčastnil poslední fáze osvobozovacích bojů vedených naší východní armádou na území ČSR.
Před komunistickým převratem dosáhl hodnosti brigádního generála a únor 1948 jej zastihl ve funkci velitele II. armádního sboru v Písku. Již v červnu 1949 byl postaven mimo činnou službu a následně vyhozen z armády. Koncem ledna 1950 byl zatčen a poslán do tábora nucené práce na hrad Mírov, který byl určen primárně pro důstojníky. Byl jedním z deseti generálů čs. armády, vězněných v tomto zařízení. Během pobytu v TNP se rapidně zhoršil jeho zdravotní stav. Musel být hospitalizován ve vězeňské nemocnici v Olomouci, kde dne 7. března 1951 zemřel. Tábory nucené práce byly krátce nato jako nezákonné zrušeny.