Legionářští důstojníci byli páteří předválečné československé armády. Nejinak tomu mělo být i v obranné válce proti německé agresi, s níž vojáci po nástupu Adolfa Hitlera k moci počítali. Jedním z těch, kteří měli nést první nápor agresora, byl i Jaroslav Mikuláš Novák, jenž v tragických podzimních dnech roku 1938 velel tvrzi Hanička v Orlických horách.
Narodil se 25. dubna 1897 ve Staré Skřeněři (dnes místní část Nového Bydžova). Krátce po vychození škol nastoupil v říjnu 1915 službu v rakousko‑uherské armádě. Po několika týdnech pobytu na ruské frontě se počátkem července 1916 dostal do zajetí, kde se okamžitě přihlásil do čs. legií. Byl rozvědčíkem, účastnil se bitvy u Zborova a bojů proti bolševikům na Transsibiřské magistrále. V legiích prodělal celkem 34 bitev. Do své rodné vlasti se vrátil až v dubnu roku 1920 a zůstal v armádě jako důstojník z povolání. Sloužil v různých posádkách, naposledy jako velitel VII. praporu hraničářského pluku 19. Z tohoto titulu byl také v době mobilizace velitelem tvrze Hanička. Svými nadřízenými byl hodnocen jako nadprůměrný voják.
Bezprostředně po okupaci se zapojil do domácího odboje a stal se velitelem jedné z oblastí Obrany národa, tedy „podzemní armády“ na Českomoravské vysočině. Na jaře 1940 se mu před hrozícím zatčením podařilo odejít za hranice. V polovině května přijel do jihofrancouzského Agde, kde se v té době formovala čs. zahraniční armáda. Bojů ve Francii v červnu 1940 se účastnil jako první pobočník velitele čs. divizní pěchoty generála Jaroslava Čiháka. Po evakuaci do Velké Británie prošel různými velitelskými funkcemi u čs. pozemních jednotek a v roce 1943 byl vyslán do Sovětského svazu. Loď Duchess of York, na níž cestoval, však byla u afrických břehů potopena a po marném čekání na nové sovětské vstupní vízum byl na jaře 1944 přidělen k britským tankovým jednotkám na Středním východě. Koncem srpna 1944 se stal náčelníkem Čs. administrativního štábu v Jeruzalémě. Do vlasti se vrátil jako jeden z posledních zahraničních vojáků až v březnu 1946.
Za svoji činnost v obou válkách byl Jaroslav Mikuláš Novák vyznamenán vysokými čs. i spojeneckými řády a vyznamenáními. Byl například nositelem čs. Řádu Sokola s meči nebo důstojnického stupně Řádu Britského impéria. Již před únorem 1948 jej sledovalo Reicinovo Obranné zpravodajství. Krátce po komunistickém převratu byl postaven mimo službu a na konci roku 1948 propuštěn z armády. Roku 1950 mu byla odejmuta hodnost plukovníka. V roce 1953 jej ve vykonstruovaném procesu odsoudili na čtyři roky do vězení. Jaroslav Mikuláš Novák zemřel 7. května 1985 v Litoměřicích.