Jaroslav Rošický se narodil 19. září 1884 v Třešti. Ve válce bojoval nejprve na východní frontě v Haliči, kde byl roku 1915 těžce raněn, později byl nasazen na sočské frontě v Itálii. Počátkem července 1917 však kvůli dřívějšímu zranění onemocněl, byl uznán dočasně neschopným služby v poli a jmenován učitelem taktiky na c. a k. pěchotní kadetní škole v Praze. Během svého pobytu v zázemí se jako vlastenecky smýšlející důstojník rozhodl zapojit do odboje a v srpnu 1918 v Praze navázal styky s členy odbojové organizace Maffie. Od nich dostal za úkol podniknout takové kroky, aby Národní výbor ještě před zhroucením monarchie disponoval vojenskými silami, o něž by se mohl v rozhodujícím momentu opřít. Během měsíce se mu podařilo z podobně smýšlejících českých důstojníků vytvořit tajný štáb, který začal na tomto úkolu intenzivně pracovat.
Již odpoledne 28. října tak mohl Jaroslav Rošický dle předem připraveného plánu zahájit organizaci prvních zárodků českého domácího vojska. Nejprve kolem sebe na Staroměstském náměstí shromáždil z davu manifestujících vlastenců osoby ve vojenských stejnokrojích. Následně se s nimi v průvodu přesunul na ostrov Žofín, kde z první tisícovky dobrovolníků utvořil strážní skupiny, které měly za úkol zajistit padesát předem připravených okrsků Prahy. Příliv dobrovolníků neustával ani v dalších dnech. Jaroslav Rošický proto mohl přikročit k budování regulérních vojenských útvarů. Již večer 29. října nařídil postavení 1. čs. pěšího pluku, ráno 30. října pak měl k dispozici dvě setniny českých námořníků, které rychle získaly charakter úderných oddílů. Osobně se staral o jejich inspekci, zásobování potravinami, a zejména vyzbrojení. Přítomnost čs. ozbrojených sil byla klíčová i při obsazení c. a k. Vojenského velitelství v Praze.
Po říjnových událostech vojenská kariéra Jaroslava Rošického pozvolna uhasínala, na čemž měly podíl také jeho časté zdravotní komplikace. Již 1. prosince 1922 byl v hodnosti majora přeložen do výslužby. Podnikal, provozoval živnostnictví a později žil z vojenských výsluh. Po německé okupaci se opět zapojil do odboje. Společně se svým synem atletem a komunistickým novinářem Evženem Rošickým byl napojen na odbojovou skupinu Kapitán Nemo. Oba však 18. června 1942 zatklo gestapo a o sedm dní později byli popraveni na Kobyliské střelnici.