Josef Jiří Švec

První československý důstojník, který v roce 1918 velel obraně proti obrněné technice nepřítele a který nasadil obrněnou techniku v boji. V polovině října 1918 převzal velení 1. československé střelecké divize. Poté, co mu její příslušníci vyslovili nedůvěru, spáchal sebevraždu.

Josef Švec se narodil 19. července 1883 v Čenkově, v okrese Jihlava. Navštěvoval gymnázium v Pelhřimově, později studoval na učitelském ústavu. Od roku 1903 působil na obecné škole v Třebíči, kde se stal místonáčelníkem sokolské jednoty. V roce 1911 byl vyslán Českou obcí sokolskou jako učitel tělocviku na dívčí gymnázium v Jekatěrinodaru na Kavkaze. Po vypuknutí první světové války vstoupil 24. srpna 1914 jako dobrovolník do České družiny. V letech 1914 a 1915 se vyznamenal v bojích v Karpatech a u Gorlice, 1. ledna 1915 byl povýšen na desátníka, 5. března 1915 na četaře a 18. května 1915 na praporčíka. 23. července 1915 byl vyznamenán medailí sv. Jiří IV. stupně, 2. listopadu 1915 řádem sv. Stanislava III. stupně s meči a stuhou a 3. července 1916 řádem sv. Anny IV. stupně s nápisem Za chrabrost. V prosinci 1916 přestoupil při hromadném přestupu vojáků čs. brigády na pravoslaví a přijal jméno Jiří. Od roku 1916 velel 8. rotě 1. střeleckého pluku, 4. ledna 1917 byl povýšen na podporučíka. Svou rotu vedl také v bitvě u Zborova 2. července 1917. Na poručíka byl povýšen 4. srpna 1917 a od srpna 1917 také velel 3. praporu 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi. Dne 27. října 1917 byl vyznamenán křížem sv. Jiří IV. stupně.

Při odchodu legií z Ukrajiny se 25. února 1918 stal prvním československým důstojníkem v historii, který velel obraně proti obrněné technice nepřítele. Dva německé obrněné automobily napadly mezi Korostyševem a Carevkou zadní voj 1. československé střelecké divize, tvořený Švecovým praporem. Čechoslováci se ukryli do příkopů a do lesa, který po obou stranách lemoval silnici, a ručními granáty a střelbou z pušek průbojným střelivem zahnali oba obrněnce na útěk. Po vypuknutí bojů proti bolševikům převzal velení 1. čs. střeleckého pluku. Velel všem československým silám při dobytí Penzy 29. května 1918. Zde se stal opět prvním československým důstojníkem v historii, který takticky nasadil obrněnou techniku v boji. Do útoku na město nasadil dva ze tří obrněných automobilů, ukořistěných bolševikům o den dříve.

Podílel se na dobytí Samary 8. června 1918 a Kazaně 7. srpna 1918. Dne 27. srpna 1918 byl povýšen na plukovníka. Velel obraně Kazaně a též její evakuaci 10. září 1918. V polovině října 1918 převzal velení 1. československé střelecké divize, vyčerpané stálými boji. Když na stanici Aksakovo jeho vojáci odmítli splnit rozkaz zastavit postup bolševiků na Ufu a vyslovili mu nedůvěru, v prvních hodinách 25. října 1918 se zastřelil. Jeho oběť přiměla československé dobrovolníky k obnovení kázně. Pohřben se konal 28. října 1918 v Čeljabinsku.

V roce 1923 byl in memoriam vyznamenán řádem M. R. Štefánika Sokol s meči. V září 1933 byly jeho ostatky převezeny do vlasti a 1. října 1933 slavnostně uloženy v Památníku národního osvobození na Vítkově. Na podzim 1940 byly na pokyn nacistických okupantů bez publicity převezeny do rodinného hrobu v Třešti.

Tomáš Jakl