Josef Kholl

Patřil do generace, vychované Masarykovou republikou k vlastenectví a občanské obětavosti. Významný představitel druhého odboje.

Jeho frontový velitel generál Ludvík Svoboda jej považoval za „výtečného velitele, odvážného, dobrého, spravedlivého a vzácného člověka“. Stejně tak si jej cenil jeho předchozí velitel generál Karel Klapálek a také řadoví vojáci, kteří si u elegantního a noblesního Josefa Kholla vedle jeho odvahy zvláště cenili toho, že byl zcela stejně náročný na ně i na sebe.

Hrdina od Tobruku či Kyjeva a Dukly se narodil na prahu jedné světové války 22. července 1914 v Plavsku u Stráže nad Nežárkou v rodině lesníka, aby on sám svou odvahu a vlastenectví za cenu sebeobětování projevil v dalším světovém konfliktu…

Po maturitě na příbramské reálce v roce 1933, nastoupil dobrovolně vojenskou službu. Přání otce, aby se po návratu do civilu stal lesníkem, stejně jako přání maminky, aby byl úředníkem, Josef nevyslyšel. Po roce vojny se přihlásil na Vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1936 jako čerstvý poručík pěchoty nastoupil službu u pěšího pluku 38 v Berouně, s nímž prožil i potupu mnichovského diktátu.

Na počátku nacistické okupace se zapojil na Berounsku do ilegální vojenské organizace Obrana národa, ale zásahy gestapa jej donutily odejít z okupované vlasti. Do zahraničního odboje odešel Josef Kholl 5. března 1940 u obce Bílá a přes Slovensko a Balkán se v červenci dostal na Střední východ, kde se později stal příslušníkem Klapálkova Čs. pěšího praporu 11 – Východního, s kterým se po tažení v Sýrii jako zástupce velitele 4. pěší roty zúčastnil na sklonku roku 1941 i dnes již legendární obrany obklíčeného libyjského přístavu Tobruk.

V červnu 1943 byl poslán na vlastní žádost na východní frontu, kde čs. jednotka citelně postrádala aktivní důstojníky. Jeho vojenské schopnosti posilovaly i bojové zkušenosti a tak se záhy stal ceněnou a uznávanou posilou. Zprvu jako zástupce a poté velitel praporu se osvědčil v řadách 1. čs. samostatné brigády v SSSR v tvrdých bojích o Kyjev, Bílou Cerkev a Žaškov. Jako schopný, náročný, ale zároveň velice lidský velitel byl u svých vojáků velice oblíben.

Výrazně se jeho velitelský talent projevil již v listopadu 1943 v době nástupu na Kyjev, kdy nesl se svým praporem hlavní nápor brigády na ukrajinskou metropoli. Díky jeho mistrnému velení jeho vojáci rozhodným útokem zničili odpory nepřítele na žitomirské silnici, pronikli do hloubky obrany protivníka a znemožnili zničení mostu u nádraží Kyjev I. V útoku pokračovali v noci a na úsvitě 6. listopadu 1943 obsadili část Kyjeva, pronikly až na řeku Dněpr a tím včas a beze zbytku splnili svěřený brigádní úkol.

Se svou brigádou se zúčastnil v hodnosti štábního kapitána jako velitel 1. pěšího praporu i krvavých bojů v Karpatech. Zde také 22. září 1944 jeho život ukončila na polském území u trigonometru 694 (krvavě proslulá Hyrowa hora) poblíž města Dukla zbloudilá střepina nepřátelského dělostřeleckého granátu…

Protože mrtví hrdinové nebyli, na rozdíl od těch živých, pro pozdější komunistický režim nebezpeční, byl Josef Kholl v roce 1969 povýšen na generálmajora in memoriam a jmenován Hrdinou ČSSR. Od té doby jeho portrét po celé období husákovské normalizace zdobil nejednu síň tradic vojenských útvarů ČSLA. To však není žádný důvod, abychom na tohoto vlastence a odvážného vojáka dnes zapomínali…

Jindřich Marek

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.