Karel Mathes - Gestapu utekl cestou na výslech

Hodinu před půlnocí 17. listopadu 1941 po velké průtrži mračen zasáhla obklíčený Tobruk povodeň, která zaplavila podstatnou část obranného úseku Čs. pěšího praporu 11 – Východního. Druhý den měl u jednotky nejvíce starostí s doplněním zničeného a odplaveného materiálu hospodářský důstojník praporu poručík Karel Mathes. Ten se do řad čs. jednotky dostal po velice dramatickém útěku z protektorátu.

Záložní důstojník dělostřelectva, který se narodil 28. října 1909 na Žižkově (dnes součást Prahy), však za války zažil mnohem dramatičtější chvíle. V březnu 1939 vedl v Domažlicích 3. oddíl starších skautů (roverů), s nímž již první den nacistické okupace složili přísahu a aktivně se zapojili do odboje. V rámci tzv. Smudkovy aféry byl však 4. dub￾na 1940 zatčen gestapem a převezen do Prahy. Když jej 9. května 1940 gestapáci převáželi z výslechu na Pankrác, zastavili se poblíž Palackého mostu a odešli do jednoho domu za jistou záležitostí. Spoutaný vězeň však neváhal, duchapřítomně se protáhl staženým okénkem vozu na ulici a utekl.

Český policista, který stál na rohu ulice, jej sice viděl, ale obrátil se na druhou stranu a z místa raději odešel. Uprchlík se nejprve ukryl ve sklepě blízkého domu a po uklidnění situace odjel tramvají do Holešovic, kde přespal poblíž Libeňského mostu. Příští den potkal známého z Chodska, jenž ho přivedl mezi odbojáře a ti mu pomohli k útěku do zahraničí.

Hranice protektorátu přešel 19. května 1940 u obce Vrbovce a přes Bělehrad se dostal na Střední východ, kde 11. července 1940 nastoupil službu u čs. jednotky. Prožil tažení v Sýrii i obranu Tobruku a poté v létě 1943 plavbu lodí kolem Afriky až do Velké Británie. Zde se přihlásil na východní frontu a v roce 1944 se stal příslušníkem 3. čs. samostatné brigády v SSSR. Do vlasti se vrátil vítězně v hodnosti kapitána a setkal se se svými skauty, kteří úspěšně působili v bojové skupině Niva.

Karel Mathes po válce v armádě zůstal a v listopadu 1946 byl jmenován zástupcem vojenského a leteckého atašé ČSR ve Washingtonu. Po roce 1948 byl však z této funkce komunisty odvolán, vyhozen z armády a směl dělat jen podřadnější práce. Dva roky například pracoval s lidmi podobného osudu jako nádeník při stavbě „mostu inteligence“ spojujícího Malou Chuchli s Braníkem (nyní Branický most). Plné rehabilitace se dočkal až po listopadu 1989. V květnu 1995 mu bylo uděleno čestné občanství města Domažlice. Hrdina domácího i zahraničního odboje zemřel v Praze 27. května 1996.

Jindřich Marek

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 15. listopadu 2019.