Karel Vašátko se narodil 13. července 1882 v tehdy samostatné obci Litohrady, dnes části Rychnova nad Kněžnou. V Rychnově nad Kněžnou absolvoval osmileté gymnázium. Po vojenské službě v rakousko‑uherské armádě nastoupil studium práv, ale po roce přestoupil na Filosofickou fakultu České univerzity Karlo‑Ferdinandovy v Praze, kde studoval historii a zeměpis. V roce 1912 odjel pracovat k příbuzným do Ruska, kde se stal správcem rozsáhlého statku svého strýce ve vsi Vilije v Ostrožském újezdu ve Volyňské gubernii. Po vypuknutí války byli jak Karel Vašátko, tak jeho strýc internováni jako rakousko‑uherští státní občané.
Ještě v srpnu 1914 se Karel Vašátko dobrovolně přihlásil do České družiny a byl zapsán do její 2. roty jako vojín. Na frontu odešel v listopadu 1914. Velmi úspěšně se účastnil desítek nebezpečných průzkumných akcí v nepřátelském zázemí. Za své bojové zásluhy získal Kříž sv. Jiří I., II., III. a IV. stupně a Medaili sv. Jiří II., III. a IV. stupně. Působil také při náboru zajatců do čs. jednotek.
V bitvě u Zborova 2. července 1917 šel do útoku v hodnosti praporčíka mezi prvními, ve skupině vybraných vrhačů granátů před první polorotou 2. roty 1. československého střeleckého pluku. Mezi druhou a třetí linií rakouskouherských zákopů byl raněn do hlavy. Střepina granátu mu na zátylku odštípla kus lebky a obnažila mozek. Za své hrdinství v bitvě u Zborova obdržel Řád sv. Stanislava III. stupně s meči a stuhou, Řád sv. Jiří IV. stupně a Kříž sv. Jiří IV. stupně s vavřínovou ratolestí. Na podzim 1917 byl povýšen na podporučíka a po částečném zotavení ze zborovského zranění se v únoru 1918 vrátil do služby.
V dubnu 1918 byl přidělen ke štábu Československého sboru a do konce roku postupně povýšen do hodnosti podplukovníka. Zemřel 9. ledna 1919 v Čeljabinsku na následky operace zranění od Zborova. Druhá rota 1. čs. střeleckého pluku si na jeho počest zvolila čestný název Vašátkova. V roce 1933 byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy v Památníku osvobození v Praze. Za protektorátu byly na příkaz okupantů bez publicity uloženy v rodinném hrobě v Solnici nedaleko od Litohrad, kde spočívají dodnes. Synovec Karla Vašátka, Alois Vašátko, byl vojenským letcem. Za druhé světové války velel 312. československé stíhací peruti a posléze i celému československému Wingu.