Kontrolní mobilizace v roce 1957

Zavedení zbraní hromadného ničení do výzbroje armád hlavních světových geopolitických hráčů USA a SSSR v polovině padesátých let a změny jejich použití, kdy se počítalo s hromadnými jadernými údery na obou stranách, nutily armády zvyšovat bojovou pohotovost a připravenost a zrychlit mobilizační rozvinování. Vzhledem k tomu, že se československé ozbrojené síly nacházely v prvním sledu vojsk Varšavské smlouvy, provádělo československé velení vedle organizačních změn a modernizace výzbroje rovněž prověrku systému mobilizace ozbrojených sil, a to povoláním vybraných ročníků na cvičení nebo formou kontrolní mobilizace určitých jednotek případně svazků.

Vojenská komise obrany ÚV KSČ v květnu 1957 schválila záměr uskutečnit u 6 mírových útvarů Československé lidové armády kontrolní mobilizace. Šlo o jednotky prvního sledu, které za branné pohotovosti státu vytvářely spolu s Pohraniční stráží kryt státní hranice nebo posilovaly jejich obranu jak na zemi, tak ve vzduchu. Kromě jednoho rámcovaného pluku na Slovensku, jenž patřil ke druhému mobilizovanému sledu.

Kontrolní mobilizace vyvrcholily na podzim téhož roku, tedy 1957. Za tím účelem bylo povoleno povolat pro doplnění útvarů 9 000 vojáků v záloze a dodat z národního hospodářství 890 motorových vozidel všech druhů, 178 přívěsů a 17 strojů pro zemní a silniční práce. Doplnění záloh proběhlo u 11. střeleckého pluku v Klatovech, 13. letištního praporu v Žatci, 59. mechanizovaného pluku v Čáslavi. Dva zbývající útvary stavěly navíc své mobilizační "dvojče" 19. letištní prapor v Čáslavi 21. letištní prapor a 63. střelecký pluk v Michalovcích 110. střelecký pluk.

Kromě toho byla v polovině října u 68. střeleckého pluku v Domažlicích uskutečněna zkušební mobilizace, při níž bylo povoláno 1 157 vojáků v záloze z toho 67 důstojníků. Z civilního sektoru bylo dodáno 38 automobilů a traktorů, 7 přívěsů a 1 stroj pro zemní práce. V Čáslavi a v Michalovcích byli vojáci následně ponechaní na cvičení v délce 28 dní. U ostatních útvarů byli vojáci po dosažení mobilizační pohotovosti a prověření válečné organizace demobilizováni.

Cílem kontrolních mobilizací bylo prověřit skutečný stav všech mobilizačních příprav s ohledem na jejich zrychlení. Přezkušovala se připravenost velitelů a štábů, reálnost lhůt pro dosažení mobilizační pohotovosti a stupeň bojové připravenosti zmobilizovaných útvarů a součinnost místních orgánů vojenské správy, státní moci a KSČ.

Cílem zkušební mobilizace u 68. střeleckého pluku v Domažlicích bylo kromě toho přezkoušet některá nová opatření ke zrychlení mobilizace. Šlo především o zkrácení doby potřebné k doručení povolávacích rozkazů vojákům v záloze. Ty byly uloženy místo u okresních vojenských správ na národních výborech v příslušných obcích a městech. Kromě toho bylo na národních výborech uloženo vystrojení pro povolávané vojáky.

Každý útvar měl přesně stanovený cíl. Klatovský 11. střelecký pluk měl za úkol vyvést do 4 hodin po vyhlášení bojové pohotovosti první sled a zatímco plnil bojový taktický úkol , měl se pluk rozvinout na válečné počty a do 24 hodin po přijetí mobilizačního telegramu dosáhnout bojové pohotovosti. Všechny tři letištní prapory v Žatci a v Čáslavi měly neprodleně po vyhlášení bojového poplachu vyvést první sled a zajistit jím činnost bojových leteckých útvarů na jiných letištích (bojová pohotovost do 24 hodin).

V Čáslavi dislokovaný 59. mechanizovaný pluk měl do 6 hodin po vyhlášení bojového poplachu vyvést první sled do prostoru záložního shromaždiště, rozvinout se na válečné počty a dosáhnout bojové pohotovosti do 30 hodin. Plně rámcovaný 63. střelecký pluk v Michalovcích, který v míru čítal jen 211 osob, se měl, pro dané účely, rozvinout do dvou dnů na válečné počty v síle 2 301 osob a do 4 dnů postavit nový válečný 110. střelecký pluk o stejné naplněnosti. V Domažlicích 68. střelecký pluk vyváděl svůj první sled do prostoru záložního shromaždiště do 4 hodin od obdržení mobilizačního telegramu a nejpozději do 24 hodin dosahoval bojové pohotovosti v bojové sestavě na hranicích.

Uvědomění o kontrolních mobilizacích bylo prováděno stejným způsobem jako o skryté mobilizaci. Při každé z nich byl z Generálního štábu ČSLA zaslán cvičícímu útvaru a okresním vojenským správám prostřednictvím vyčleněných velitelství mobilizační telegram se smluveným obsahem. Jeho přípravy a rozeslání telefonem po vojenské spojovací síti si na jednotlivých velitelských stupních vyžádaly tyto průměrné doby: 1. ze štábu vojenského okruhu do štábu svazku 45 minut, k samotnému útvaru 75 minut a ke krajské vojenské správě 40 minut, 2. ze štábu svazku (divize) k podřízenému útvaru 45 minut, 3. z krajské vojenské správy k podřízeným okresním vojenským správám 35 minut.

Celková doba potřebná k doručení mobilizačního telegramu z generálního štábu činila k útvaru ve svazku 105 minut, k samostatnému útvaru 95 minut a ke krajské vojenské správě rovněž 95 minut. Pokud štáby svazků a náčelníci krajských vojenských správ použili k rozeslání telegramů civilní síť ministerstva spojů obdržely útvary a okresní vojenské správy mobilizační telegramy o hodinu později.

K rozeslání povolávacích rozkazů vojákům v záloze a dodávacích příkazů dodavatelům dopravních prostředků ve městech, prostřednictvím doručovatelů, a v obcích, prostřednictvím místních národních výborů, potřebovaly okresní vojenské správy průměrné doby 8 až 9 hodin. Průměrná doba od odeslání mobilizačního telegramu z generálního štábu až k doručení povolávacích rozkazů a dodávacích příkazů v obcích činila 10 hodin.

Při kontrolních mobilizacích u útvarů byl zkoušen dvojí systém doplňování. V prvním případě přicházeli vojáci v záloze ze svých bydlišť přímo k vojenským útvarům a ve druhém byli nejdříve soustředěni ve shromažďovacích střediscích okresních vojenských správ a odtud ve skupinách odesíláni k útvarům. Při přímém způsobu doplňování přicházeli první vojáci již za 3 hodiny po doručení povolávacího rozkazu, což byl rozdíl v řádech hodin od druhé možnosti. Přímý způsob doplňování útvarů s vyloučením shromažďovacích středisek okresních vojenských správ se zdál výhodnější.

Po zmobilizování dosáhly útvary doplnění v průměru na 93 procent válečného stavu. Kontrolní mobilizace v roce 1957 však odhalila vážnou skutečnost ve vycvičenosti vojáků v záloze. Ti, kteří vykonávali vojenskou základní službu před rokem 1954 (50 procent povolaných vojáků), neznali novou bojovou techniku, což značně oslabovalo bojeschopnost mobilizovaných jednotek. Naplnění jednotek vozidly z národního hospodářství kolísalo mezi 60 - 100 procenty, přičemž 10 procent automobilů bylo ve špatném technickém stavu. Jízdu s nimi znesnadňovalo i neseznámení řidičů s daným typem vozidla.

Přestože všechny útvary své úkoly splnily a dařilo se jim dodržovat a někde i zkracovat stanovené časové lhůty, provedená kontrolní mobilizace ukázala nutnost dále zvýšit mobilizační pohotovost. U všech vojenských útvarů a vojenských správ se měla mobilizace připravit v podmínkách boje za použití zbraní hromadného ničení. Rozšířil se způsob přímého doplňování vojáky v záloze na všechny rozvinované a nově vytvářené bojové útvary a útvary bojového zabezpečení. Bylo schváleno rozšíření počtu osob připuštěných k mobilizaci. Znovu se měl v celém rozsahu přezkoušet proces uvědomování až do útvarů a okresů. Mobilizační úhrada ČSLA byla rozšířena i na dva nejmladší ročníky 2. věkové třídy. Pro rychlejší zvládnutí rozvinování rámcovaných útvarů se za mobilizace vyčleňovali důstojníci z povolání z vojenských učilišť. Tyto změny měly být přezkoušeny v následujícím roce při další kontrolní mobilizaci, ale vzhledem k rozsáhlé reorganizaci, jež v roce 1958 proběhla v ČSLA, se nakonec neuskutečnila.

Jan Šach